Elliott se narodil společně s Mirabell jako poslední děti Gerretta Litgerna, no pro jeho ženu Jenisse to byly první děti, které kdy porodila. Byl to pro ni rozhodně náročný porod, no nebylo se čemu divit, když byla prvorodičkou a hned s dvojčaty. Rodila několik dlouhých dní a nocí, než konečně na svět přivedla dva malé uzlíčky, téměř na chlup stejné. Jediné, co je odlišovalo, bylo jejich pohlaví. Dívka, která dostala jméno Mirabell, byla tou první, která přišel na svět a velikostně byla viditelně větší, zatímco Elliott, ten mladší, byl drobnější. I přes rozdíly v hmotnosti byli oba naprosto zdravá miminka, plná života a uječená od prvního nádechu. Jenisse byla po porodu dvojčat velmi vyčerpaná, avšak měla to štěstí že jej přežila bez větších komplikací a mohla se tak radovat ze svých prvních potomků. Ti rostli jako z vody. Ačkoliv Elliott byl po narození o pár centimetrů menší než jeho sestra, rychle ji dohnal. Jako správná dvojčata byli ti dva na sebe samozřejmě vázaní a trávili čas více se sebou, než s ostatními nevlastními sourozenci, kteří byli o několik roků starší. Netrvalo to dlouho a brzy začali být dvojčata jako z divokých vajec. Kam šli, tam byl průšvih, od rozbitých váz po počmárané obrazy, všechno samozřejmě velmi drahé a vzácné. Nejednou obyvatelé Erey mohly slyšet krále zlodějů řvát jména dvou nezbedníků, kteří se sice samou hrůzou krčili někde v temném koutě, no během toho i smáli z toho, jak rudý jejich otec byl. Blbůstky však přestaly ve chvíli, kdy zesnula jejich matka.
Bylo jim teprve 7 let, ale už tehdy Elliott byl schopný vnímat, jak nenormální její smrt byla. Jejich matka se celou dobu těšila z dobrého zdraví, nikdy neměla větší problém než občasnou zimní chřipku, no i ta měla vždycky lehký průběh. Avšak poslední týden jejího života šel dolů tak prudce, až to bylo alarmující. Nebyla schopná se pořádně ničeho najíst, hned to znovu vyzvracela ven, byla furt unavená a její kůže tak nezdravě bledá, jako kdyby se stala duchem. Když zemřela, nestihla říct svým dětem ani sbohem. Elliott i Mirabell byli nesmírně zlomení. Jejich milovaná matka byla pryč. Gerrett jim však na smutek moc času nedal, neboť pár dní na to do domu přivedl jejich macechu, Clarissu. A ačkoliv to Elliott nemohl nikdy říct, byl si na 100% jistý, že právě ona má něco společného s matčinou rychlou smrtí. Clarissu tak Elliott nikdy neměl v lásce a odmítal si s ní vytvořit jakýkoliv vztah. Mirabell držel od ní co nejdále, no nemusel se moc snažit, neboť jeho sestra to cítila naprosto stejně. Žena, která byla jejich otcem naprosto posedlá, v sobě nosila něco, co nebylo dobré. Něco, co nebylo schopné lásky, speciálně té mateřské ne. A nejhorší bylo, že jejich otec to vůbec neviděl a pokud viděl, tak to naprosto ignoroval.
Když mu bylo 9, Elliott začal poprvé pořádně vnímat, co za pozici otec má a jakým způsobem si ji udržuje. Se svým otcem už od narození neměl moc pozitivní vztah. Gerrett o něj nikdy nejevil viditelný zájem, ignoroval ho ze všech dětí nejvíce. Elliott byl tím záložním synem, který by, stala-li by se tragédie, nahradil prvorozeného Luciuse. Ten se však těšil z pevného zdraví a tak byl Elliott nepotřebný. Na jednu stránku to chlapce mrzelo, na druhou měl však svobodu, jako žádný z jeho sourozenců. Mohl se tak kdykoliv vydat do města a nikdo, kromě Mirabell, se po něm neptal. Ta s ním napřed chodila velice často, no kdykoliv se vrátili příliš pozdě domů, nebo byla Mirabell jakkoliv zraněná, byť jen menším škrábnutím, byl za to potrestán Elliott. Bohužel to nebyly lehké tresty, které pokaždé osobně uděloval Gerrett. Od facek, po rány opaskem či rákosem. Po nějaké době tak Elliott začal chodit bez své sestry, které sice hněv svého otce nezazlíval, ale jednoduše si ani jeden nepřáli, aby byl více trestán za něco, za co nemůže.
Jelikož Elliott začal chodit ven více sám, začal si hledat přátelé mezi obyvateli města. Zde, na náměstí, se seznámil s blonďatou dívkou svého věku, Nadii. Se svojí matkou vždycky prodávala ovoce a Elliott jim rád pomáhal, kdykoliv na náměstí zavítal a našel je. Nadia, přestože nosila na sobě otrhané hadry a byla pohublá, byla veselá a plná energie, dokonce tolik, že kolikrát konkurovala samotnému Elliottovi. Její matka byla zase laskavá a k Elliottovi se chovala s něhou a láskou, která chlapcovi od ztráty vlastní matky velmi chyběla. Později poznal i jejich otce, který byl kovářem a který ho začal učit s mečem. Velice rychle se na tuto nově nalezenou rodinu upnul. Dávali mu to, co jeho rodina už dávno ne. Pozornost a lásku. Ať svoji sestru Mirabell měl Elliott rád, nikdy mu nemohla dát tu rodičovskou lásku, kterou doma postrádal a nyní, když ji tady našel, cítil se šťastný, ignorujíc tak všechny rady či prosby, jenž mu mohla sestra říkat. Pokaždé se tam vrátil a trávil s nimi čím dál tím víc času, než v tom sídle, které bylo vůči němu tak chladné.
Čím častěji s nimi však byl, tím víc si začal všímat v jak bídném stavu se tato rodina nachází, přestože se jejich obchodům poměrně dařilo. Když se začal vyptávat, dozvěděl se od nich, že král zlodějů, jeho otec, si vybírá příliš vysoké daně, kterými prakticky svůj lid vykořisťuje. Mnozí obyvatelé Erey měli sotva na jídlo, natož nové oblečení či nábytek. Jakmile se to Elliott dozvěděl, navštívil svého otce v naději, že by ho mohl přesvědčit, aby daně snížil. Nikdy ho o nic nepoprosil, žádný dar či laskavost, zatímco jeho sourozenci dostávali dárky aniž by si o ně museli říct. Mohl tak splnit aspoň jednu tuto věc, ne? Jak moc se Elliott mýlil. Ačkoliv mu Gerrett řekl, že se na to koukne, požádal ho, aby mu řekl i o oné rodině, které se snažil pomoct pod výmluvou, že chce začít u nich. Elliott, tehdy ještě stále naivní, to otci řekl a po krátké konverzaci odešel v naději, že se nyní Nadia a její rodina budou mít lépe. Když však následující den znovu navštívil náměstí, nenašel je u jejich typického stánku s ovocem. Prvně si myslel, že přišel příliš brzy, tak tam chvíli čekal, než se rozhodl navštívit jejich dům v domněnce, že si třeba dávali jenom den volna. Tuto myšlenku ovšem okamžitě vyvrátil, jakmile si všiml vypáčeních dveří od jejich domu. S hroznou předtuchou a srdcem v krku vešel dovnitř, no to, co našel uvnitř, nikdy nečekal. Jak moc litoval, že se to ráno najedl, neboť to všechno znovu dostal ven, jakmile uviděl svoji nově nalezenou rodinu zavražděnou, podříznutou jako prasata. Aby toho nebylo málo, Nadia i její matka byli viditelně znásilněné před jejich smrtí a možná i po ní.
To byl den, kdy začal Elliott plně nenávidět svého otce a plést se mu pod nohy kdykoliv to znamenalo peněžní ztrátu pro něj. Pokud Gerrett přišel k nějakým mincím, Elliott je ukradl a vrátil obyvatelům Erey. Nebo se aspoň snažil jim to vrátit. Ze začátku se mu jeho krádeže málo kdy vycházely. Vždycky byl přistižen při činu, ať už samotným Gerrettem, či muži z jeho zlodějského cechu. A i když se mu povedlo peníze získat, málo kdo z měšťanů byl ochotný peníze přijat, neboť se báli, že si na ně král zlodějů došlápne. Postupem roků se však Elliott začal učit a čím dál tím častěji se mu podařilo peníze ukrást i přímo pod Gerrettovým nosem, aniž by byl dopaden. Před ním se samozřejmě tvářil, že krást už dávno přestal, že to vzdal, čemuž Gerrett i věřil. Peníze, co Elliott úspěšně ukradl, poté rozdával mezi lidmi v daleko menších sumách, téměř nenápadných, někdy je i rovnou vyměnil s obchodníky, co přijeli do Erey, aby poté obyvatelům dal různé produkty, většinou jídlo či oblečení. Není se čemu divit, že velice rychle si získal mezi lidmi Erey oblibu a taky pár dobrých přátel, kteří se k jeho loupežím připojili. Delaney, George a Alec. Společně s Elliottem vytvořili partu, jenž byla trnem v patě pro krále zlodějů. Ať už je však dal Gerrett jakkoliv pronásledovat, nikdy se mu nepodařilo je chytit, natož zjistit, kdo přesně ho okrádá, hlavně díky tomu, že Elliott vždycky otce odposlouchával, aby věděl, kdy a kde se je bude snažit chytit. Bohužel, tohle štěstí jednoho dne vypršelo.
Gerrett začal mít podezření, že se jeho syn přece jen vrátil ke krádežím a přesně jeho, proto nachystal past. Na oko naplánoval přenos velké sumy zlata, kterou samozřejmě chtěl Elliott zkusit ukrást se svou bandou. Cesta za truhlicí zlata je zavedla do budovy, co však nečekali bylo, že jakmile vlezou dovnitř, zavřou se za nimi dveře a oni se objeví v obklíčení otcových mužů. Byl zde přítomný i samotný Gerrett, který ačkoliv to nedal najevo, jakmile si všiml, že je viníkem skutečně jeho syn, v očích mu vířila zlost. Trest, který Elliott následně obdržel, byl horší než všechny jeho noční můry. George a Aleca přikázal podříznout jako prasata a nechat je vykrvácet, zatímco s Delaney, jako jedinou ženou ve skupině, si měli dělat cokoliv zachtěli, než ji měli podříznout taky. A Elliott byl donucen tomu všemu přihlížet. V tu chvíli si přál zemřít s nimi, ale Gerrett usoudil, že tohle bude pro něj daleko lepší, krutější trest. V čemž se rozhodně nemýlil. Když to všechno skončilo, Elliott měl vykřičené hlasivky a tváře promočené slzami. Nebyl schopný nikoho zachránit, byl příliš mladý a slabý v porovnání s muži, kteří měli za sebou nespočetně bojů. A přestože ho poté pustili, on tam zůstal ještě několik hodin sedět, jen tak na zemi, sledujíc své mrtvé přátelé.
Vzpamatoval se až s východem slunce, kdy se zvedl a vrátil se do sídla, ve kterém se narodil. Nikoliv však aby vlezl do svého pokoje, nebo aby vyhledal Mirabell a našel utěšení u své sestry. Ne, ta v tu chvíli jako kdyby byla jednou z dalších tváří, které neviděl. Elliott totiž viděl jenom jednu - Gerrettovu. Vtrhl do jeho pracovny a vrhl po něm svoji dýku, kterou celou dobu třímal v rukou. Minul však, za což se mu jeho otec vysmál. To ráno se v pracovně Gerretta tak pohádali, že to slyšela celá domácnost. Ti co spali, se rychle probrali, v hrůze co se děje. Bylo štěstí, že další nože už nelítaly, ačkoliv od toho určitě nebylo daleko. Jakmile si Elliott všiml, že jejich hádka upoutala příliš pozornosti, ukončil ji celou slovy, že rodina Litgernů už není jeho rodinou a vyřítil se z pracovny, pronásledován svými sourozenci, kteří se ho snažili uklidnit, no marně. Na cestě ven ze sídla se k nim v jedné z chodem otočil a vyjel po nich. Křičel na ně neslušná slova, kterých upřímně později i litoval, no v tu chvíli z něj vycházela všechna bolest, kterou zažíval celou tu dobu sám. Mirabell byla ta jediná, která se jeho hněvu vyhnula, no ostatní starší sourozenci byli cílem. Přepískl to však ve chvíli, kdy je nazval stejnými monstry jako jejich otec, za což si od Luciuse zasloužil ránu pěstí. Ta ho konečně donutila umlčet, no neodstranila nenávist, místo toho ji ještě zvětšila. Elliott se beze slov otočil a utekl z domova.
V Eree se ani chvilku nezdržoval. Utekl pryč, neboť mu bylo jasné, že pokud zůstane, Gerretovi muži ho budou honit jako lovečtí psi. Proplížil se tak na první loď, která mířila do Lotharu a zde se zabydlel v chudinské čtvrti v naději, že bude moct začít nový život. Netrvalo však moc dlouho, než si zde uvědomil, jak málo toho vlastně umí. Vlastně, neuměl vůbec nic. Nikdy se v nic vysloveně nevyučoval, na to byl doma až moc ignorován. Jediné, co skutečně uměl, bylo krást. A tak mu nezbývalo nic jiného, než v tom pokračovat, ačkoliv se mu to z hloubi duše hnusilo. Aby plně nepropadl zoufalství, musel si učinit vlastní pravidla a to, že bude okrádat jenom ty, kteří mají všeho příliš a kterým pár zlatých mincí rozhodně nebude scházet. Za dobu svého pobytu v Lotharu však musel nabrat i další specializaci - nájemné vraždy. Krádeže se totiž po nějaké době ukázaly nedostačující. Kdyby byl v nějakém cechu, možná by se mu dařilo lépe, ale něco takového Elliott odmítá, neboť všechny jsou v jeho očích zkorumpované. Opět však, aby se nezbláznil z nenávisti k sobě samému, se rozhodl přijímat nájemné vraždy jenom na ty, kteří si to skutečně zasloužili. Na ty, co znásilňovali, vraždili a vyhýbali se spravedlnosti.