Amira se narodila do poněkud obyčejné hospodské rodiny. Sice z jejího narození neměla matka takovou radost, ale otec to zvládal vyvažovat. Ten si ji zamiloval, hned co ji viděl. Byla to taková tatínkova holčička, které se pokoušel vynahrazovat matčin nezájem. Ve výsledku se nemusel snažit moc dlouho ten nezájem vyvažovat, protože na něj veškerá výchova nakonec upadla stejně, když Dianne opustila rodinu ve chvíli, kdy se ji naskytla vidina bohatého života s jedním bohatým mužem. Ani nemrkla a svou rodinu opustila pro peníze, drahé kamení a šaty. Amiře byly tehdy dva roky, takže si na matku moc nepamatuju. I když by se to dalo považovat za smutné dětství, ona to tak považuje. Její dětství s otcem bylo úžasné. Věnoval se ji, jak jenom mohl. Učil ji všechno, co uměl a znal. Snažil se ji do života předat všechno potřebné, což se mu také dařilo. Byla pravda, že neměla výchovu, jaká se na mladou dívku asi patří, ale to ji nikdy netrápilo. Nikdy ji nevadilo, že se chovala spíš jako kluk, než jak holka. Po čase začala otci vypomáhat v hospodě, takže se dost rychle otrkala a naučila se mít ostré lokty, jinak by to tam nešlo. Naučila se, jak to v hospodě funguje a co a jak má dělat. Někdy to byly lepší dny, jindy zase horší. Ale postupem času se se všemi těmi dny a co si na ni přichystají, naučila nějak pracovat. Čím byla starší, tím důležitější věci v hospodě dělala, než by se dalo říct, že z toho vznikl rodinný podnik. 

Jednoho dnes i to mířila do hospody, když se jí povedlo v jedné zapadlé uličce, kterou chodívala, jako zkratkou, najít zraněného muže. Vypadal, že trpěl, takže se mu rozhodla pomoct. Pomohla mu do hospody, kde ho posadila a začala ho ošetřovat. Nevěděla moc, co se stal, protože z muže nemohla dostat moc informací, jenom to, že se dostal do potyčky s nějakými muži, ale to bylo ve výsledku všechno. Taky se jí povedlo z něj dostat jeho jméno, takže už aspoň věděla, s kým mluví. Walthera tak ještě celý den kontrolovala a dokonce mu nabídla i možnost, aby tam jednu noc zůstal, protože chtěla mít jistotu, že byla rána dobře vyčištěná a nezanítí se. Musela uznat, že to byl někdo, s kým se i dobře povídalo. Takže kdykoliv se pak objevil na jejím baru, neměla problém se s ním nějak zakecat. Podle všeho na něj udělala i dobrý dojem, co se týkalo jejího ošetřování, nebo tak něco, když k ní přitáhl zraněného muže s tím, ať ho ošetří, že nesmí umřít. Sice nebyla léčitelka, aby dokázala vyléčit zranění, které muž měl, ale dokázala ho dostat do takového stavu, aby neumřel, než mu seženou pomoc. Benedict přežil, což mohla jednoduše posoudit tak, že jak Nedi, tak Walther začali častěji a častěji chodit do hospody, kterou táta vlastnil a ona tam pomáhala. Dokonce tam začali chodit tak často, že měla pomalu pocit, že to berou jako nějaký úkryt, protože tam začali utíkat, když se něco pokonilo a ona jim tak musela zachraňovat zadky tím, jak všechny vyhazovala, nebo si s nimi poradila ráznějšími způsoby, když ji vetřelci odmítli poslechnout a neodešli. Samozřejmě za to pak Walthera a Nediho sjela jak dva malé haranty, že ji zase do hospody přitáhli kdo ví koho, a že ji nebaví jim pořád zachraňovat zadky. Později už to začala brát, jako něco velice typického pro ty dva, ale ani tak se to pak neobešlo bez nějakých jejích průpovídek, naštvaných pohledů, pohlavků, nebo jiných věcí, které jim mohla provést. 

Na všechny tyhle tahanice ale dost rychle zapomněla, když její otec onemocněl. Začal mít problémy s dýcháním, takže víc a víc práce v hospodě přebírala Amira, aby mohl táta odpočívat. Bohužel se jeho zdravotní stav vůbec, ale vůbec nelepšil. Právě naopak se vše ještě horšilo. Kromě hospody se tak Amira začala starat i o svého nemocného otce, který později skončil na lůžku, protože neměl ani sílu se z lůžka zvednout. Amira tak sledovala, jak z jejího otce pomalu vyprchával život, aniž by s tím mohla něco dělat a nějak mu pomoct. Když došlo ke dni, kdy ji její otec opustil, zlomilo ji to. Najednou si připadala, jako by přišla  to nejcennější, co má. Jako by byla na světě sama. Neměla nikoho. Byla zničená, i když ji po otci zůstala hospoda. Několik dní ji trvalo, než se dostala do nějakého provozuschopného fungování a i tak nějaký čas nekomunikovala skoro s nikým. Na zákazníky byla velmi chladná a odtažitá. Bylo zkrátka poznat, že se něco stalo. Když táta umřel a ona tak zdědila hospodu… zapřísáhla se, že udělá všechno pro to, aby hospodu udržela. A hodlala to taky dodržet, i když to začalo být velmi náročné. 

Snažila se hospodu udržet za každou cenu, ale nevycházelo ji to podle jejich představ. Sice měla podporu v podobě Nediho s Waltherem, se kterými by se dost sblížila začala je brát jako přátele. Snažila se jim pomáhat, když přišli s nějakým problémem a tak a dokonce si i všimla, že se tam scházeli docela pravidelně, až ji to malinko připomínalo takový tajný spolek jich tří, ale i přes všechnu tuhle psychickou podporu ji chyběla ta finanční, aby hospodu udržela na nohou. Samozřejmě, že tenhle problém probírala s kluky, když už byla v koncích a opravdu nevěděla, jak dál a jedinou možnost, kterou viděla, byl prodej hospody. Dost ji překvapila jejich nabídka, že ji můžou malinko pomoct svými financemi. Překvapilo ji to, ale zároveň potěšilo. Jejich nabídku přijala s tím, že si od nich nechce brát jen peníze, takže jim poskytne nějaké prostory, které by se jim mohli hodit při nějakém schovávání a tak, stejně tak, jako jim nabídla pokoje a něco k jídlu. Došlo tak na dohodu a zárodek menší organizace, která později přeroste v něco většího, než čekala. A co dál nečekala, tak byla zpráva, se kterou po čase přišel Walther s tím, že našel finanční pomoc. Nesmírně ji překvapilo, že se jednalo o prince Viriona, ale… darovanému koni na zuby nehleď. Sice byla dosti nesvá s tím, že chtěl být spolumajitel, takže od ní chtěl odkoupit polovinu hospody, ale na druhou stranu. Pořád bude majitelka a udrží hospodu ve vlastnictví jejich rodiny, takže po dlouhém zvažování na to kývla. Princ Virion se stal spoluvlastníkem hospody. Od té chvíle neměla hospoda nikdy finanční problémy a co víc, zisk se také zvedal. Walther s Nedim totiž rozšiřovali organizaci v útrobách hospody, kterou pojmenovali Shevel Laminae. Měli základnu v jejich hospodě, Amira hlídala a kontrolovala, kdo kam vcházel a co se v hospodě dělo. Neměla problém ani zasáhnout, pokud někdo ze Shevelů dělal bordel. Nebyla členem Shevelů, ale zároveň měla mezi nimi takové čestné místo.