Druhorozený syn s povinnostmi prvorozeného. Je až zvláštní, jak někdo kdo dýchal vzduch sotva pár dlouhých minut, než vydechl naposledy, může ovlivnit váš život. Rázem je z vás totiž budoucí hlava rodiny, vůdce rodinného obchodu, ten, který má přesně tři hlavní úkoly. Zaprvé, zplodit mužského potomka. Zadruhé, nedělat rodině ostudu. Zatřetí, donutit obchod v rodině vzkvétat. Toto vše padlo na jeho hlavu ještě dříve, než se vůbec narodil, protože jeho starší bratr zemřel velmi brzy po narození, vůbec nemohl pocítit krutost tohoto světa. Nicklas si zároveň nikdy neužil bezstarostnost druhorozeného. Naopak, od útlého věku na něm byly v domácnosti všechny oči. Po ztrátě prvního syna jeho rodiče nechtěli oplakávat i druhého. Zároveň byl jejich vymodleným. Budoucí dědic. Měli jejich veškerou pozornost, dlouhá léta. On byl na prvním místě, on byl absolutním středobodem vesmíru. Musel se stát dokonalým. Vysoké nároky, které nasadili již od útlého věku vcelku obstojně plnil. Pravděpodobně mu to usnadňovala jeho inteligence v kombinaci se zvědavostí a učenlivostí.

Velmi brzy se na jejich rodinném sídle slavila další radost. Malý uzlíček živůtku přišel na svět. Všichni slavili, dokonce i malý Nicklas, ač tomu vůbec nerozuměl, jak se později ukázalo. Jeho radost, přerostla v závist. Už nebyl jediný, o pozornost rodičů se najednou musel dělit s někým vlastně úplně jiným. Tehdy zaklíčilo prvotní semínko vzájemné nesnášenlivosti. Začal to Nicklas. Je to jedna z jeho životních chyb, Dlouhá série nenávistných naschválů, proslovů od rodičů, jak je velmi zklamal svým chováním vůči svému bratrovi. Rolf vždy na prvním místě. Bez sebemenšího ohledu na to, jakých úspěchů dokázal, Nicklas za to nikdy nebyl oceněn. Prostě jen plnil věci, které už byly dávno jisté. Měl být naprosto dokonalým potomkem, to se mu poměrně vedlo, takže nikdo nebyl překvapený.

Po svém otci podědil Nicklas tvrdohlavost a navrch toho všeho ještě vznětlivost, což vůbec nepřispívalo do vzájemných šarvátek obou chlapců. Toužil po pozornost. Tu ovšem za trest neměl. Věci nakonec přešly do výšin, kdy byl Nicklas schopný se pohádat se svým vlastním otcem, pánem jeho domu, tím kdo mu dal život. Někdy vyvolával rvačky v přestrojení mimo stěny pokoje, jindy se choval jako naprostý parchant doma. Často pak musel pracovat ještě více kolem koní. To mu ani v nejmenším nevadilo. Vlastně se jeho dny slily do podivných částí, kdy dřel kolem čtyřnohých přátel, snažil se ublížit svému bratrovi nebo se hádal s rodiči. Situace se uklidnila s jeho odchodem na univerzitu. Potkává nové lidi. Najednou mu na ramenou neleží celá dlouhá tíha jeho rodu, pro jednou si může hrát na nějakého naprosto bezvýznamného barona. Trošku se uklidní. Jeho středobodem vesmíru již není znepříjemňování života Rolfovi. Od rodičů pravidelně obdržel nějaký ten dopis, najednou je jeho čistou povinností pouhé studium. V tomhle období využil naplno možnosti rvát se v postranních uličkách s bůh ví čím mimo dosah své vlastní rodiny.

Domů se vrátí svěžejší. Otec se rozhodl, dát mu do správy jedno z jejich menších sídel. Nicklas nadšeně přijímá. Zmizel opět z jejich dohledu. Mohl si dělat více méně, co chtěl. Tedy jen chvíli. Měl být druhorozený, měl být ten, který se nikdy nestane hlavou rodiny, stejně tak se jí měl stát až mnohem mnohem déle. Za nešťastných okolností umírají oba jeho rodiče. Jak mají v povaze, otec si vyjel ven na běžnou vyjížďku kolem ohrad. Dlouho se nevracel a tak se mu vydala jeho manželka naproti. Toť bylo naposledy, co je někdo viděl oba živé. Nicklasova otce našli mrtvého. Špatně spadl z koně. A co se stalo s jejich matkou nikdo netuší dodnes. Celé to bylo poměrně ošemetné. Nikdo si dlouhá léta netroufl ji prohlásit za mrtvou.

Nicklas byl tedy najednou ve svých čerstvých osmnácti letech hlavou jejich rodiny, která se rapidně zmenšila, v tu chvíli žil jen on a jeho bratr, zbylí rodinní příslušníci dávno zemřeli nebo s nimi neudržovali kontakt. Hodně se svou novou rolí bojoval, panoval v něm vzdor, měl problém uznat, že jsou oba jeho rodiče mrtví. Hlavně co se týká matky, oficiálně přijme titul až po půl roce, velkou oporou mu je v tomto období jeho sluha. Ten měl možnost vidět všechny jeho pády. Celou jeho transformaci. Přechod od hněvu, k neutichajícímu smutnu až k naprosté bezradnosti. V tomhle období se také změnil jeho vztah k Rolfovi, přestali spolu soupeřit a nesnášet se, musel se spolu naučit fungovat jako partneři, zbyli spolu poslední, museli převzít do svých rukou koně, obchod a odpovědnost, už se neměli za koho schovávat

Nicklas musí proti své vůli najednou na hromadu plesů, kde se opravdu šíleně nudí. Příhodně seznámí s velmi mladou baronkou, pravděpodobně ho nachytá, jak je úplně mimo a jen sem tam na něco kývne jejímu otci, když její otec poodejde, pronese: ,,Myslela jsem, že muž vašeho postavení by mohl být té lásky a projevit staršímu muži alespoň špetku respektu, obzvlášť, když vám za vaše pochybné koně tolik platí.” To ho samozřejmě rozčílilo, ale udržel se, aby vše zůstalo na vhodné vlně. Vrhne se s ní do něco ostřejší konverzace, která pokračuje i po návratu jejího otce Pár dní na to přijíždí baronka i se svým otcem vybrat vhodné koně, tedy Nicklas jde baronce dokázat, že to jeho koně jsou ti nejlepší pod sluncem. Aniž by si to v tu dobu uvědomoval, je z ní poměrně unešený, jednoduše se zamiloval, pochybně se jí dvoří, jezdil k nim ověřovat kvalitu jeho koní a později požádá jejího otce o její ruku, ten řekne, že by mu bylo ctí, pouze pokud bude jeho dcera souhlasit - a ona odmítne. Nejednou. Mnohokrát. Údajně, protože Nicklas byl nevyspělý, poměrně neslušný, nestálý, horká hlava, příliš egoistický a neumí uznat svou chybu, dokonce ani provést správné námluvy. S Nickym to pochopitelně zamává, příšerně se urazí, pohádá se s ní a odjede domů. Nepotřebuje ji, chce jí dokázat, že jí v podstatě prokazoval milost, když si ji chtěl vzít. Jenže čím více si ji snaží nevšímat, tím více se trápí. Nakonec ji opět osloví už poněkud pokornější a zoufalejší. V této době dochází k jeho druhé transformaci, jakoby dozrává jejím vlivem, nutí ho dělat věci, které by normálně nedělal, dovoluje si mu říkat velmi drsně věci, které mu nikdy nikdo neřekl. Přestává se rvát, začíná zvládat svůj vztek a teprve po dvou letech námluv ho vezme na milost, přijme jednu z mnoha žádostí o ruku. V té době už je z něj poměrně ukázkový muž. Protože chtěl. Stal se hoden místa po jejím boku. 

Zažívá jedno ze svých nejlepších období v životě. Pokud byste se ho zeptali, co bylo to předtím, než ji poznal, odvětil by, že naprosté nic. To s ní teprve začal život. Hromada smíchu, ústupků, hledání cesty, skutečné lásky. Něco, co jejich dům nezažil prakticky smrti předešlých manželů. Ovšem jako kdyby se nad rodem Einarsson nesla nějaká kletba, jeho drahá milovaná při porodu zemře. Nechá ho na světě samotného s malým dítětem, holčičkou.

Je zdrcený, pochopitelně. Truchlí dlouho, upadá do apatie. První měsíc se ke své dceři prakticky nepřiblížil. U koní trávil minimum času. Snažil se vyrovnat nějak se vším, co se mu dělo pod rukama, občas se v něm probudila jeho dávná agrese, jeho dřívější já. Až to jeho věrný sluha nevydržel a zeptal se, při vší úctě, jak dlouho ještě hodlá ignorovat fakt, že se mu narodila dcera. Byla to pravda. Nicklas přišel o svou manželku, ovšem získal malé stvoření, pro které byl na tomto světě to jediné, co mu zbylo. Rozhodl se, že pro ni to musí zvládnout. Sesbíral se zas a znovu, jako už tolikrát. Pro tentokrát hledá útěchu u svého bratra, někdy i u svého sluhy. Ovšem vše se snaží brát pozitivně. Přišel o svou milovanou, která mu dala jednu z nejúžasnějších bytostí na tomto světě. V Nyathere postupem času čím dál tím víc viděl právě svou zesnulou ženu v kombinaci s těmi nejhoršími povahovými vlastnostmi, jaké měl on sám. Je stejně divoká, tvrdohlavá, bez sebemenšího respektu k autoritě, zároveň však inteligentní, zvídavá a především velmi upřímná. I přes to však pro Nicklase znamená vše. Věnuje jí všechen svůj volný čas. Ujal se její výchovy v doprovodu těch nejpovolanějších, chův. Podruhé už se totiž ženit nehodal. Tuhle povinnost hodil na svého bratra, protože on sám už si v životě užil až dost.