Postavení:

Hraběcí rod

​

Popis:

Rod Danooras je jedním z nejstarších rodů Draconisu, ačkoliv do své dnešní podoby se vyškrábal poměrně nedávno. Nikdo už pořádně netuší, jak onen rod vznikl, z části protože první Danoorasové byli divoši a vrazi, kteří měli na práci lepší věci než pečlivě spisovat kroniky a deníky. A z části také proto, že jejich rod se stal součástí šlechty před tak dávnou dobu, že i kdyby nějaké záznamy existovaly, dost možná by se už dávno proměnily na prach. To ale neznamená, že nekolují legendy o tom, jak se první Danooras stal baronem. Už se ani neví, jak se jmenoval. Nejčastěji se vyprávějí tři pověsti – první z nich pojednává o tom, že si nějaký dávný vévoda všiml toho, jak dobrou práci onen bezejmenný Danooras odvádí při lovu čehokoliv, co nemělo čistou lidskou krev a rozhodl se ho odměnit tak, že jej povýšil do řad šlechty. Druhá legenda zase praví, že si Danoorasové nahrabali tak velké bohatství, že si titul barona mohli zkrátka koupit. A tu třetí všichni příslušníci tohoto rodu striktně odmítají – že nějaký kníže měl příliš velké chutě, co se týkalo žen a manželka mu nestačila, proto si našel milenku. Problém nasral, když milenka otěhotněla a projevila se její pravá povaha – vydírala knížete tak dlouho, dokud jí a synovi nezařídil pohodlný život pod zášitou nového jména, které se zapsalo mezi šlechtické rody.

Co Danoorasy vždy provázelo a vlastně provází doteď, je nenávist k čemukoliv, co není člověk. Vždy se pyšnili svou čistou lidskou krví a cokoliv, co bylo byť jen trošku jiné, považovali za zrůdnost a vzali si na sebe povinnost to vyhubit. Byli to lovci nelidí, kteří nikdy neodkládali zbraně. Bylo jim jedno, co vraždí, jestli to byli elfové, shifteři, nebo samotní draci, neviděli je jako inteligentní bytosti, ale jako nepřátele, které je třeba vyhubit, sprovodit ze světa a spálit jakékoliv zmínky o jejich existenci. Tato nenávist došla tak daleko, že vzdálená větev Danoorasů nevraždila jen tyto „potvory“, ale i kohokoliv, kdo je obhajoval, případně s nimi sympatizoval. Tato větev ale velmi brzy vymřela poté, co se přišlo na to, co dělají.

Tak jako tak se o prvních několika generacích Darnoorasů neví téměř nic. První nositel tohoto jména, o které existují záznamy je Sirreon Danooras, který žil ještě před tím, než ze světa zmizela magie. Kromě toho, že si na rukojeť svého obouručního meče nechal dělat značky v podobě malé čárky za každou „zrůdu“, kterou zabil a do pětadvaceti let už neměl kam si své zabití značit, se o něm vědělo že je to jen barbar s hezkým titulem. Trvalo ještě mnoho generací, než se objevil jistý Kirrileon, který tento rod nasměroval někam jinam než za věčným lovem nelidí. Své peníze využil k tomu, aby koupil několik kováren, a to mu pomalu ale jistě začalo znásobovat jeho výdělky. Jeho pravnuk šel v jeho stopách, a ačkoliv musel zabít své dva starší bratry, aby se dostal do čela rodu, velmi brzy se ukázal jako schopný. Nechal vybudovat obrovské rodinné sídlo v Eree. O několik generací později jistý Artamo postavil další dvě sídla, jedno v přenádherném Meliosu a druhé v Aravee.

Poté se rodu nějakou dobu dařilo, v roce 572 po zmizení magie se přesunuli do Meliosu, jelikož sídlo v Eree vyhořelo a Danoorasové se rozhodli, že se raději přesunou, než aby se pokoušeli sídlo vybudovat znovu. Přesun do nejbohatšího města v celém Draconisu na ně měl velký vliv – i když se už sice nechovali a ani nevypadali jako divocí lovci draků, stále neodpovídali obvyklému obrázku šlechtice. Pořád si zanechali svou tvrdou slupku a nenávist k nelidem se přetvořila v naprostý odpor a nenávist k drakům, která byla silnější než rodinná pouta. Zcela jasně to ukázal Armelus Danooras, když nechal v roce 1865 zazdít svého nejmladšího syna do sklepení jejich sídla v Aravee. Mladý Auxiliam byl draky totiž do jisté míry fascinován a nechápal, proč mezi sebou draci a lidé válčí. Stačilo pár slov o míru a jeho osud byl zpečetěn. Sídlo v Aravee bylo o pár generací později prodáno, jelikož se říkalo, že v něm straší duch Auxiliama a každého dračího lovce odtud vyžene.

Za zmínku jistě stojí i sestra – dvojče krutého Armeluse, Arwena. Byla první ženou, která se stala dračí lovkyní. I když byla o pár vteřin starší než její bratr, podle dědičného práva neměla žádný nárok na majetky a jejich správu, a tak se raději vzdala svého šlechtického titulu a vyměnila jej za meč a kopí. Za svůj ne příliš dlouhý život zabila mnoho draků a vysloužila si tím respekt jak mezi svou rodinou, tak mezi ostatními lovci. Svou smrt nalezla v dračích horách, ironicky ji nezabil drak, ale její vlastní chvilková nepozornost – při šplhání na jednu ze skal, kde očekávala dračí hnízdo jí uklouzla noha a ona si zlomila vaz.

V roce 1916 utrpěl rod obrovskou ztrátu a málem vymřel po jednom dračím útoku. Celá rodina se vracela do Meliosu po návštěvě jejich vzdálených příbuzných, když se na ně vrhla skupina pěti draků. Okřídlení ještěři nakonec byli poraženi, ale ten den zemřel Arturion II. a tři z jeho pěti dětí. Alethius, třetí syn vyvázl bez zranění a Paesentia, první dcera si z toho dne odnesla několik zranění, včetně obrovské jizvy přes půlku obličeje. Paesentia si o deset let později vzala vlastní život, a tak Alethius zůstal jediným přeživším potomkem tohoto rodu, tedy jen na tu dobu, než se mu narodil první syn.

Poslední dvě generace Danoorasů pozdvihly tento rod ještě více – Mortas sňatkem s Auroou z rodu vévodského rodu Gladyer, a jeho syn, Auberon, který si vzal Miranu z rodu Thairos, čímž se dostal k titulu knížete města Kron. Dnes jsou Danoorasové známí jako hrdý rod lovců draků, z čehož se po zmizení magie stala tradice, která se předává z otce na syna. Jsou naprosto nekompromisní, co se týče jejich názoru na draky a nejraději by je viděli všechny vyhubené.