Lien se narodila v Jence do jedné větší šlechtické rodiny jménem Forelli. Vlastně její pravé jméno není vůbec Lien Shea Mordori, ale Maelin Forelli. Jméno od svých rodičů, kteří ji už od narození milovali, vzhledem k tomu, že byla dlouho vymodleným dítětem společně se svým dvojčetem Riesetem, když matka nemohla otěhotnět. Byli jejich pokladem, jejich sluncem, jejich všechno. Obzvlášť, když se narodili do té hlavní větve rodu a Rieset tak mohl pokračovat v udržení rodu a hlavní větve. Oba měli všechno, na co si mohli vzpomenout. Rodiče by pro ně udělali první a poslední. Co bylo ale to nejdůležitější, kompletně své děti drželi mimo rodinná dramata. Což bylo rozhodně velmi těžké, protože i přes to, že oni svou rodinu milovali a žili v ní dost harmonicky, tak uvnitř rodu to tak vůbec nefungovalo. Všichni chtěli místo hlavní větve, ale nedostali se tam. To se však změnilo, když bylo dvojčatům 7 let. Do jejich sídla vtrhla větev otcového bratra, která začala vraždit všechny, kdo jim přišli pod ruku. Služebnictvo, ale bohužel i celou její rodinu. Maelin se povedlo utéct jen díky kuchařce, která ji odvedla k zadnímu vchodu z kuchyně, aby mohla utéct. Sice byla malinká, ale poslechla. Poslechla kuchařku, která ji řekla, ať utíká. Ať se neohlíží a utíká. Ten den přišla o všechno. O domov. O rodinu. Ten den neumřela jen její rodina, ale i ona sama. Uvnitř. Byla tak moc vyděšená, že se bála, že si ji najdou. Bála se, že ji zabijí. Tehdy se rozhodla, že Maelin nechá mrtvou s rodinou a narodila se Lien Shea Mordori. 

Lien už tehdy nikomu nevěřila. Utekla do Erey. Nechtěla být v Jence. Bála se být v Jence. Chtěla odtamtud pryč, takže ji Erea přišla jako dobrý nápad. Samozřejmě, že se k ní dostalo, jak se mluvilo o tom teroru v Jence. Samozřejmě se k ní dostalo, kdo zaujal míst hlavy rodu. Samozřejmě, že se k ní dostalo, že dcera nebyla nalezená, ale nikdy se k tomu nepřihlásila. Nikdy nedošla k tomu, že přizná, že to ona je ta dcera. Raději se soustředila na to, aby tohle tajemství pohřbila hodně hluboko a nikdo se to nedozvěděl. Dlouhé dny nemohla spát. Bála se, že pro ni přijdou. Mimo to, neměla ani kde spát. Potloukala se po ulicích a snažila se v noci schovat na nějaké bezpečnější místo. Začala krást, aby se vůbec najedla. Aby si mohla něco koupit. Kradla na trzích, ale také okrádala lidi. Takový život vedla, dokud nezačala brát různé práce a zakázky, do kterých se nikomu nechtělo. Taková ta špinavá práce pro ty, co si nechtěli ušpinit ručičky. Přesně tímhle se začala živit. Začala si vydělávat a šetřit. Pořídila si menší byteček nad jedním pekařstvím, který si pak začala upravovat podle svého. Sice začala cestovat různě po Draconisu, když se nějaké zakázky situovali mimo Erey, ale vždy se vrátila domu. Všechno co umí se naučila kompletně sama. Vyšperkovala si své vlastní dovednosti a um. Přestala s takovými těmi malými zakázkami, jako byly drobné krádeže, nebo tak. Zapředla do hlubších vod. Začala fušovat do zabijácké práce, která ji nijak nevadila, až se začala označovat za assassina. Dokázala fungovat jako stín. Dokázala být nepozorovaná a nenápadná,ale zároveň smrtící. Když ji člověk nabídl dobrou sumu, tak udělala skoro cokoliv. Vybudovala si své jméno v tomhle oboru. Když někdo něco potřeboval, věděl, kam má zajít. Právě za ní. Rozhodně neměla o zakázky nouzi, takže pokud byste ji nabídli sumu, která by se ji nelíbila, rozhodně by neměla nejmenší problém vás poslat do určitých končin. Dělala svou práci dobře. Někdy to šlo jak po drátkách, jindy s komplikacemi, ale ve výsledku to vždy zvládla. Nestalo se, že by si s něčím neporadila, jen to někdy mohlo trvat malinko déle, než by i ona sama chtěla. 

Každý úspěch má samozřejmě i stinnou stránku. Její stinná stránka byla ta, že šlápla na kuří oko jednomu nájemnému vrahovi v Eree a ten se rozhodl ji odstranit. Povedlo se mu ji unést, když se vracela unavená z jedné zakázky, kterou měla mimo Erey. Nečekala, že si na ni někdo počíhal, ale stalo se. Bronwell se ji chtěl zbavit. Chtěl ji zabít. Ale nejdřív chtěl, aby žadonila. Aby trpěla, jako odplata za to, že měl díky ní méně a méně zakázek. Dlouhé dny ji týral a mučil. Nikdy ho ale neprosila milost. O to, aby přestal. To ji její hrdost nedovolovala. Jeho ego a touha po jejím utrpení ho ale zaslepovalo natolik, že si nevšiml toho, jak si připravovala útěk a nejen ten. Důležité pro ni bylo, aby se uvolnila z toho, jak ji svázal. Což nebylo tak těžké. Stačilo, když si ‘potřela’ provazy chlebem, co ji sem tam přinesl, aby mu neumřela hlady, než s ní skončí. No.. díky tomu se pak o provazy postaraly krysy. Pak už stačilo mu sebrat jeho zbraň, kterou ho pak sama zabila a zmizela. Trvalo dlouho, než se z toho dala do pořádku, ale nakonec to zvládla a teď má na těle už jenom jizvy, jako upomínku.