Tichá voda břehy mele. Sorren je někdo, kdo toho s vámi moc nenamluví, pokud k tomu nemá vysloveně důvod. Tuto vlastnost měl už jako dítě, kdy radši místo toho, aby se socializoval s ostatními dětmi, si radši sedl v knihovně u hromady knih, které si pročítal a k ne příliš velkému překvapení všech, co ho znají, se tak chová doteď. Pokud však není jeho samotná nátura dostatečnou omluvou na jeho ne příliš velkou výřečnost, tak jistě pomůže jeho staré poranění krku, při kterém mu byly podřezány hlasivky. Toto zranění se mu bohužel nikdy pořádně nezahojilo a tak dnes trpí s následky, kdy jakékoliv větší namáhání hrdla může jeho hlas vyřadit i na několik dní, ne-li týdnů. Nejspíš si teď říkáte, jak je tedy možné, že je učitelem na Buckenské akademii, kde je určitě požadované, aby mluvil dost často a hlasitě, no za ty léta, co zde Sorren učí, si jeho žáci i kolegové na jeho tišší náturu zvykli, stejně jako na dny, kdy nepromluví ani slovo.

Sorren totiž dokáže svou neschopnost mluvit skvěle vyvážit buď rychlým psaním na tabuli, nebo poté rozdáváním... dosti zákeřných a nečekaných testů, na kterých, pokud se učni nepřipravovali pravidelně, s největší pravděpodobností selžou. Studenti se proto za tu dobu naučili být během jeho hodin co nejvíce pozorní a potichu, aby jejich profesor co nejméně namáhal svůj hlas a oni neriskovali špatné známky. Kdokoliv se pokusí během jeho hodin dělat bordel, si získá ostrý pohled nejen od něj, ale i od ostatních studentů. Lze tedy říct, že si Sorren za své roky na akademii získal respekt, stejně jako pověst. Je ochotný učit každého, dívku či chlapce, ženu či muže, tak dlouho dokud budou projevovat o daný předmět zájem. Jakmile někdo prokáže nezájem, nebo dokonce pohrdání, osobu ze svých hodin vyhodí.

Sorren je tiché povahy i v osobním životě, ne jen tom profesionálním. Jak již bylo řečeno, jeho zraněné hrdlo mu neumožňuje toho moc namluvit (ne že by se o moc lišil se zdravým hrdlem) a díky své práci profesora velice často svůj limit slov využije právě v akademii. Po zbytek dne ho tedy uvidíte spíše v úsporném módu, kdy popíjí hlavně čaj a mluví co nejméně. Pokud máte však za to, že jeho klidná nátura značí i klidný život, tak jste na omylu. Sorren je totiž členem Tenebrae Aeternae, kultu který vyznává víru v Temnotu a aby toho nebylo málo, sedí na pozici jednoho ze dvou Tineů a ačkoliv tuto pozici nemá velmi dlouho, plní ji s maximální zodpovědností a přesností. Svou roli v kultu jakožto informátor Noctie bere natolik vážně, že sám osobně chová sokoly jako rychlejší náhražku poštovních holubů. Každý sokol má určené město a místo, kam donáší jeho dopisy nebo naopak dopisy od jiných k němu, no zároveň jelikož ví, že se Noctia často toulá, má pár kusů speciálně vychovaných tak, aby přistávali na specifický zvuk rolniček u toho, jenž je drží. Tyto rolničky samozřejmě má každý jeho kontakt, včetně Noctie i druhé Tiney, kdyby náhodou se někdo z nich nacházel jinde než na místě, na které jsou sokolové zvyklí.

Jako každý člen Tenebrae, i Sorren plně věří v Temnotu a její absolutní moc. Oproti jiným členům má však trošku jiný názor a to ten, že Temnota existuje pro to, aby všechno pohltila a zničila, což je přesně to, po čem touží. Chce, aby svět, který znají, byl zničen a proměněn v něco nového, pravého a to bez ohledu na tom, kdo zemře. Je ochotný pro nový svět zabít jakékoliv množství lidí… i vlastních, bylo-li by to něco, co si jejich bůh přál. Sám však pevně věří, že k něčemu takovému nebude moct dojít, neboť jsou člené Tenebrae jeho věrnými služebníky. Je to temné smýšlení, s kterým se Sorren moc často nesvěřuje, neboť chápe, že je extrémní i v očích některých členů kultu. Kdysi takového brutálního názoru nebyl, no poté, co si zažil kruté mučení od bývalé Noctie, se jeho myšlení nebezpečně zkroutilo a od té doby ho nebyl nikdo schopný vrátit zpátky.

Než obdržel titul barona, byl Sorren původně rytířem, který si prošel Ardenskou armádou. Co už nikomu neprozradil je fakt, že byl členem Temných lvů. Díky tomu má velice dobře osvojený pohyb ve stínech stejně jako boj s lehkými, krátkými zbraněmi určenými k rychlému zabíjení. A jsou to právě tyto zkušenosti, které nyní využívá k tomu, aby dosáhl svých cílů.

Narodil se v Kronu rodině, která se už dávno hrdě hlásila k společnosti Tenebrae. Logicky tak byl Sorren už od malička vychováván jako jejich právoplatný člen, plně věrný Temnotě. Po pravdě byl spíše vychováván jako člen kultu, než jako dítě svých rodičů. Jeho matka, která byla Vupusou, na něj nikdy neměla úplně čas, místo toho se věnovala jiným, nově přijatým členům kultu, zatímco jeho nechala v péči jiných a jeho otec, který byl Nigredo, byl konstantně pryč, na lovu za novou obětinou pro jejich vládce a boha. V rukou kultu tak Sorren pořádně nikdy nepoznal, co to znamená rodičovská láska, no po pravdě, jelikož nevěděl, jak to vypadá, tak mu to ani nechybělo. Místo toho si myslel, že je to naprosto přirozené, neboť všechny děti, které potkal, byly v naprosto stejné situaci - jejich rodiče, jenž byli také členi kultu, neměli na svoje potomky vůbec čas a tak byli přenechávání chůvám, tvoříc cosi, co připomínalo školku, nebo možná přímo sirotčinec.

Už tehdy byl Sorren dítětem, které trávilo čas samo, se svými myšlenkami a knihami v rukou. Měl svoje oblíbené místo v loukách, u osamělého dubu, pod kterým seděl a četl knihy a bylo to právě zde, kdy poprvé narazil na jejich budoucí Noctii, Frae. Bylo mu přibližně 11 let, mezitím co Frae bylo 6. Jak už měl ve zvyku, četl si jednu z mnoha knih, když vtom se u něj objevila drobná, zvědavá dívka. Možná ji ani tak nezajímala jeho kniha jako on samotný, to Sorren nebyl schopný sám určit, avšak pustil se s ní do řeči a než se nadál, den mu utekl daleko rychleji než u jakékoliv knihy. Takhle se u toho stromu potkávali častěji a častěji a než si to stihl Sorren plně uvědomit, chodil k tomu stromu jen aby se s ní znovu potkal, těšíc se z další konverzace, kterou spolu povedou. Až později se dozvěděl, že ta drobná dívka je jeho budoucí Noctií, no nijak to jejich vztah nezměnilo - jediné co to změnilo byl fakt, že nyní věděl kde ji hledat kdykoliv se neobjevila u stromu.

Jejich setkávání bylo na krátkou dobu přerušeno když byl tehdy už 15 letý Sorren svým kultem poslán do Ardenu, aby se účastnil Ardenského turnaje. Jeho úkol byl jasný - zaujmout některého z generálů dostatečně na to, aby ho vzal do své jednotky. V ní měl poté vydržel tři roky a domů se vrátit s titulem rytíře. Byl to cenný titul, který představoval dobré postavení a určitý peněžitý obnos, který by se kultu hodil, stejně jako příležitost pro něj najít využití. Jediné, co měl zakázané, bylo přidat se mezi Modré lvy, pokud mu to bylo nabídnuto, neboť by to znamenalo, že by se už nemohl vrátit zpátky domů, kde už pro něj měli plány. Generál Modrých lvů o něj naštěstí neměl zájem, ale za to jej projevil generál Temných a velký. Jeho tichá a klidná nátura byla dokonalými vlastnostmi pro někoho z jejich řad a tak, jelikož viděl potenciál, ho generál po skončení turnaje v tajnosti pozval do jednotky, společně s pár dalšími nadějnými mládenci. Další tři roky strávil Sorren jako člen Temných lvů, z čehož jeho poslední ročník byl vůbec nejaktivnější a sám by i klidně přiznal, že nejnebezpečnější. Byla to jeho opravdová zkouška, během které musel dokázat, že si mezi Temnými své místo zaslouží. No i přes tu dřinu by sám dnes přiznal, že to byly jeho nejlepší roky života, kdy měl pocit, že byl skutečně tím, kým měl být a kdyby mohl, určitě by mezi nimi zůstal. Avšak bohužel, po třech rocích získal titul rytíře a jeho kult si ho zavolal zpátky, což nemohl odmítnout. Rozloučil se tak s generálem a svými „bratry,“ načež Arden opustil a vrátil ze zpět do Kronu.

Zde se znovu setkal s Frae, které bylo už 13 let a za tu dobu vyrostla - nejen fyzicky, ale i psychicky. Její názory se začaly měnit od jejich Noctie, která v tu dobu vládla nad kultem a to se začalo viditelně projevovat, až se nakonec po dvou rocích museli opět rozloučit. Frae chtěla jít cestovat, poznávat svět a ostatní členy kultu a ačkoliv by určitě ráda vzala Sorrena s sebou, ten se rozhodl zůstat a strážit srdce kultu, zatímco ona bude prozkoumávat ten zbytek. A tak, mezitím co Frae začala cestovat, Sorren se začal věnovat svému novému povolání - jakožto nově pasovaný rytíř dostal za povinnost dělat strážce šlechtické rodině, která patřila ke kultu. Byli mezi nimi poměrně vysoce postavení a vážení členi a tak bylo jeho povinností dohlížet na to, aby byli v bezpečí. Byla to poměrně klidná léta, kdy se toho moc nedělo a Sorren měl pocit, že jejich společnost vzkvétá. Tento názor však velice rychle změnil, když se po třech letech Frae opět vrátila, tentokrát se svými poznatky, které dokazovali, že kult místo rozkvětu vadne a to jen kvůli jedné osobě - současné Noctie. Sorren byl touto informací šokován, no stačilo to k tomu, aby začal pořádně otevírat oči vůči tomu, co se v kultu dělo. Shledání s Frae však nebylo dlouhé, neboť po chvilce se rozhodla jít opět cestovat. Pokusila se přizvat i Sorrena, ten však znovu odmítl. Zůstal v Kronu předtím a všechno bylo v pořádku, nebyl tak důvod aby nyní odešel. Navíc takhle aspoň zůstal někdo, kdo jí bude předávat informace kdyby se cokoliv dělo.

Kdyby ale Sorren věděl, co se všechno během dalších roků odehraje, odjel by s Frae hned.

Chování jejich současné Noctie se začalo více projevovat jako šílené. Zatímco předtím to všechno držela pod závojem, nyní jako kdyby ho odhodila a odhalila tak tu hnijící květinu, kterou byla. Členi, kteří byli jiného názoru než toho, co měla Noctia, mizeli jeden po druhém, jako kdyby je někdo vytrhl ze země. Jelikož ale nikdy neměl přesný důkaz, že se jedná o její práci, nemohl proti ní Sorren nijak bojovat. Jediné, co mohl, bylo pravidelně informoval Frae skrz poštovní holuby, jenž mu poskytla rodina, kterou strážil… dokud jednoho dne za ním nepřišla samotná Noctia se zastřeleným holubem v rukou. Tehdy ještě nevěděla, že holuby posílal Sorren a místo toho zatkla rodinu, které holubi náleželi. Sorren tak měl čas poslat poslední dopis Frae, plný obav, že Noctia zcela zešílela a v modlitbách aby Frae kult zachránila. Neměl nejmenší tušení, jestli se tomu holubovi podaří uletět, mohl v to jenom doufat. Další den si však pro něj přišla Noctia s jejími věrnými. Sorren neměl kam utéct, natož šanci se ubránit a tak byl zavřen do žaláře. Ke svému zhrození zjistil, že právě zde Noctia drží mnohé členy, mučíc je tak dlouho, dokud neztratí vůli žít. Byl to hrozný pohled, no to nejhorší ho teprve čekalo, neboť i on si měl tímto mučením projít.

Oproti jiným si však Sorren procházel daleko horším mučením, neboť to byl on, kdo donášel Frae informace. Ženě, která Noctie považovala za svou sokyni. V žaláři strávil příšerné 3 týdny, kdy jediné, co slyšel, bylo křupání jeho vlastních kostí, kapání krve na kamennou podlahu a řev. Ze začátku jeho a ostatních, co také zažívali muka, ale po týdnu ztratil svůj hlas a po dvou už přestal vnímat nářky jiných. A pak přišel 3 týden, kdy začal slyšet hlas. Ze začátku byl tichý, ale s každým křupnutím kosti byl hlasitější, s každým proudem krve nenávistnější. Přísahal pomstu. Zakrýval mu oči, pomáhal mu ponořit se do uklidňující temnoty, kdy necítil nic. Přísahal změnu. Změnu, která nastane jenom tehdy, když se plně podvolí temnotě.

V poslední den třetího týdne se konečně Frae vrátila zpět do Kronu. Holub se k ní dostal později, ale přece jen. Když se to však Noctia dozvěděla, v posledním aktu přikázala Sorrena zabít, což se jeden z jejích věrných pokusil, když mu podřízl hrdlo. Bylo to dostatečně hluboko, aby mu poškodil hlasivky, ale ne dost hluboko na to, aby mu tím podepsal smlouvu se smrtí. Než stihl vykrvácet, Frae ho zachránila a nechala ošetřit. Nic z toho si však Sorren nepamatuje, neboť byl v bezvědomí.

Když se znovu probral, nebyl schopný mluvit, no stačily mu oči a uši na to, aby poznal, že se situace v kultu plně převrátila. Bývalá Noctia byla mrtvá a místo ní nyní stála nová, Frae a po jejím boku i nová Tinea, Carminia, která jí dělala celou dobu společnici během jejích cest. Frae chtěla, aby se druhým Tineem stal Sorren, ten však rychle odmítl a pomocí písma jí vysvětlil, že si nepřeje nic jiného, než opustit Kron a už nikdy se do něj nevrátit. Frae naštěstí měla pochopení a nechala Sorrena jít jakmile se jeho zdravotní stav trošku zlepšil. Ještě před tím mu však věnovala titul barona rodiny, kterou kdysi chránil a ačkoliv z toho měl Sorren hořko-sladký pocit, přijal. Odstěhoval se do Buckenu, kde se začal prvně věnovat vyléčení svých hlasivek. To mu trvalo přibližně 2 roky, no zjistil, že čaj s nadměrnou dávkou medu mu velice pomáhala. Po dvou letech poté začal hledat novou práci, neboť tu strážce už nemohl, nebo spíš nechtěl vykonávat. Naštěstí za ty dva roky, co léčil svůj hlas, se vrátil ke své dětské zálibě - čtení knih. Četl jich tolik, až musel začít navštěvovat knihovnu akademie, jen aby našel něco nového. A právě zde si ho všimli profesoři, kteří ho po roku nakonec i přizvali, aby s nimi vyučoval, jakmile prokázal svoji velkou znalost literatury a umění.

Byl učitelem na Buckenské akademii už pár měsíců, když v tom ho opět navštívila Frae. Sorren byl nadšený, že znovu vidí svou starou přítelkyni, ta však za ním přišla s jedním - aby se stal jejím Tineem, co předtím odmítl. Sorren chtěl odmítnout znovu. Byl stále členem Tenebrae, no nechtěl se v žádném případě vrátit do Kronu, čehož se obával, že by musel, kdyby pozici Tinea přijal. Frea však byla neoblomná a když mu dokonce nabídla, že může zůstat v Buckenu, rozhodl se přijat.

S nově přijatou rolí se rozhodl ihned pustit do práce. Jako svoje sídlo okamžitě označil Bucken a začal hledat efektivní způsob, jak být s ostatními členy v kontaktu. Holubi sice nebyli špatní, ale byli pomalí a zároveň snadný cíl. Místo toho si našel způsob ve výchově sokolů a dnes jsou jeho vůbec nejefektivnějším způsobem komunikace. Samozřejmě když je to od něj bylo vyžadováno, cestoval a doteď cestuje, i do samotného Kronu, no velice rychle se vždycky vrací zpět do Buckenu.