Nhila
2. 3. 1956 | Faerak | Pečovatelka v sirotčinci | Eppy
FC: Maria Amanda
Nhila je malinká a drobounká slečinka. Opravdu by se dala přirovnat ke křehké květince. Jedná se o 150 cm vysokou dívenku, s nádherně modrými očkami. Vzhledem by mohla spoustě lidem připomínat porcelánovou panenku, kterou tak skoro i je. Pleť má neskutečně světlou a bez nějakých vad, jakou jsou například pihy, nebo akné, její přírodní barva vlasů je blond, velká modrá očka, křehká postava, doslova jako porcelánová panenka. Bez vad má i tělo. Je pravda, že tam se nějaká ta piha najde, například pod levou klíční kostí, na pravém uchu, nebo na levém předloktí, ale prakticky u ní nenajdete žádnou výraznou jizvu. Možná nějakou malinkou, když se škrábla například o trne, nebo ji poškrábal nějaký králíček. Vlasy má nádherně dlouhé, do půli zad, které se jí, po většině času, vlní a zdobí ji je v lidské formě pár modrofialových zatočených rohů. Na krku, předloktí a bocích má své dračí šupinky modrofialové, místy zelené barvy.
Co se barev při oblékání týká, nemá nic proti žádné. Naopak se ráda obléká barevně a dá šanci každé barvě. Nemá ráda ani nijak výrazně přezdobené oblečení, nebo moc složité. Vyhrává opravdu jednoduchost. Sama říká, že je v jednoduchosti krása. V botech dokáže chodit snad skoro v každých. Ale i tak, když v tom dokáže chodit, neznamená to, že by v nich chodila, protože ji jistě může potkat chodit i bez bot. Kdybychom mluvili o špercích, jistě nepatří mezi ty, která má hromady náušnic, řetízků a tak. Má málo šperků, stačí ji to, i když si už od malička přeje náramek z opálů. Teď na ni uvidíte spíš nějaký ten stříbrný náramek, nebo řetízek, ale jinak nic moc víc. Například náušnice má jenom jedny, a z uší si je sundá jenom tehdy, když si je potřebuje vyčistit.
I ve své dračí podobě je velmi drobounká. Její láska k barvám by se dala poznat i na jejím zbarvením, i když to sama nemůže nijak ovlivnit. Bříško má žluté, co pak po bocích začne přecházet do zelené, pak lehce modré, kterou můžeme najít na zádech, než ji barva přejde na začátku křídel do fialové, přičemž i křídla jsou pestrobarevná. Kolem očí má šupinky zbarvené do modra a fialova, přičemž její oči Září modrou barvou, až na okolí panenky, to přechází z hnědé, do zelené, až do té modré okolní.
Nhila je sama osobě neskutečně hodná a milá osůbka. Je přátelská a každému chce pomáhat. Každému chce zlepšovat den, náladu, nebo je jen donutit k úsměvu. Moc ráda vidí, když se draci kolem ní usmívají a mají dobrou náladu. To je jeden z důvodů, proč je na všechny tak milá a proč je tak usměvavá. Je prakticky až chodící sluníčko, které se pokouší rozzářit všechno kolem sebe. Vzhledem k tomu, jak je citlivá, dokáží ji věci jednoduše dojmout a víc věci vnímá. Je veselá a neskutečně starostlivá a je jedno, jestli se jedná o draky, nebo zvířata. Vzhledem k tomu, jak hodňoučká je, dala by se dost často označit až za tu naivní dívku, která vidí všechno růžově. Pokouší se věřit v to, že nikdo není zlý, jenom někdy nedokážeme pochopit co a proč kdo dělá, nebo říká. Podle ní totiž nikdo nemůže být tak zlý a snaží se na všem a na všech hledat to dobré, i když je pravda, že ne vždycky ji to vyjde. Snaží se v dracích vidět dobro, i když se tam dá najít jen těžko, často draky omlouvá, takže když přestane, musel ji dotyčný hodně ublížit, že i taková osůbka, nad ním zlomila hůl a nedokáže ho dále omlouvat.
Nhila je naprosto bezproblémová. Pokouší se vyhýbat všem možným problémům, nemá ráda hádky a násilí. Zastává to, že se věci mohou vyřešit v klidu a bez násilí, ale ne každý s Nhilou sdílí tuhle její filozofii. Nesnáší, když je ubližováno bezbranným, slabším, nebo malým drakům, či bezbranným tvorečkům. Vzhledem k tomuhle všemu není nic zvláštního, že pracuje jako pečovatelka v sirotčinci, kde dětem předčítá pohádky, které sama napsala, jen aby je viděla se usmívat. Nhila je holčina, která upřednostňuje štěstí jiných před svým, stejně tak, jako upřednostňuje ostatní před sebou.
Nemá ráda opilé draky, není ráda středem pozornosti a co se alkoholu týká, napije se maximálně tak vína a to jen skleničky. Tvrdý alkohol nepije už vůbec, stejně tak, jako pivo. Není to něco, co by vyhledávala. Stejně jako velké oslavy nejsou něco, co by vyhledávala, ale většinou ji k tomu přemluví nějaká kamarádka, nebo ji to jednoduše přikáže Aexon, takže nemá moc jinou možnost. Ona sama by radši seděla někde u vody, a psala tam svoje pohádky pro děti. Nebo by například pomáhala u nějakých zvířat. Ráda se také stará o děti, protože si s nimi rozumí. Chápe, že je pro ně těžké přijít do prostředí, které je pro ně úplně nové a přijdou svou rodinu. Díky tomu všemu se pokouší, aby jejich pobyt a začátky tady, byly co nejpříjemnější.
Vzhledem k jejím špatným zkušenostem, má problém prosadit svůj vlastní názor, stejně tak, jako má pokřivený pohled na vztah, ať už milostný, nebo přátelský. Má za to, že to funguje tak, že se jeden z páru podřídí tomu druhému do naprostého maxima. Že je vždy jeden z páru upřednostňován. Jeho záliby, touhy, všechno. No, díky otcem trpí komplexem méněcennosti vůči všem ostatním. Jakmile dojde na hádky, je zakřiknutá a má strach. Nedokáže nikomu odporovat, i když se jí něco nelíbí. Jednoduše vše odkýve a stáhne se. Ve vztahu je velmi ovlivnitelná a dá se říct, že nemá svůj vlastní hlas. Co se týká žárlení, mluvíme spíše o nejistotě, strachu, bezmoci a pocitech, že pro dotyčného není dost dobrá a stáhne se. V těchto případech dost zesmutní a bude dost možná dělat, že není, protože nemá sebevědomí na to, aby si myslela, že se té dotyčné může rovnat.
I přes to, že je veselá, příjemná, přátelská a hodná, může se stát, že i ona bude brečet. Pokud k tomu dojde, pokouší se o to, aby o tom nikdo nevěděl. Zaleze si někam, kde nikdo není a kde je menší možnost, že by ji někdo mohl najít a bude brečet tam. Jde spíše o tiché naříkání, než zoufalý pláč. Je zvyklá na sebe neupozorňovat v těchto momentech, stejně tak, jako na sebe nerada upozorňuje v běžných činnostech.
Byl jarní krásný den, když se jednoho vrhu vajec, tudíž se dvou vajec, vylíhla dvě malá dráčata. Dvě holčičky. Nhila a Nheyley. Termea měla obrovskou radost. Už od jejich prvního nádechu je milovala celým svým srdcem. Selvean takovou radost nepociťoval. Minimálně ji neprojevoval. Nešlo o to, že by neměl radost, ale nějak mu to nepřišlo jako něco, co by měl tak moc oslavovat, že se vylíhla dráčata. Počítal s tím, bral to jako samozřejmost, že se prostě vylíhnou a kdyby se tak nestalo, vinu by svedl na Termeu. Bez zaváhání, bez mrknutí oka by ji potrestal za její neschopnost. Nedostatečnou péči, nebo cokoliv jiného, co by ho napadlo a mohlo by vést k nevylíhnutí. To se ale díky Celestii nestalo a Termea si mohla užívat ten šťastný moment s dráčaty. Doma se o ně starala, jak jenom to šlo. Co byl ale problém, tak bylo to, že Selveanovi začalo vadit, že věnuje dráčatům větší pozornost, jak jemu samotnému. Selvean byl velmi egocentrický, majetnický a zlý drak, který chtěl všechno pro sebe. Naprosto všechno. Každý by řekl, že je přeci nesmysl, aby žárlil na své dvě dcery, že mají pozornost jejich matky… Bohužel to tak opravdu bylo. On chtěl všechnu tu pozornost, takže už tehdy začínal mít spíše záporný vztah ke svým dvěma dcerám a rozhodně se to časem nelepšilo, jak by si každý myslel. Oběma to dával najevo. Křičel na ně, trestal je za naprosté maličkosti, vše jim zakazoval. Neměly s ním vůbec žádné dětství.
O to víc bylo šokující, že po 7 letech čekala Termea další dráčata. Celý scénář se opakoval, jen s jednou drobnou změnou. Ve vrhu byla i tentokrát dvě vejce, ale vylíhla se holčička a kluk. No, ani to nijak nedonutilo Selveana k tomu, aby měl nějakou vřelejší reakci. Byla naprosto totožná, jako před 15 lety u Nhily a Nheyley. Ani Medea a Medheo neobměkčila sobecké srdce Faeraka, který byl označován za jejich otce. Když se vrátili domu, vše bylo stejné, jen s rozdílem, že se najednou o pozornost své družky, musel dělit ne se dvěma dětmi, ale rovnou se čtyřmi, což byl obrovský, ale obrovský problém. Selvean začal okamžitě strkat malá dráčata na krk Nhile. Nezajímalo ho, že chtěla dělat něco jiného, nebo měla nějaké plány, nebo cokoliv dalšího…. Prostě se bude starat o své sourozence, aby se mohla Termea věnovat jenom jemu. Dělalo to obrovské rozbroje v rodině, ale tak velké, že se rodiče hádali. Hádali se převážně o dětech. Dokonce i před nimi, přičemž si otec nebral žádné servítky. Tehdy se na ně obořil, že mu zničili život. Zničili mu jeho partnerství a že je všechny nenávidí. Tehdy to byla obrovská rána. Nikdy se k nim nechoval přívětivě, ale slyšet něco takového… to nechtělo žádné dítě. Tehdy to otřáslo naprosto všemi a taky to změnilo celou rodinu. Nebo spíš chování uvnitř rodiny, neboť na venek se vždycky všichni museli tvářit, že je všechno v pořádku. Otec jim jinak vyhrožoval, že pokud se něco dostane mezi ostatní draky, tak to odnese právě jejich matka, což na všechny děti zabíralo jako obrovská páka. No, na Termeu zase používal jejich děti, jako výhružku.
Všechny děti rostly, ale i tak tam vládla ruka otce. Bohužel doslova. Nebál se je udeřit a nejen jednou. Bylo to tam běžné Nikdy je nechválil, nikdy o ně neměl strach. Ani když absolvovali jeden po druhém svůj let… Bral je jednoduše jako přítěž. Několikrát se snažila svou matku přemluvit, aby ho opustila, ale marně. Místo toho ji otec nehezky zbil, když to zaslechl. Léta plynula a Nhila čekala, než se všechny děti osamostatní. Když se tak stalo, ještě jednou se snažila matku přemluvit, aby s ní odešla, ale marně. Se slovy, že kdykoliv bude potřebovat, tak u ní má útočiště a místo, odešla. Osamostatnila se. No a nebyla taky jediná. Osamostatnil se také její bratr, který velmi zariskoval a o jejich otci řekl své přítelkyni. To vedlo k tomu, že ta to řekla své rodině a už se to řešilo. Přišlo se na to, co se tam dělo a Selvean byl za svoje chování vyhnán.
K Nhile se dostala zpráva, že byl jejich otec vyhnán za jeho nepřípustné chování. No, to co za tím viděla byla úleva, že je její matka i sourozenci v pořádku a mimo jeho dosah. Za tu dobu si Nhila našla práci jako pečovatelka v sirotčinci. Práce ji naplňovala a měla ji ráda. Hlavně jak pracovala s dětmi a mohla dál šířit lásku. Sem tam chodila i na ošetřovnu, popovídat si například se zraněnými, nebo tak něco, aby jim odlehčila den a také, aby jim ho zpříjemnila. A taky tam narazila po několika letech na svého momentálního partnera.
Aexon byl na ošetřovně s opravdu ošklivými zraněními, když se porval s jiným drakem. Jeho zranění byla tak ošklivá, že se o něj sama bála, i když ho neznala. Všimla si, že za ním nikdo nechodí a bylo jí ho líto, tak za ním začala chodit ona. Pravidelně za ním chodila a vlastně tyhle dny byly ty, kdy se dávali pomalinku dohromady, protože Aexon vycítil, že přesně tohle, je ta nejlepší chvíle. On sám se do ní zamiloval, jen trochu jinou láskou, než ona do něj. On se do ní zamiloval tou majetnickou láskou, za to Nhila do něj tou citlivou, upřímnou. Ve výsledku se dali dohromady pár dní po po jeho narozeninách, což bylo půl roku po jejich seznámení. Ze začátku to bylo vše naprosto idilické… ale později se to dost měnilo a přeci jen tam ale bylo něco špatného. A to, že měla nasazené růžové brýle, které ji zaslepovaly. Neviděla to Aexonovo pravé chování, které nebylo vůči ní vyloženě dobré. Choval se k ní neuctivě, jakoby neměla žádná práva. Křičel na ni, dokázal k ní být opravdu zlý a hrubý. V průběhu jejich vztahu opravdu růžové brýle spadly, nebo alespoň částečně, takže si začala uvědomovat, že je podobný jejímu otci, ale pořád ho nechala se takhle chovat. Měla strach a tak nějak neznala nic lepšího. Konec konců, i její otec se choval stejně, takže si začínala říkat, jestli tohle není běžné, normální. Dokonce i Aexon ji začal doma mlátit, kontrolovat a vyhrožovat, že pokud se o tom někdo dozví, tak ji ublíží a najde si její rodinu. Takže naprosto stejný scénář, jako s jejím otcem. Navenek všechno růžové, sladké, prostě úžasné, ale za zavřenými dveřmi to byl pravý opak. Byl také extrémně žárlivý a násilnický, ale ona… Tak nějak doufala, že je to jen nějaké špatné období a on se vrátí do starých kolejí. Vrátí se k tomu láskyplnému a sladkému chování, jaké se jí od něj dostávalo na začátku vztahu. A tím, jak sladce se k ní dokázal chovat navenek… opravdu to podporovalo její myšlenky o tom, že se to časem spraví. Byla naivní a doplácela na to. Kdyby se jen někomu zmínila, co se děje… Mohlo by ji to hodně pomoct, ale ona byla až moc zamotaná v Aexonově pavučině. Ani ji nedocházelo, že dělala to stejné, co její matka a jí se to nelíbilo. Momentálně je to rok, co jsou spolu a půl roku, co se takhle Aexon chová.
• Je velmi lekavá.
• Miluje psaní a vymýšlení vlastních pohádek, které předčítá dětem.
• Miluje všechny různé barvy, ale mezi její oblíbené jistě patří oranžová a růžová.
• Je vegetariánka, protože ji je těch zvířat líto.
• Jednoduše se jí tvoří modřiny. Stačí větší náraz, nebo pevnější stisk a už jsou na světě.
• Miluj létání ve své dračí podobě a nejraději létá na louky, kde si pak lebedí v květinách.