Adrianna je první dcerou krále zlodějů, ale ani zdaleka není první dítětem. Prvenství si ukořistil její o tři roky starší bratr Lucius, i když měli odlišnou matku. Moc dlouho nezůstali jenom ve dvou, protože se o rok později narodila mladší sestra Viktoria. S Vik měla společnou matku, ale na tu bohužel vzpomínky neměla, protože jí byly dva roky, když o matku přišla. Dalo by se říct že jako malé dítě matku hledala a nechápala, kde je, ale to je ve výsledku o dvouletého dítěte všechno. Žádné vzpomínky, nic. I přes tuhle velkou ztrátu se jejich rodina dále rozrůstala a to konkrétně o dva roky mladší dvojčata, Eliotta a Mirabell. Vztahy v rodině byly přinejmenším zajímavé. Adri trávila nejvíce času s Vik a popřípadě s Luciusem. Měla k nim nejblíže. To ale neznamenalo, že dvojčata neměla ráda. Měla je ráda a hodně. Záleželo jí na nich a chtěla s nimi trávit čas, ale dvojčata trávila převážně spoustu času spolu a později na ni byli… velmi živí, až moc. Adri byla vždycky klidnější a nebyla někdo, kdo by dělal jednu neplechu za druhou, takže trávila čas spíše s Viktorií, se kterou tak prohlubovala jejich pouto, které bylo každým dnem silnější a silnější. Tomu také samozřejmě napomáhalo, že kromě volného času, spolu trávili čas i díky studiu. Měly spolu veškeré hodiny, od základu, až po ty, které měly prakticky dobrovolné. Kromě Vik, měla také hlubší pouto s Luciusem, ale rozhodně ne až tak moc, jako Vik. Kromě Vik a Luciuse měla taky dost silné pouto s nevlastní matkou, která ji prakticky vychovala, když přišla o tu svou. Milovala ji, jako vlastní a byla ji vděčná za vše a hlavně za to, že ji ukázala, jaké to je, když vám někdo podává rodičovskou lásku. Chodila za ní s každou bolístkou, nebo s každou starostí, kterou měla. Opravdu se na ní docela upla.

O to horší vše později bylo. Adrianně bylo 9 let, když nevlastní matka zemřela. Bylo to z ničeho nic. Nechápala to, ale nesmírně to bolelo. Nechtěla si to dlouho přiznat. Dlouhé dny a noci probrečela. Hodně jí to vzalo a měla problém se dlouho usmívat. Sice se nezavřela v pokoji, ale to jen z důvodu, že neměla ráda samotu. Děsila ji. Proto se dál pohybovala po sídle, ale byla jako tělo bez duše. Bylo vidět, jak moc jí to vše trápilo a bolelo. V jídle se většinou jen rýpala a moc nejedla. Vytratila se ta její radostná jiskřička. Tomu všemu ani nepomohlo to, když otec přivedl do sídla svou novou milenku, Clarissu. Už tehdy ji neměla ráda. A moc dobře cítila a viděla, že Clarissa neměla ráda ani jí, ani Viktorii. Nebyla si jistá, čím to bylo, ale měla trochu pocit, že to bylo tím, jak si je otec hýčkal a podtrhával jejich krásu. V ty momenty bylo na Clarisse vždy vidět, že by je nejraději snědla zaživa. Trvalo to nějaký čas, ale nakonec se Adri přes smutek přenesla díky společnosti a snaze Vik, dokonce někdy i Luciuse. Stejnou mincí se pak snažila Adri pomoct, když Vik přišla o svého psa. Moc dobře věděla, jak moc pro ni znamenal. Věděla, co pro ni znamenala všechna zvířata. O to víc ji bolelo, když Vik trpěla a nemohla s tím nic dělat, protože ji k sobě ani nechtěla pustit. Byla pak ale neskutečně vděčná za to, že se Luciusovi povedlo jejich sestře navrátit úsměv do tváře. 

Čím byla Adri starší, tím víc si uvědomovala, jak je krásná a jak moc je trnem v oku její macechy. Obzvlášť když měly narozeniny ve stejný den. Adrianna se vždy snažila se o sebe dostatečně starat. Dbala na to, co si obléká, jak vypadá, jestli si něco ušpiní, nebo ne. Pečlivě si vybírala šperky, boty i šaty, které chtěla nosit. A co se týkalo jejich zvyků, velmi si hlídala, co sní a jaký to bude mít dopad na její váhu a křivky. Chtěla si udržovat svou krásu. Snažila se jít vždy s dobou a vždy chtěla mít to nejnovější. Často věnuje péči svým vlasům, kterým věnuje zvláštní péči, klidně i několika hodinovou. Mimo tenhle zvyk, si osvojila další dva. První bylo to, že si přesně hlídala, v kolik chodila spát a v kolik vstávala, protože potřebovala přesný počet hodin spánku krásy. Dalším z jejich zvyků byl později ten, že se naučila si dávat čaj o páté, do kterého si vždy nalévala i mléko. Nikdo ji tyhle její zvyky nesměl narušit. 

Už od malička doufala, že najde svu pravou lásku. často v knihách četla o lásce na první pohled a začala tak snít o tom, že i jí se to snad jednou poštěstí. Krom toho, že milovala společnost a být středem společnosti, tak to byl důvod, proč chodila velmi ráda na plesy a všechny společenské akce. Krom toho, že doufala, že si tam někoho najde, tak si užívala společný čas se svou sestrou. Milovala, jaká tam byla vždy atmosféra. Zbožňovala to a užívala si to. Díky otci a životní úrovni, kterou jim nastavil však chtěla, aby ten její milovaný, ta její osudová láska, byla bohatá, aby nepřišla o ten luxus a pohodlí, které má v rodinném sídle. Proto vždy odmítala každého, který toto nesplňoval. Dokonce se jednou stalo, že jednoho takového muže odmítla. Který byl krásný, milý, šarmantní, ale jak se dozvěděla, že neměl majetek a byl jen poddaný, tak ho odmítla. Bylo to na jedné akci, kam se vetřel a pravdu ji řekl o samotě, když spolu tančili na balkonku. Vzal to hodně špatně, díky čemuž se i vybarvil. Začal být velmi hrubý a dokonce ji nechtěl pustit, i když ho prosila, aby ji nechal. Pořád ji jednou rukou držel pevně za pas a druhou za zápěstí, aby mu neutekla. Začal na ni pokřikovat a zahrnovat ji opravdu ošklivými slovy. Nazývat ji velmi nelichotivými způsoby. Začala mít strach. Začala ho prosit, aby ji pustil, ale marně, než se tam objevila jedna její přítelkyně s jejím bratrem. Ti situaci vyřešili. Aramill dostal toho muže od Adri, ale než se stihl i se svou sestrou zeptat, jestli je Adri v pořádku, utekla s brekem. Strašně ji tahle zkušenost vyděsila, ale kromě Vik o tom nikomu neřekla. I tak byla dost zaražená další dny poté, dokud se ji Gerret přímo nezeptal u večeře, co se děje. Chvíli mlčela a nechtěla to říct, obzvlášť před všemi sourozenci a Clarissou, ale nakonec řekla pravdu. Po nějakém čase se k ní doneslo, že toho muže našli mrtvého. Věděla, že v tom měl prsty někdo z jejich rodiny, ale nikdy nevěděla, jestli to byl Lucius, nebo otec. Aby ji otec později uklidnil a ona se necítila špatně, tak od něj dostala černého králíčka, kterého pojmenovala Lilith. 

Bohužel, tohle nebylo obecně dobré období. Všichni věděli, že spolu Elliot a otec nevycházejí. Dávali to dost jasně najevo. Vždy se hádali tak, že nebylo možné, aby se o tom nedozvěděli. Jednoho dne to bylo ale opravdu, opravdu špatné. Akorát spala, když ji probral křik a obrovská hádka jejího bratra s otcem. Vyběhla z pokoje, aby zjistila, co se stalo. To pak akorát viděla Eliotta, který všude metal blesky, jak byl vzteklý a křičel snad na každého ze sourozenců, kromě Miri.Adri se ho snažila uklidnit. Že je jen naštvaný, ať se uklidní, že takhle bude dělat blbosti. Že by měl vychladnout, ale místo toho, aby se tak stalo, tak jí a ostatní sourozence zasypal dalšímm křikem a opravdu nehezkými nazvy. Nehezkými slovy i tónem. To Adri zabolelo. Sice s ním neměla takové pouto, jako s Vik, ale pořád to byl její bratr, měla ho ráda a záleželo ji na něm. Když Lucius vrazil Elliotovi, šokovalo jí to. Ale víc ji v hlavě rezonovala slova mladšího bratra, která bolely jako dýky. Když Eliott odešel, sama Adri s brekem zalezla do pokoje. Když se po nějakém čase uklidnila, došla ještě ten den za otcem. Chtěla vědět, co se stalo a jestli by mohl zařídit, aby se bratr vrátil, byla urputnější než obvykle, až Gerretovi ruply už tak pochroumané nervy a a svou prvorozenou dceru uhodil. Jistě, nebylo to za její život poprvé, ale v tomhle jejím citovém rozpoložení to pro ni bylo o mnoho horší, než obvykle. Řekl, ať se o to nestará a všímá si svých věcí. Tehdy to bylo po druhé za den, co Adri brečela a zmizela do svého pokoje. A byl to taky jeden z mála dní, kdy nepřišla k jídlu a dokonce vynechala i svůj odpolední čaj a ostatní zvyky. 

Bohužel v sídle nebyl dlouho klid, když se zemřela kočička její mladší sestry. No, zemřela… Byla zabitá jedním ze strážců. I samotnou Adri to zabolelo a znovu o to víc, když ji viděla zase zlomenou. Sama začala uvažovat, že by sestře pořídila nové zvířátko, ale Luci byl rychlejší, když ji daroval štěně bígla. Když se však vyřešilo tohle, objevilo se něco nového, co znovu Adri ublížilo. A tím byl odchod jejich mladší sestry Mirabelly. Stejně tak, jako odchod Eliotta, tak i odchod Miri ji zabolelo. Místo toho, aby ji otec nějak utěšil, tak ji později pořídil bílou kočku, aby se v pokoji necítila tak sama, i když tam měla už Lilith, ale hlavně, aby přesměroval její myšlenky jinam a nenapadlo by ji, do toho znovu nějak rýpat. Adri šťastná, když dostala kočičku a opravdu ji Seraphine tak rozptýlila, že ji nenapadlo Miru hledat. Jediné, co později zaslechla je, že se Mira stala pirátkou, ale nikdy tu informaci neměla potvrzenou, tak nevěděla, jestli tomu opravdu věřit.