Rolf se narodil do váženého rodu, který se nemůže koukat ostatní šlechtě do očí, a popravdě, tomuto chlapci to vždycky vyhovovalo. Nikdy si neměl co říci s těmi, co měli nosánek nahoře a jako malý to dával i docela najevo. Několikrát se dovedl rodičů nahlas zeptat, co to nosí za podivné róby, když ještě neměl dostatek rozumu. Od matky si vyslechl upozornění, od otce dostal pohlavek. V rodině nebyl ale jediný drobek. Pokud zapomeneme na nejstaršího bratra, který snad ani nedovedl otevřít oči na tento prokletý svět, Rolf měl i tak staršího bratra, konkrétně o dva roky, Nicklase. Zatímco Rolf byl ten, který měl pusu rychlejší než hlavu, Nicklas byl ten, který mu za ty poznámky dal pěkně za uši. Mladší bratr ale nikdy nepochopil, proč jeho vlastní bratr mu dělá to, co mu dělal. Několikrát se poprali do krve, Nicklas taky dovedl několikrát vyplašit koně, na kterém jeho mladší bratr seděl, a ten ho shodil ze sebe na zem. Kromě jedné zlomeniny a nemožnosti dýchat se nic vážnějšího nestalo. Rolf se několikrát snažil to bratrovi vracet, nebyl žádný svatoušek. Dělal to však z toho důvodu, protože to dělal Nicklas. On sám nikdy neměl důvod, ale potřeboval mu trochu oplatit to, že mu vrazil. Hodně často to dával najevo slovy, protože nebyl dvakrát ten, co se chtěl prát. Pral se, protože musel. Otec, aby potrestal oba syny, nedával pozornost ani jednomu ze synů, ale Rolf se matce několikrát svěřil a ptal se, proč ho bratr tak nenávidí.

Pokud na chvíli zapomeneme tyhle bratrské války, mladý Einarsson byl velmi zvědavý. Možná to bylo zakotveno v celém rodu, ale miloval prohledávat les, jezdit na koních a ještě k tomu se starat o štěňata. Právě díky němu měla a má rodina vycvičené psy tak dobře, že se teď ptají Rolfa, aby jim vycvičil čtyřnohé společníky. Konflikty s bratrem naštěstí skončili ve chvíli, kdy odešli na univerzitu. První byl samozřejmě Nicklas a o dva roky následoval i mladý Rolf, který si začínal uvědomovat, že se mu začínají líbit jak dívky, tak chlapci. Pár měsíců po začátku školního roku si začínal všímat jednoho chlapce. Simon nebyl z žádného váženého rodu, nebyl ani z rodiny obchodníka, jeho otec byl rytíř a jeho matka zdědila velké věno, takže poslali vysokého blonďáka, který tam vůbec nechtěl být, na univerzitu. Rolf, který v tu dobu měl už celou třídu omotanou kolem prstu, si dal za úkol, že si s ním začne bavit. Simon obvykle na něj nijak nemluvil, spíše mu jen odsekával a dával mu najevo, že nechce, aby se s ním mladý šlechtic bavil. Trvalo několik měsíců, než si Simon uvědomil, že se ho nezbaví, a tak se s ním začal bavit a začal se mu otevírat. Jeho otec byl hulvát k jeho matce a poslal ho na univerzitu, aby se ho na chvíli zbavil. Simon měl dva plány; dodělat školu, vzít svou matku a nechat otce napospas alkoholu nebo hned toho alkoholika zabít. To by však znamenalo, že by následně šel katovi pod sekeru a dvakrát se mu nechtělo nechávat matku samotnou. 

Z těch dvou se stala dvojice, která z kamarádů přešla na něco více. Láska v jejich případě přišla až překvapivě přirozeně. Po roce přátelství se jednoho večera učili matematiku, kterou oba nenáviděli a potřebovali spolu studovat, jinak by dostali za uši od učitelů a nejspíš by oba pak letěli z univerzity. Měli jeden příklad, který netušili, jak vůbec funguje a do Rolfa něco ťuklo a nadšeně začal škrábat na papír postup a poté i finální dobrý výsledek, který mu vykouzlil úsměv na tváři. Když nadšeně zvedl oči k Simonovi, aby se s ním mohl radovat, že nepoletí z univerzity, jeho kamarád už na něj koukal s jemným pohledem na jeho unavené tváři. Chvíli na sebe koukali, mlčky, Simon na něj zíral, Rolf byl rudý až za ušima, ale nedovedl se podívat nikam jinam než na jeho krásné hnědé oči. “Dávals vůbec pozor?” zeptal se Simona po několika minutách zírání “Poslouchal jsem tebe.” Matematika letěla přes pokoj, aby Rolf mohl chytnout blonďáka za tvář a políbit ho. 

Oba si moc dobře uvědomovali, že tohle nikdo nesmí vědět. To je vša nezastavilo. Nedělali však nic skandálního a dlouhou dobu to zůstalo pouze u líbání. Taky to bylo z jednoho prostého důvodu; byla mu zaslána zpráva o tom, že jeho rodiče jsou mrtví. Nebo tedy, že jejich otec umřel a matka zmizela poté, co ho šla jet hledat. Rolf netušil zprvu, co má vůbec dělat. Má jet domu, nedokončit studium a nechat Simona samotného nebo nechat Nicklase v tom úplně samotného. Měl před sebou poslední ročník a popravdě Rolf to chtěl celé dodělat, aby dokázal, že fakt hloupý úplně není. Plus takový nejistý hlas v hlavě mu radil, aby zůstal, protože co když vztah s Nicklasem bude ještě horší? Napsal bratrovi dopis o tom, že všechno ví a pokud bude potřeba jeho přítomnost, tak ať pro něj zavolá a on se vydá domu, jakmile to bude možné. Odpovědi se mu nedostalo, ale nebral to v žádném případě špatně. Kdyby se s Nicklasem něco dělo, tak bych se o tom dozvěděl od sluhů, kteří byli s ním doma. Simon v tu dobu mu dělal neskutečnou psychickou podporu. Když mu za to Rolf poděkoval, blonďák jen nabručeně zakroutil hlavou a říkal, že on žádná psychická podpora nemůže být, protože nic nedělá. Neuvědomoval i, že jen jeho přítomnost byla pro něj dostačující.

Roky studia skončila a on se mohl vrátit domu. Simon mu slíbil, že jakmile bude moci, tak se za ním vydá, aby mohli být spolu. Do té chvíle si slíbili, že si budou psát. A tak se na několik odloučili. Rolf se vrátil za bratrem a Simon do Ardenu. Začátek pozitivního vztahu s Nicklasem byl opravdu divný a on netušil, jak kolikrát naložit s tím, že už nemá od bratr čekat kopanec, ale podání ruky. Bylo však vidět, že ti dva se opravdu snaží spolu vycházet. Byla jen škoda, že rodiče tomu už nemohli být svědky. Ze začátku spíše byli jako partneři v práci, ale pak se nakonec vyklubalo to, že jsou vlastně bratři. Nemůžou se schovávat za jejich rodiči, musí se o sebe postarat. Bylo to hektické, ale nejspíš ani jeden by to nevyměnili ani za nic. Jak se to všechno zlepšovalo, jen z dálky pozoroval, jak se jeho starší bratr zamilovává do jedné baronky, která chtěla, aby se o ní Nicklas pokoušel. Několikrát ho mohl dědic rodu vidět s šálkem čaje, který popíjel s jejich sluhy, zatímco on se trápí nad tím, že netuší, jak tu ženu svést. O tom celém progresu si psal se Simonem, který mu několikrát psal, ať se bratrovi nesměje a má mu naopak pomoct. Nicklas o Simonovi však netušil. Na veškerých akcích, kterých se Rolf účastnil, spíše vypadal jako totální flirt, který se opravdu uchází o něčí ruku. Jenže on nebyl první syn a mohl se spíše jen bavit. Zábava však nikdy nešla dál než přes políbení ruky. Nikdy by v životě Simona nepodvedl, i když si nedali žádný slib o tom, že na sebe počkají. Mladší Einarsson to bral trochu jako samozřejmost ze své strany, ale to samé od Simona nečekal. Byl to úžasný muž, který si zasloužil mít co nejvíce lásky a pokud mu ji někdo dá ve chvíli, co on tam nebude? On by byl jen rád. 

Zatímco jeho starší bratr měl problémy s jeho námluvami, Rolfovi se splnil sen; Simon se rozhodl cestovat. Jeho otec totiž se nakonec upil natolik, aby mohl být aspoň trochu svobodný. Bylo to několik let, co se viděli, a oba dva byli šokováni, když se znovu viděli. V první chvíli ani nemohli uvěřit, že tak vypadají. Simon o něco vyrostl ve všech měřítkách. Byl o něco vyšší, svalnatější a Rolf si před ním připadal jako totální tyčka. Vůbec netušil, jak se má před ním chovat a tak tam chvíli stál jako kůl v plotě. Jeho přítel se toho všiml a přišel k němu, aby ho pevně objal a dal mu pusu na tvář se slovy “Chyběls mi.” Protože už v tu dobu měl na starosti svoje vlastní sídlo, Simon bydlel s ním a pomáhal mu. Byl prakticky nová síla, kterou potřeboval. Jezdil ale taky pomáhat bratrovi, a taky ho trochu štvát, ale vracel se hezky pěkně za ním domu, aby mohli být spolu. Jejich vztah se prohluboval a prakticky pokračoval tam, kde ho nechali. Bylo to až děsivě normální.

 

Jenže vše dobré má svůj konec. Několik měsíců předtím, než jeho starší bratr přišel o manželku při porodu, Simon musel odcestovat zpět domu za matkou. Nebylo to nic neobvyklého, dělal to tak několikrát a Rolf ho v tom i podporoval, dokonce mu navrhoval, ať jeho matku vezme zpět sebou. Ona a Rolfův sluha jediní věděli o tom, jak se věci mezi nimi měli a nijak jim v tom nebránili. Byli naopak rádi, že sebe mají. Simon odcestoval zpět za svou matkou a Rolf na něj čekal, jako vždycky. Několikrát navštívil svého bratra a jeho manželku. Dokonce ji přivedl vycvičeného psíka, kterého jim dal jako společníka pro malého drobka. Když se jednoho dne vrátil domu, čekal na něj dopis. Nebyl to však dopis od Simona, ale od jeho matky. Tvrdila, že Simon onemocněl a stará se o něj lékař. Rolf neváhal a vycestoval do Ardenu. Jel celý den v kuse, jel i v noci, aby mohl být co nejdříve v Ardenu. Přijel k domu, o kterém mu Simon vyprávěl. Když zaklepal na dveře, na prahu stála Simonova matka, která z celého srdce plakala. Vzala Rolfa dovnitř, aby s ním mohl strávit jeho pár posledních minut života. Od jeho těla se nemohl několik hodin hnout a pak objímal Simonovu matku, která ho objala nazpět. 

Simovu matku vzal zpět domu. Nemohl jí tam nechat a ona byla ráda, že nemusí bydlet v domě, kde nejdříve umřel její manžel a následně i syn. Od té doby pro Rolfa pracuje a bydlí s ním v Kronu, kde má baron nové sídlo a kde se převážně zdržuje, aby jeho bratr nemusel koukat na to, jak je totálně na dně. S těžkým srdcem od té doby žije. Bratrovi o tom doteď neřekl ze strachu, že se jejich vztah znovu zkomplikuje. Takže ho utěšoval v době, kdy mu umřela manželka, se stejnou bolestí v srdci. Pomáhal mu taky s jeho dcerou, jak nejlépe mohl a ještě navíc s radami od Olivie, Simonovi matky. Uběhl nějaký ten pátek a Rolf slíbil se stále těžkým srdcem Nicklasovi, že si najde ženu a budou mít spolu děti. Nebyl toho už schopen a mladší bratr se tomu nijak nedivil. Jenže jak to měl udělat? Jako vždycky; nasadil jeho krásné psí oči, široký úsměv a chodil po bálech, kde potkal svou budoucí manželku. Byla nádherná, milá, tichá; neskutečně mu připomínala Simona. Jsou spolu rok a Rolf bojuje s tím, aby byl dobrý manžel. On si to nemyslí, zatímco ona mu pořád říká, že je to nejlepší, co jí potkalo. Tak proč má pocit, že jí ničí život?