Alyssandra se narodila do šlechtické rodiny. Ne nějak významné, nebo známé, ale rozhodně šlo o  rodinu s velkým potenciálem. Nebyla prvním, ani posledním dítětem rodičů. Byla z 6 dětí s tím, že byla druhá nejmladší. Jako dítě byla poněkud klidná, minimálně do chvíle, dokud šly věci podle ní. Jakmile to přestalo šlapat podle jejich představ, už byl oheň na střeše. Jako malá kvůli tomu dokázala udělat neskutečnou scénu, kdy zvládla brečet a vydupat si to, co chtěla. Už v tak útlém věku zjistila, že když bude dělat tyhle věci, tak získá to, co chce. Minimálně ze strany rodičů. U sourozenců tomu tak nebylo a to se taky naučila dost rychle. Rozhodně by se tedy dalo říct, že byla tím malým spratkem, který si o něco řekl a měl to. Později se začala umírňovat a přijala svou ‘roli’. Minimálně se snažila, aby to tak vypadalo. Nikdy neměla se svými sourozenci problém, i když si všímala, že ho mají sourozenci mezi sebou.. převážně v tom figuroval Arne. Nebo to tak aspoň vnímala. Od mala se víc soustředila na sebe, než na ostatní, ale čím začínala být starší, tím víc si uvědomovala, že musí sama rozehrát svou hru, aby získala v životě to, co chce, protože občasné dupnutí a slzičky, nebudou stačit na honu za mocí. 

Spousta věcí se však změnila jednoho dne. Nikdo to nečekal. Alyss bylo 13 let, když přišla zpráva z Ardenu o úmrtí jejich otce. Zemřel na následky zranění, která utrpěl při jednom ze souboji, které se tam konaly. Okamžitě přišly změny a hru, kterou měla Alyss rozehranou, musela kompletně přehodnotit. Arne se vrátil k rodu Reintessů, aby se stal hlavou rodiny a začal rozhazovat jedny zásnuby za druhými. Tehdy si uvědomila, že nemůže nechat Arneho, aby si s ní dělal co chce, ale také věděla, že kdyby se mu postavila čelem, tak by to bylo jen zlé a s největší pravděpodobností by nevyhrála, takže to musela zahrát chytře. Rozhodla se tedy zvolit cestu toho, že se bude tvářit, jako ta malá sestřička, které se nechává ovládat pro jeho vlastní účely, i když to byla ona, kdo tahal za drátky, nebo se o to aspoň snažila. Nikdy by ho přeci nenapadlol, že s ním bude jeho malá sestřička manipulovat, ne? A toho se také držela. A čím blíž mu byla, v tomhle ohledu, tím víc byla jako on. Tím víc se v téhle hře lstí zdokonalovala. 

O dva roky později, když bylo Alyss 15 let, tak se znovu něco pokazilo. Velmi, ale velmi ošklivě. Thorel se ozval s tím, co všechno se mu nelíbilo. Ať už na Arnem, nebo na jeho způsobu vedení rodiny. U večeře se to strašně pokazilo, když osočil Thorel Arneho z toho, že chce získat trůn pro sebe. Rozhodně to byla pravda a Alyss to věděla. Ale bylo bláhové s tím takhle vyrukovat. Ale také věděla, že Thorel neuvažoval tímhle směrem, jako ona a byl o něco víc vznětlivý, jak ona. Rozhodně se ji ale nelíbilo, co se dělo dál. Nečekala to, ale taky si celou dobu musela držet tu svou masku sladké sestry, které jde jen o ni samotnou a nechává se přes to manipulovat. Celou dobu se tvářila zaraženě a nevměšovala se do toho, i když věděla, že to co Thorel dělal, bylo zbytečné. Ale nijak se do toho nevkládala. Jen sledovala hádku bratrů. S čím ale naprosto nepočítala a Arne ji tím vyvedl z míry, bylo, když Thorela vykázal z rodiny a sebral mu šlechtický titul. Značnou chvíli po tomto incidentu chodila po sídle po špičkách a přehodnocovala veškeré své plány, které měla a způsoby, jakými je uskutečňovala. Arne neměl slitování s Thorelem a něco jí říkalo, že by neměl ani s ní, kdyby přišel na to, že si s ním jenom hraje. Od té chvíle začala být o mnoho opatrnější a o mnoho více od Arneho odkoukávala to, jak manipuluje s lidmi. Možná ho zaslepovalo sebevědomí, že je mistr falše, nebo mu nevadilo, co Alyss dělala. Ona sama chtěla věřit tomu, že to dělá tak dobře, že si toho nevšiml. Stávala se z ní ženská verze Arneho, i když s úpravami tak, aby ji to nejvíc vyhovovalo.

Bylo jí jasné, že pokud se chtěla dostat k moci, tak pro to musí něco udělat. Minimálně si začala shánět kontakty všemi různými způsoby, i když šlo převážně o svádění. To mělo u mužů největší úspěch. Ale ve výsledku byla úspěšná i u žen, jejíž společnost si užívala o mnoho více. Obě pohlaví ji přitahovala, ale život si dokázala představit pouze s ženou. Jen u žen se dokázala citově vázat, i když se to snažila držet maximálně v tajnosti.

Jakoby toho nebylo dost, tak i na Alyssandru si čekalo něco děsivého a nehezkého, když jí bylo 18 let. Na jedné akci si vyhlídla jednoho vlivného mladého vdovce, o kterém věděla, že měl nějaké informace, které potřebovala. Taky věděla, že nebyl ve společnosti tolik oblíbený vzhledem k jeho povaze, ale to ji nijak netrápilo. Sama vyšla z akce dřív, ale moc dobře věděla, že po celém večeru koketování, si ji bude chtít najít. To se taky stalo a on ji dohnal s pozváním k sobě, které Alyss přijala. Odjela s ním na jeho sídlo, kde je čekala zábava a žhavá noc, kde za pomoci ženských zbraní z něho začala dostávat informace, které potřebovala a chtěla. Nakonec spolu usli v jedné posteli. Kde ale nastal ten zádrhel, tak bylo to, že nechali otevřené okno a nesfoukli svíčku. Zavál menší větřík, díky kterému se pohly záclony, které olízl plamen svíčky a jako nenasytná potvora začal záclony požírat. Záclony, závěsy, koberec… oheň se velmi rychle rozšířil, až začal požírat Alyssandru a lorda. Povedlo se jí utéct z hořícího domu, ale baronovi Foremu už ne. S popálenou nohou a jen v košili utekla pod rouškou tmy ke své přítelkyni, u které věděla, že ji vždy pomůže. A tak tomu bylo i teď. Ošetřila ji a pomohla ji s oblečením. Nechala ji u sebe takové dva dny, než se Alyssandra vrátila domu. Nikomu ale nikdy neřekla, že tam v tom domě tehdy byla.