Jako malý si hrál na rytíře, který zachraňoval všechny kolem něj, a většinou to byla jeho matka, která ho v tom podporovala. Protože jeho otec, doslovný rytíř, byl většinu času mimo dům, starala se o něj právě ona a její služebné. Právě tato jejich výchova mu dala do budoucna velmi dobrou pověst, kterou u žen má. Jeho matka byla barona, která se rozhodla vzít obyčejného rytíře. Rodina Dulon byla vždy čestná a možná z toho důvodu nebyl nikdy důvod zpochybňovat jejich kroky. To, že si vzala baronka rytíře bylo z jednoho prostého důvodu; láska. Rowan byl obklopen láskou od malička a proto nemá žádné špatné vzpomínky na své drahé rodiče. Na svého otce si nepamatuje tak moc, protože byl většinu času v Ardenu a byl zabit drakem, když budoucímu hraběti bylo 9 let. Má na něj však jen ty nejlepší vzpomínky a jeho obětavost v něm doteď žije. Baronka se tedy musela o svého drahého synka starat sama. Byla jednu dobu hodně otřesena ze smrti manžela, ale nijak to však neomezovalo lásku, kterou měla k jejich synovi. Rowan jí je doteď vděčný, že se neuzavřela, jako on se uzavřel poté, co jemu byla vzata jeho manželka s dítětem. To však předbíháme. Po pohřbu otce mu matka dala prsteny, které oba dva nosili. “Jednou to dáš někomu výjimečnému.” řekla jeho matka a Rowan se doteď usmívá nad touto vzpomínkou, protože měla pravdu už takhle brzy.

Dospívající budoucí hrabě nebyl žádné divoké kvítí. Byl stále slušný, možná už v tu dobu trochu nabručený, když se mu něco nelíbilo, ale jinak to bylo zlaté dítě, které mohlo dělat svému otci jen radost. Uměl s mečem dokonale, byl slušný a ženské z něj byly paf už když mu bylo 13 let. Dva roky na to se rozhodl odejít sám na univerzitu. Jeho matka ho nijak však nenutila, ale byla naopak moc ráda, že je její syn tak zodpovědný. Na univerzitě se však ukazují první překážky, se kterými se musel vypořádat. Poprvé se rozhodl rvát se starším studentem. Doteď si nepamatuje, jak se jmenoval, protože mu za to opravdu nestál, ale pamatuje si důvod, proč tomu tak bylo. Šikanoval totiž jeho budoucího nejlepšího kamaráda, který dle úsudku toho blázna neměl co dělat na univerzitě, protože nebyl ze šlechty. Eroan byl syn pouhého obchodníka, který šetřil na to, aby jeho syn měl nějaké to vzdělání. Rowan byl naopak mile překvapen a tak se naopak chtěl s Eroanem bavit, protože reálně neměl náladu se bavit s někým, kdo je hlupák v jeho očích. Studovali spolu, dělali klukoviny a užívali si mládí. Tohle přátelství přežilo i menší pauzu potom, co oba dva úspěšně odešli z univerzity. Eroan se nejdříve musel vrátit do hlavního města, ale po roce se do Novii přestěhoval, aby zde mohl otevřít obchod s látkami.

Když mu bylo 20 let, právoplatně vzal svou pozici jako hlava rodu a hlavně jako hřabě Novii. Byl to hrozně divný pocit, protože donedávna toto zastával jeho strýc, který se titulu vzdal, protože už neměl sílu a neměl žádného potomka, který by to po něm přebral. Rowan ze začátku byl opravdu nesmělý a pořádně netušil, co má se sebou dělat. Protože buďme si upřímní, mít na starost město, které musí být naprosto bezproblémové, je dosti velká zodpovědnost. Taky na něj byla hozena zodpovědnost, aby si někoho našel. Strýc na něj naléhal, aby neskončil jako on, ale jeho matka měla jasno; až to přijde, tak to přijde. Konkrétně to přišlo pár měsíců po získání této nové pozice. Protože se potřeboval otrkat a koukat kolem, chodil s matkou na báli, aby se více seznamoval s ostatními. Potkával vévody, barony a jiná hrabata. Všechny ženy z něj byly unešené, jeden baron mu dokonce ze srandy vynadal, ať mu přestane svádět manželku. Byla zde jedna žena, která o něj opravdu jevila zájem. Byla to baronka z Lotharu, která ho otravovala každou možnou chvíli. Když se snažil aspoň na pár minut ztratit mimo její dohled, omylem narazil do dívčiny, která málem skončila na zemi, ale naštěstí jí dovedl chytit do náručí, aby se nikomu nic nestalo. Mladý hrabě se snažil hned omlouvat a ona dělala hned to samé, ale jak se na sebe podívali, hned oba zmlkli. Oba dva se doslova ztratili v očích toho druhého. “Jak se jmenujete?” zeptal se, úplně mimo, a ona stejně mimo odpověděla “Bella.” Než se stačil pořádně představit, po dlouhé chodbě se ozvalo jeho jméno tím možná nejvíce otravným pískotem, který v životě slyšel. Rowan se hned probudil a vzal Bellu za ruku, aby z ní zmizel na balkon, kde se s ní následně schovával několik hodin. Zjistil, že je nemanželské dítě jednoho z přítomných šlechticů, o kterém nikdo neví, ale chtěla aspoň jednou vědět jaké to je být na takové oslavě. Měla dokonce chuť před ním utéci, když řekl, kdo je on. 

Tenhle jeden večera jen tak neskončil a následně pokračoval dalších 8 let. Rowan Bellu vzal pod svou střechu několik týdnů po jejich setkání. Baronka, která o něj měla zájem, mu však neustále psala dopisy a ty nepřestaly chodit ani potom, co se Rowan oženil rok později. Psala mu opravdu velmi zprávy o tom, jak si představuje, jaké to je být s ním. O dopisech Belle hned řekl a také jí napsal tři dopisy o tom, jak si nepřeje, aby to dělala. Dopis byl veden jasně, ale slušně. Ze začátku mu to trochu i lichotilo, ale i několik let po jejich svatbě? Ani náhodou. Když už to trvalo třetí rok, Eroan ze srandy pronesl, že by si ji klidně vzal, pokud by pak přestala posílat jeho kamarádovi opravdu výlevy o jejích fantaziích. V tu dobu také zemřela jeho milovaná matka. Doteď si pořádně neodpustí to, že jí nemohl ukázat své dítě, které přišlo až o tři roky později po její smrti. Manželům se totiž hodně dlouho nedařilo mít dítě. Netušili proč, zkoušili všechno možné, aby děťátko měli. Na jeho narozeniny přišla ta nejlepší zpráva, která mohla přijít; Bella byla těhotná. Pokud byl někdy v životě ochranářský a opatrovnický, tak to několikrát vynásobte. Jeho manželka musela odpočívat a nedělat žádnou těžkou práci. Freyda přišla na svět na začátku zimy a Rowan v ten den brečel jako malé dítě.

Bylo to jeho nejkrásnější období v životě. Hrabě si opravdu užíval být otcem a malou Freydu rozmazloval už jako malý. Dostala dokonce náhrdelník, který nosila jeho matka do svých posledních dnů. Co si však nikdy neodpustil, tak je drobná pusa za jejím ouškem, kde byla maličká hvězdička. Toto krásné období se však podařilo pokazit a to velmi rychle. Baronka, která mu neustále posílala dopisy, jednoho krásného dne přijela do jeho domu, aby navštívila budoucí hraběnku. Rowan jí však ani nepustil dovnitř. Slušně jí poděkoval za návštěvu, ale nepřeje si, aby žena, která mu roky píše jako by byl pouze sexuální objekt, otravovala jeho rodinu. Baronka se naštvaně vzala a se slovy “Budete toho litovat.” odešla. Když se nad tím Rowan zpětně podívá, tak ano, lituje toho. Skončilo to smrtí jeho nejlepšího přítele, který se snažil ochránit Bellu a dítě ve chvíli, kdy Rowan musel zařídit něco v Meliosu. Hrabě se vrátil domu rychle, protože byl pro něj poslán posel. Někdo unesl jeho ženu a dítě a Eroan za svou obětavost bojoval o svůj život. Rowan přišel k jeho příteli, který měl před sebou už jen pár chvil života. Těchto pár chvil mu vysvětloval, kdo to byl a kde jsou. “Pokud já budu litovat, tak oni budou pykat.” řekl mu Rowan a Eroan se jen pobaveně usmál. Po pár minutách mu však zašeptal do ucha “Prosím…postarej se o…” Svá poslední slova nedořekl a Rowan léta žil bez toho, aby tušil, o koho se jedná. Slova svého nejlepšího přítele si vzal k srdci a šel hledat svou ženu a dítě. Byl připraven na to jednat s baronkou, která za tím vším byla. Jenže ona očividně už poslouchat nechtěla. Chtěla Rowana očividně co nejrychleji, protože když se dostavil na místo, kam ho poslal Eroan, jeho žena byla mrtvá a jeho dcera byla pryč. Kam zmizela doteď netuší, ale protože přišel o absolutně všechno, je smířený s tím, že i jeho dcera je z tohoto světa pryč. V ten den hrabě ukázal, proč se mají lidé obávat dělat potíže právě jemu a celé Novii. Baronku v okovech vedl do žaláře sám, kdy za ním šli jeho muži s jejími kumpány. Kumpáni byli popraveni v ten den a baronka? Doteď je zavřena ve věznici a je hlídaná před dobrým životem a rychlou smrtí, aby mohla za své činy pykat do chvíle, co její tělo už nebude moci. Rowan za ní jednou byl, aby z ní dostal, kde je jeho dcera, ale po jejím vyšilování o tom, jak teď jim nic nebrání, aby se mohli vzít, jí už nikdy nenavštívil. Dostává však zprávy o tom, jak se jí vede. Po 23 letech na samotce, kde její jedinou společností jsou strážní, kteří jí nesou jídlo, si dala do hlavy, že jsou manželé. 

Změnil se, neskutečně zestárl, protože se zavalil prací, aby nemusel myslet na svou ztracenou rodinu. Roky ubíhaly, ale to i strasti. Jednoho dne zaklepal na jeho vrata 14 letý kluk. Nabručený Rowan ho přijal a jeho sluha chlapce vzal do jeho pracovny. Hrabě, který akorát četl nějakou listinu, se na něj ani nepodíval a zeptal se, co by potřeboval. “Emmm, Vaše milosti, můj otec řekl, že vás mám hledat ve chvíli, kdy vás budu potřebovat nejvíce a tak jsem tady.” řekl chlapec, Rowan přestal číst, aby se na chlapce podíval. Kus papíru skončil na zemi v jakém byl šoku. Před ním stála doslovná kopie jeho nejlepšího přítele. “Eroane…” zamumlal a chlapec nadšeně vytřeštil oči. “Táta říkal, že jste super chlap, ale nic neříkal, že jste jasnovidec!” Rowan ta celá léta netušil, že jeho nejlepší přítel má dítě nebo vůbec nějakou známost. Kluk v tom ale měl jasno. “Není to vaše chyba, že táta měl rád tajnosti.” Doteď nemohl přijít na to, proč mu o jeho synovi neřekl. Od matky mladého Eroana to nejspíš nezjistí, protože umřela a z toho důvodu ho vyhledal. Hrabě to však hodil za hlavu. Musel se o něj postarat, protože ho o to přítel poprosil. Poslal ho na stejnou univerzitu, následně byl tři roky v armádě a nakonec se mladej rozhodl, že chce pomáhat lidem. V té době vzal do svých služeb i kluka, Caspiana, který dělá na jeho dvoře kováře. Přišel o všechno při požáru a Rowan neměl odvahu říci mladíkovi, že nemá kam jít.

Jak si žije teď? Kromě normálních starostí mu byl přidělena další pozice a to rádce krále. V této pozici je již pátým rokem a je popravdě velmi překvapený, že se stále drží. Svým blízkým tvrdí, že už žádnou manželku a děti nechce a je mu jedno, že tím zničí celou svou rodinu. Jenže je momentálně na vážkách díky jeho drahému vévodovi, který si nedá pokoj a trvá na tom, aby si někoho dalšího našel. Konkrétně chce hraběti pomoci někoho najít a to je snad horší situace. To by si ji raději našel sám.