Jen těžko by se hledal v jejich rodině normální člen, i když co je vlastně normální? Odvážný, inteligentní s citem pro spravedlnost a loajální? Tak v tom případě se dal Collin považovat za normálního, protože to vše je. Málokdy se něčeho zalekne, to sice neznamená, že by byl lehkovážný a do všeho se vrhal hned po hlavě, ba právě naopak. On tu svou hlavu používá i ve spánku, i proto skoro nespal, protože mu to pořád v hlavě šrotuje  a přebýhá jedna myšlenka za druhou. Není zbabělec, ale raději si víckrát rozmyslí svůj krok, než se do něčeho pustí jen tak, koneckonců historie je plno známých bláznů, co nepřemýšlelo a pak skončili jak? Všichni mrtví a to on rozhodně neplánuje. Chytrost a vypočítavost mu taky není cizí, už od malička mu rodiče vštěpovali do hlavy, že jako jejich jediný syn má své povinnosti nejen vůči sobě, svému domu, jim samotným, ale i vůči jeho sestrám, které byly mladší než on sám. Ačkoliv nesnášel zpočátku ležení v knihách, časem tomu přišel na chuť, neboť se v nich dočetl všemožné důležité věci, včetně jisté strategie z válek, které sice nedopadly dobře pro toho, kdo je zažil, no Collin se z nich mohl poučit a být chytřejší, mazanější. Cit pro spravedlnost a loajálnost mu rozhodně nechybí, loajální je až za hrob, jen ne každý si jeho loajalitu zaslouží a on si dává velký pozor na to, komu ji věnuje a komu velice rád podkopne nohy a nechá ho spadnout až na samotné dno. Ale aby se jen nevychvaloval až do nebes, má i své stinné stránky, mezi které patří krvežíznivost. Miloval už od útlého věku boj na blízko, ať už to byl meč, nebo dýka, nic mu z toho není cizí a umí se s oběma pěkně obracet, na tohle je velmi učenlivý a hlavně trpělivý.
Miluje, když se může zpříma podívat člověku do očí, před tím než z jeho očích vyhasnou poslední plamínky života. Není upejpavý, rozhodně mu nevadí  zašpinit si ruce od krve. Že mu na oblečení skončí nějaký ten proud krve? Vůbec mu to nevadí, dokonce se občas přichytil i nad tím, jak si jej dlaní setřel a pak si olízl prsty, aby ochutnal jejich krev. Pokud si ho člověk znepřátelí, rozhodně nečekejte, že by se to už někdy později změnilo, jakmile jednou přijdete o Collinovu loajálnost nebo přátelství, pak už jen těžko se to bude kdy vracet. Zastává postoj „Dvakrát měř, jednou řež.“ A tím citátem se řídí neustále. Raději si všechno v hlavě dvakrát promyslí, než koná, pak se totiž jeho činy jen těžko vracejí do starých kolejí. Jediná jeho slabina, skutečná slabina je jeho sestra, na tu nedá dopustit a nikdy by nedovolil, aby se jí něco stalo, vůči ní je velmi ochranářský a je si toho dost vědom.

Collin se narodil za krásného téměř už letního dne, kdy ještě ráno nenasvědčovalo nic, že by se mělo v sídle něco podobného dít. Jeho matka ještě ráno zcela normálně fungovala, tak jako doposud, ale jakmile se přehouplo slunce na obzoru k odpočinku, kdy se mělo střídat s bílým zářivým měsícem, začala cítit, že se něco děje. Zprvu to nechápala, přece jen rodila poprvé ve svém životě a nevěděla, že ty malé bolesti jsou už začátek těch větších a že to byly větší bolesti. Collin ji velice potrápil, nechal svou matku trpět celé dva dny, a když se už schylovalo k rozhodnutí, zda jí neulevit od bolesti, přišel na svět malinký lord Forelli. Collin už od útlého dětství začal dělat rodičům jen samou radost, hlavně otci, který na něj nedal dopustit, snad i proto, že to byl chlapec. No o to byl na něj víc ráznější a přísný, jakmile třeba špatně hodil dýku na terč, následoval trest rákoskou. Špatně vystřelil z luku, trest a tak to šlo, dokud nebyl prakticky ve všem perfektní. No doposud mu jde všechno od dýky až po meč snad samo, ale střelba z luku mu i v dospělosti dělá problémy, i když se převážně trefí i do zvěře, nevyhledává to. Mnohem raději má meč, nebo dýku s jasným červeným kamenem v temeni, kterou nosí prakticky neustále u sebe pro případ nouze. Člověk nikdy neví, kdy se mu totiž bude hodit se bránit, hlavně v jejich rodině. Koneckonců jejich historie rodu o tom ví své. Tři roky po jeho narození se jim do rodiny narodila dcera, kterou rodiče pojmenovali Anastasia. No Collin neuměl tehdy vyslovit její celé jméno a tak skončil u Ana a už jí neřekne jinak, než tak – teda pokud není rozzuřený na ni, to využívá velmi rád její celé jméno i s příjmením. A že poslední dobou jí neřekne jinak. Už od mala si všiml, že jeho sestřička bude nádherná bytost a nemýlil se. Skutečně je velmi půvabná, a i když ji velmi miluje, od doby, co se dověděl, jaké city chová k jejich bratranci Samuelovi, bere to jako naprostou zradu z její strany. Tehdy ho to velice zasáhlo, už jen proto, že k ní měl velice blízký vztah, párkrát jí i dovolil to, co by normálně lady nesměla a ona takhle zradila jeho důvěru, i důvěru otce, ten se upnul na jejich třetího sourozence a posledního, jejich nejmladší sestřičku Jumerii. Do té doby vše dostávala Ana, šperky, nové šaty, no jak plynul čas a její city k bratrancovi se prohlubovaly, prohlubovalo se i jejich oddělené od sebe a Collin se víc a víc nořil k Jumerií a vzdaloval se od Any. Jeho srdce bylo zlomené, ale částečně ho zacelila právě jejich nejmladší sestra. Jenže ani ta nebyla bez chybičky, tu našel prakticky i hned, co s ní trávil více času. Jumerie občas měla halucinace, tak nazval její stavy, a za to vše vinil právě svou druhou polovinu rodiny, čímž se jen prohloubila jeho nenávist k nim a to, že jeho Any k nim propadala? Tomu rozhodně nepřidávalo, ba naopak.

Collin miloval cestování, prakticky má pro cestované veškeré okolí domova a dokonce jednou byl i severu, kde ochutnal pořádnou zimu a kupodivu se mu to tam líbilo. Od tama si přivezl i jednu ze svých dýk, kterou má uschovanou ve svém pokoji stejně jako dalších pět. Jednou, když byl s Jumerií na procházce kolem sídla, je přepadli bandité. Všechny tři zvládl bez problému zabít, ale toho posledního si nechal na konec, protože držel Jumerii pod krkem dýku. Collin věděl, že buď to udělá rychle, a nebo mu ten bastard zabije sestru před očima. I proto tehdy sklonil svůj meč, dal mu měšec s penězi a nechal jej jít, hned co mu hodil sestru do náruče. Krátko jen prozkoumal její krk a když zjistil, že jí nic není i hned se vrátili do sídla, kde ji přece jen předal doktorům. No on si neodpočinul, jeho tvář si pamatoval velmi dobře a taky na něj nechal i hned vypsat odměnu, že jej chce živého. O pár dní na to stál daleko od domova v malém seníku naproti svázanému muži. Ačkoliv ten žadonil, prosil, škemral o smilování, a vyprávěl jak už jeho rodina pár dní nejedla, lordovi Forelli to bylo jedno, ten neustále viděl jeho milovanou Jumerii a mužovu dýku u jejího hrdla. „Kohokoliv, kdo sáhne na to, co je mi svaté, čeká jen jediné ..smrt.“ pověděl mu tehdy a své slova dodržel. No nebyla to rychlá smrt, oh né, muže si vychutnal. Pomalu mu začal dýkou vylupovat všechny nehty na prstou, poté jeden po druhém řezat prst, zatím co mu na druhé ruce přeřízl šlachu, aby s ní nemohl hýbat a pak se vydal i na tu druhou ruku a udělal totéž. Collin tehdy necítil vůbec nic, ani slitování, ani nějaký soucit, jediné co ho tehdy pohánělo byla čirá zuřivost, že se pokusil ublížit jedné z jeho sester. Nakonec ho postupně vykuchal od krku až po jeho přirození, které mu uřízl a nakrmil s tím psa. Ještě chvíli tam setrval, aby ho sledoval vykrvácet, než se otočil k odchodu a zmizel do černočerné tmy zatím, co mu za zády začal hořet seník, který zakryl veškeré stopy.
I přesto však má jednu zásadu, na ženu nevztáhne ruku, ale i to jednou ve svém životě porušil a to v momentě, kdy mu Any řekla přímo do obličeje, že chová nějaké city k Samuelovi – tehdy aniž by to nějak mohl zastavit ji poprvé a naposledy udeřil.

 S otcem začal kout pikle prakticky v momentě, kdy se Collin naučil chodit, ty se rok od roku prohlubovaly, až z toho byl plán, jenže ho museli ještě začít nějak realizovat. Jenže ať dělali, co mohli, stále jim chyběl určitý impulz, aby se dali do skutečné práce, jenže ten, čirou náhodou právě Collin při jedné ze svých cest našel a v momentě se všechno změnilo.