Není žádný Glayder, co by nemiloval vůni peněz. Kdyby se v rodině někdo takový objevil, nejspíš by bylo něco opravdu špatně. Tento mladík samozřejmě žádnou výjimkou není a tak dál naplňuje kritérium každého potomka tohoto rodu. Dalo by se však říct, že je o určitý levl výš a to jen díky svým rodičům, jejichž charaktery se tak krásně doplňují. Arthur totiž po svých rodičích zdědil úplně všechno co se dalo. Po svém otci a tedy celém rodu Glayderů má svoji lásku k penězům, historii, ale také přísnost a podrážděnost, během níž dokáže být krutý, no naučil se tuto stránku ukrývat a hlavně krotit. Od své matky poté má schopnost velice dobře se vyznat nejen v obchodech a politice, ale také jedech, které ho zajímaly od dětství, kdy narazil na knihu jedů v matčině knihovně, no tento koníček je jeho malým tajemstvím. Čím už se však tolik svým rodičům nepodobá, to je jeho chladná povaha.
Zatímco jeho rodiče se jenom přetváří, že jsou takzvanými psími čumáky, Arthur jím je doslova. Nikdy nemá zájem o seznamování se s ostatními šlechtici jenom protože by se chtěl přátelit. Vždycky to dělá tehdy, kdy sám ví, že z toho něco bude mít - ať už dobrý kontakt v případě potřeby, nebo bohatého patrona či patronku. Kohokoliv, kdo mu nemá co nabídnout, jednoduše odignoruje a bude se dál držet ve společnosti, která dle jeho slov za to „stojí.“ Technicky vzato když to vezmete v potaz, Arthur je dokonalým šlechticem, který umí mezi ostatními urozenými elegantně plout a získat si pozornost těch nejlepších. Má to však jeden háček - nikdy to není vztah, který by se zakládal na věrnosti, tedy aspoň ne z jeho strany. Stejně jako každý druhý, ziskem poháněný šlechtic, i on je přelétavý a jakmile vidí, že v dané osobě už není nic, co by mohl získat, jednoduše ji opustí a přeletí do takzvaně jiného hnízda. Nedělá mu nejmenší problém se někoho zbavit, speciálně toho, kdo mu jakkoliv překáží v jeho cestě a ani při tom nepocítí byť jedinou emoci.
Tuto stránku však většinou uvidí převážně šlechtici a pokaždé pouze ti, kteří buď nejsou hodni jeho pozornosti, nebo jí přestali být. Co se týče prostého lidu, obyvatelům Meliosu, těm většinou ukazuje usměvavou tvář. Bohužel se jedná o studený úsměv, který z něj dělá nedosažitelnou osobnost, někoho, ke komu nemůžete jen tak přijít, což obyvatelé Meliosu jsou již schopní vycítit téměř okamžitě. Nehledě na tom, jak krásný hrabě Glayder je, nikdo se k němu neopováží přiblížit a kdokoliv se o to opováží, velice rychle zjistí, proč tomu tak je. Ačkoliv se bude Arthur držet určité slušnosti, velice rychle svým chováním dá prostému člověku najevo, že jeho přítomnost není vyžadována, to všechno s úplně stejně chladným úsměvem, kterým ukazuje každému každý den, ne-li chladnějším. Ve městě se proto začala šířit pomluva, že hrabě má ledové srdce a upřímně, není se jim čemu divit.
Kromě jedů a peněz nemá Arthur vysloveně žádné jiné koníčky, natož zájmy. Svůj život považuje za něco, čeho je povinen, nikoliv něco, co by si měl užívat. Nemá zájem v ženy a vztah s nimi, ani s muži. Je plně rozhodnutý si vzít ženu jenom čistě z toho důvodu, aby víc obohatil jejich rod a zplodil s ní další potomky či čas od času ukojil svoje fyziologické potřeby. Jak se staletí starý rod dostal až k takovému bodu, že jejich potomci jsou doslova kusy ledu, to by jistě zajímalo mnohé, no možná to je právě kvůli tomu jak starý je. Roky usilování o udržování typické Glayderské povahy, ne-li její zdokonalení, došlo k vytvoření někoho, kdo strádá city. A nebo je možná má, ukryté někde hluboko pod vším tím ledem. Jenom je třeba ten led napřed roztát. Jestli se to však někomu povede, to už je vedlejší otázka.