Jak nejlépe tohohle chlapíka popsat? Nadaný a inteligentní. Rozhodl se jít po cestě, po které se vydal jeho drahý otec a stal se rytířem. Armáda, a i samotný otec, ho naučili disciplínu, čest a odvahu, kterou netušil, že uvnitř sebe má. Nějaké ty vnitřní kodexy ho však nezastavili před tím být sebevědomé hovado, které řekne lidem vše tak, jak se věci mají. Nemá rád, když se zatajuje pravda a tak nemá problémy lidem říci krutou pravdu do očí. Nemá rád ani ty nevinné lži, které prakticky nikomu nic neudělají, spíše někoho utěší anebo potěší. On si na to však nehraje a tak kolikrát dostal od ženské facku, když jí řekl, že se mu její šaty nelíbí a hubenou jí opravdu nedělají. Ptala se ho na názor a on měl v plánu říci pravda. Takže pokud ví, že nápad ze strany klienta není úplně ideální, řekne mu to. Obalí to sice do jemnějšími slovy, aby mu zakázka neuklouzla pryč, ale v hlavě si bude říkat, jaký je to blbec a že se v tom vůbec nevyzná. Asi vám mohlo dojít, že nemá rád přetvářku a rozhodně nemá v plánu jí nikdy nosit. Avšak ví, kde je hranice a kdy si může dovolit být opravdu přímočarý. Nechce nikomu ublížit a proto někdy se spíše najít jinou variantu. Pokud se vrátíme k šatům, kdy několikrát své sestřenici pomáhal s výběrem šatů a ona se ho zeptala na názor, vzal šaty, které jí následně seděly daleko lépe, a řekl jí „Tyhle budou lepší.“ Je to pravda a neřekne jí, že jsou otřesné; to se přeci vyplatí. Když se zmínila jeho sestřenice, je to jediný rodinný příslušník, kterého má. Jeho rodiče jsou po smrti, ty její taky a prakticky nemají nikoho jiného. Nebere jí ani jako sestřenici, bere jí jako mladší sestru, která je nyní ve velice zapeklité situaci. Protože je opravdu nadaný a je známý po celé zemi, dostává opravdu velké zakázky a jezdí třeba na několik měsíců pryč. Opouští Chantal s těžkým srdcem, protože její manžel je opravdový hulvát, ale na druhou stranu to bere tak, že jí přiveze nějaké peníze. Věří totiž, že jednoho dne ten šmejd předčasně umře a Chantal bude úplně sama. Gideon jí proto šetří už doslova truhlu, kterou jí následně chce věnovat. On sám nemá komu to předat a ani nemá žádnou vizi na to mít děti. Ne, že by se tomu nějak bránil, ale zkrátka nedostal do cesty tu pravou ženu, se kterou by mohly mít jeho nástupce/nástupkyni. Smířil se proto s tím, že skončí sám. Nijak mu to nevadí, momentálně mu to trochu vyhovuje. Pokud mu do cesty přicupitá nějaká ta múza, rozhodně jí však nenechává jít. Velice rád se jí věnuje, skládá komplimenty, která však nerad dostává. Nikdy není spokojen se svou prací, protože od sebe čeká to nejlepší. Jen od své zmíněné sestřenice dovede přijmout kompliment, protože na jejím názoru mu záleží snad nejvíce. Proto jí častokrát bere do své dílny, která je pro lidi často zavřená, a ptá se jí na názor. Chce vědět názor toho druhého a jak je věčně nespokojený, dává na jejich rady, protože přeci nebude odevzdávat příšernou práci.

I když na prvotní pohled vypadá jako neskutečný bručoun, dovede se bavit. První dojem opravdu klame. Rád popíjí a baví se. Je přátelský a rozhodně vás neodmítne, pokud se k němu chováte slušně. Můžete s ním kecat hodiny a můžete být extrovert, či introvert. Klidně vám bude hodiny kecat o různých klukovinách, co prováděl na univerzitě, nebo vás velice rád vyslechne a bude zticha. Nemá tolik problém o sobě mluvit, nepředává však až moc citlivé informace. Někdy z něj musíte však některé věci dolovat. Nějaké příhody doslova vám řekne až ve chvíli, kdy se správně zeptáte. Třeba o armádě se baví jen ve chvíli, když se ho zeptáte, jestli umí s mečem. Umí a až moc dobře. Kdyby otec neonemocněl, nejspíš by byl generál anebo na opravdu vysoké pozici. Jemu samotnému to nepřijde nějaká škoda. Nemělo se tak stát a on to přijal. Má střechu nad hlavou a peníze díky tomu, proč by si měl reálně stěžovat? Několikrát se však stalo, že se do Ardenu vrátil, aby si vyslechl od svého bývalého generála, že se může vrátit. Taky byl několikrát osloven lotharskou armádou, jestli nechce přejít k nim. On je odmítá a říká jim, že se k meči vrátí až bude situace špatná. Taky jim narovinu říká, že jeho nynější místo je v Buckenu a spíše rád vrací do domu, než na tréninkové pole. Tyhle léta má už za sebou, avšak občas si rád na staré dobré časy vzpomene. On sám netuší, že se v armádě občas používá jako příklad pro některé úplné zelenáče. Doteď je vize perfektního ardénského rytíře; silný, inteligentní, agresivní, avšak spravedlivý. Možná proto je o něj takový zájem. Jako u sochařiny, bere za průměrného rytíře. Je si se sebou jistý, to ano, ale říká si, že stoprocentně je v armádě i daleko lepší muž, než je on. Kdyby jen tušil, že by mezi tu elitu patřil, kdyby se vrátil.

Narodil se do rodiny, která byla opravdu pestrá. Přesto se však Gideon nikdy pořádně neangažoval do toho, aby se znal se všemi. Když byl malý, otec s matkou ho brali od příbuzných k příbuzným, ale jak stárnul, rodiče ho přestali takto všude vodit. Bylo to taky hlavně kvůli tomu, že jeho matka byla každým rokem více nemocnější. Neměl nijak špatné dětství, to by se ohradil, kdyby někdo tvrdil. Jeho rodiče byli úžasní a on je za nich doteď velice rád. Co bral jako zradu od Solaria, že jeho matka začala být nemocná, kdy prakticky ztrácela svaly a postupně nemohla ani chodit, najíst se a zkrátka dělat základní potřeby k životu. Jak tato nemoc začala, otec se rozhodl pověsit svůj meč na hřebík a rozhodl si vzít zpět řemeslo, které bylo v jeho části rodiny zakotveno; sochařství. Jeho matka, když ještě mohla, byla vyhlášenou malířkou a učila ho, jak nejlépe mohla. Gideon byl však přesvědčen o tom, že chce být rytířem, jako otec. Měl takovou trochu naivní představu, že když se stane rytířem, tak dovede najít nějaký způsob, jak matce od nemoci pomoci. Přeci rytíři dovedli zachránit všechny, vždyť to říkali jeho rodiče. Když právě dovršil deseti let, měl taky další důvod, proč se stát rytířem. Narodila se mu jeho sestřenice Chantal, která se narodila jeho tetě a strýci, kteří hodně často nebyli doma. Prakticky celá její výchova zůstala na chůvách a jiných příbuzných. Protože však všichni byli dostatečně zaneprázdněni a Gideonovi rodiče měli toho na práci nejméně, dle očí celé rodiny, starali se o též o malou Chantal. Protože 10 letý Gideon neměl žádný velký problém se starat o kohokoliv, staral se jak o nemocnou matku, tak o miminko. Obě dvě potřebovaly hodně pozornosti a jeho otec netušil, jak to takový mladý chlapec může zvládat. Jeho syn prakticky ztratil dětství kvůli tomu, že zbytek rodiny neměl čas. Gideon to však nijak špatně nebral a staral se o ně jak nejlépe dovedl. Plus na to nebyl zcela sám. Rodina dovedla sehnat služebnou, která pomáhala chlapci, takže se nemusel v tak brzkém věku učit vařit, což se však hodlal naučit taky, protože to viděl jako něco, co se mu bude do života hodit. Bylo to skoro neuvěřitelné; puberťák, který byl si měl užívat mládí a chodit za děvčaty se staral o nemocnou matku a mimino. Jeho otec si byl jistý, že v budoucnu nebude mít nějaký problém si sehnat ženu, o kterou bude opravdu dobře postaráno. Měl taky velké štěstí v tom, že otec ho poslal na univerzitu, kterou mohl studovat a zároveň se každý večer vracel domu, aby se mohl o všechny postarat. Přestože Gideon byl přátelský, choval se ke všem slušně a děvčata po něm zírala během hodin, žádné vztahy nenavázal a pro všechny byl prakticky takové menší tajemství. Všichni z Buckenu tušili, kdo byl, jak na tom jeho rodina je, ale o něm samotném nevěděli nic. Jen věděli to, že byl hodný a k nikomu se nechoval neslušně.

Zlomový okamžik přišel však poté, co dodělal školu. Místo toho, aby se pořádně radoval, jeho matka umřela na nemoc, která jí ty celé roky zabíjela zevnitř. Bral to jako osobní selhání a i když teď mu bylo jasné, že býti rytířem by to nějak nezměnilo, stále si říkal, že mohl pro ni udělat více. Proto se rozhodl být co možná nejlepší ošetřovatel Chantal, která jen rostla. V tu dobu se mu začínali objevovat ochranářské pudy, protože několikrát se pohádal s jeho strýcem a tetou o tom, jak by se měli o svou dceru více zajímat. Přijeli se na ni podívat jen párkrát do roka a Gideona to neskutečně štvalo. Chantal ale trvala na jedné věci; její bratranec jí stačil a když se k tomu dal její strejda, tak byla zcela spokojená. Rodiče reálně nepotřebovala, ale chápala naštvanost jejího bratrance. Tohle trvalo do jeho 22 let, kdy se rozhodl odejít do armády. Chantal ho doslova dokopala do toho, aby si splnil svůj sen, a jeho otec ho jen podporoval. Přesto se trochu o něco obával, nechtěl je nechat samotné. Nakonec ho však přemluvili a Gideon se účastnil ardénského turnaje. Tam se ukázal jako perfektní rytíř. Gideon byl mohutný a jen od pohledu si lidi mysleli, že půjde k šarlatovým lvům. Na druhou stranu taky ukázal chrabrost a hrál vždycky fér. Zároveň bylo vidět, jak má své kroky promyšlené, ale zároveň byl i vypočítavý. Nikdo netušil, kde skončí, on sám si nebyl jistý. Netušil, zda se mezi sebou dohodli, nebo zda to bylo pravidlo, kdo přijde první, ten automaticky bere, ale skončil u stříbrných lvů, kde strávil hodně dlouhou dobu a vybudoval si tam reputaci, která se zapsala pro některé generály jako pravidlo. Byl si jistý, že pokud by našli někoho podobného, jako on, generálové budou hned po dotyčném skákat.

Dlouhých šest let strávil v armádě, ale pak se rozhodl vrátit do Buckenu, zpět za svým otcem a za svou sestřenicí. S čím však nepočítal, tak je svatba jeho sestřenice, o které absolutně nic nevěděl. Originálně se vrátil domu kvůli tomu, že jejich služebná mu dala vědět o jeho otci, který už přestal zvládat své řemeslo. Jeho potřeba se postarat o svou rodinu byla silnější, než zůstat v armádě a tak trvalo jen několik dní, aby se vrátil zpět domu. Čekal nemocného otce, které i dostal, ale Chantal, která měla pár dní před svatbou, opravu nečekal. Tohle všechno bylo před ním zatajeno jen kvůli tomu, že všichni věděli o tom, že by Gideon s tímto sňatkem nesouhlasil. Manžel jeho sestřenice, Christopher Gairil, mu byl známý a ne v tom dobrém slova smyslu. Gideon s ním totiž chodil na univerzitu a byl jeden z důvodů, proč si kamarády příliš nedělal. Několikrát se ho totiž vyptával na jeho sestřenici, která v tu dobu, byla opravdu malá a Gideon si říkal, že mu tam něco nesedí. Plus fakt, že na univerzitě neměl dvakrát dobré jméno kvůli obtěžováním studentek a jedné učitelky, ale musel tam zůstat kvůli penězům jeho rodičů, dvakrát nepřidával k tomu, aby ho rytíř měl rád. Jenže jeho strýc a teta byli rozhodnuti, že bude perfektní manžel pro jejich dceru, kterou vůbec neznali. Jeho pusa byla však umlčena argumentem „Ty jsi byl teď 6 let pryč, co můžeš vědět o ní nebo o něm?“ Gideonovi se to ale za žádnou cenu nelíbilo a ani to, že Christopher se snažil ukazovat v jeho přítomnosti jako dokonalý manžel. Když se zeptal Chantal, zda si to přeje, tak mu věnovala pouhý úsměv a polibek na tvář. Smrdělo to a to hodně.

Po svatbě měl v sobě hodně hořkosti. Nemohl nic dělat s tou situací. Díky jeho postavení měl ale jasno, bude snažit vylepšit život jeho otci a sestřenici, pokud si o ní řekne. Kvůli nadání v sochařině a kresbě měl dobrý nášlap na to, aby převzal podnik jeho otce. Jakoby to tušil a byl si jistý tím, že Gideon bude v pořádku, jeho otec se rozhodl rok po svatbě Chantal umřít. I když byl roky zvyklý na to být sám, poprvé si připadal, že nikoho nemá. Tento pocit mu však velmi rychle zmizel a to ve chvíli, kdy jeho sestřenice jednoho večera klepala na brány jeho domu a s brekem ho objala. Starší muž si všiml, že je celá zbitá a má menší škrábanec na tváři. Gideon z ní nemohl dostat zprvu, co se vůbec stalo. Když však zmínil jméno jejího muže, rozplakala se o něco více a měl jasno. Po roce sebral do ruky meč a rozhodl skoncovat s životem toho zbabělce. Chantal ho však zastavila. Kdyby se to dozvěděli její rodiče, měla by neskutečný problém. Její rodiče by totiž přišli o peníze, které měli z toho celého sňatku. Protože se Christopher sochaře bál, rozhodl se toho využít. Potřebovala mít nad sebou ochranu, kterou Gideon hodně často nemohl poskytnout. Proto jednoho krásného dne s hotovou sochou zavítal za baronkou z Buckenu. Ke Celanne choval neskutečný respekt a řekl si, že se jí zeptá, zda by Chantal nevzala do služby. Jak si přál, tak se stalo. Gideon baronce slíbil, že jí a její rodině vytesá několik soch zadarmo, pokud budou chtít. Celanne se na něj usmála a s vtipem v hlase ho poprosil o pouze jednu. 

Chantal za ním již s brekem nikdy nepřišla. On to však nikdy nebral jako za ukončené. Pochyboval, že ten zbabělec s tím přestal. Jenže od té doby na ni nikdy neviděl viditelné zranění, které by ho donutilo vzít meč a tentokrát jeho přání mu srazit hlavu si splnit. Sestřenka ho však už léta uklidňuje, že je v pořádku a nemá se o nic strachovat. Gideon od toho večera sbírá peníze na to, aby jí vyplatil z toho celého utrpení. Jednoho dne ten muž udělá dostatečnou chybu, která bude jeho poslední a už ho nikdo nezachrání. A pokud bude jeho strýc s tetou nějakým způsobem kecat, velice rychle je ubezpečí penězi, které jí už léta šetří. Kromě toho, že čeká na jistý náznak nepokoje, cestuje po celé zemi, aby obchodoval se svými sochami nebo hledá nové zákazníky. Za ty roky se opravdu proslavil. Vytesat sochu, která působí jako živá, je něco, co se jen tak nevidí a Gideon se toho rozhodl využít.