Malá Tallisra se rozhodně neměla špatně. Celá její rodina byla obklopena obchodem. Otcova strana se věnovala nábytku, matčina strana hudebním nástrojům, nejvíce píšťálám. Je napadlo dva obchody dát dohromady a vydělat z toho opravdu dost. Budoucí baronka si proto dovedla užívat života od mala a mohla si dovolit opravdu ledacos. Nikdy toho však tak moc, aby bezdůvodně rozhazovala peníze rodičů. Peníze dávala do toho, jak vypadala, aby se lidem líbila. Její matka ji do hlavy dávala, že aby se dobře vdala, musí se slušně chovat a hezky vypadat. Tak činila už opravdu malička, kdy už matka začala mluvit něco o ženichovi. Vždycky snila o tom, že najde  někoho, kdo jí bude mít rád. Nikdy neměla žádné velkolepé představy, nechtěla toho tolik. Jen zkrátka chtěla, aby budoucí chuť ji měl aspoň trochu rád, aby jejich manželství nebylo svazující. Měla představu, že jí rodiče dají dohromady s nějakým dalším obchodníkem a proto vyžadovala od rodičů, aby mohla na univerzitu. V Buckenu byla přece vyhlášena, bydleli tam a měli na to peníze. Byla to z jedna věcí, kterou od rodičů požadovala; vzdělání. Proto jí ve 14 letech dali na univerzitu. Tallisra v tu dobu rostla do krásy a byla v Buckenu poměrně známá. Inteligentní a krásná; tak ji nejčastěji popisovali lidé, kteří ji potkávali na univerzitě. Protože neměla univerzitu daleko od domova, stále se věnovala úkolům, co jí dával otec v rámci rodinného podniku. Protože univerzita jí neumožňovala se více zabývat matematice, vzal si to do rukou její otec, který akorát nadával, proč jí vůbec univerzitu platí. Nebyl však naštvaný na svou dceru. Byl na ni neskutečně pyšný, že se chce učit a chce rozumět tomu, co jeho rodina vybudovala. Jeho domácí učení si pamatuje šlechtična doteď a s láskou na tyto léta vzpomíná. 

V jejích 15 letech však přišel zvrat. Stále chodila do školy a stále poslouchala otcovi povídky o matematice a nábytku. Zároveň však její rodina byla zvaná na různé plesy a tak se na takové dostávala poměrně často. Tallisra to v tu dobu brala jako dobrou zkoušku toho, co se učila na univerzitě. Tanec byl jeden z hlavních předmětů a ona se na parketu vznášela jako víla. Možná právě to a její chování zaujalo šlechtice z dalekého Ardenu. V životě tam nebyla, ale slyšela o kruté zimě, kterou chtěla aspoň jednou v životě poznat. Nepočítala však s tím, že se provdá do rodiny takových rozměrů. A tak po ukončení studia se musela sbalit a vydat se za svým manželem na sever. Zda na ni čekalo překvapení a to v podobě dvojité svatby. Ženila se totiž dvojčata a Tallisra v tu chvíli pořádně pochopila, koho si to vlastně bere. Koreyn byl opravdu hodný a pozorný mladý muž v té době, aspoň se tak tvářil v její přítomnosti. Mladá dívka neměla důvod mu něco takového nevěřit. Proto její zabydlení na severu probíhalo poměrně hladce. Plus měla oporu vůči druhé dívce, která se vdávala ve stejný den jako ona. Evanora byla tak krásná, že kdyby to měla v povaze, tak by žárlila. Chtěla se s ní přátelit a zdálo se, že druhá dívka to bere zcela stejně.

Roky plynuly a Tallisra se zamilovávala do svého manžela a on do ní. Žena si začala říkat, jestli se jí ten sen opravdu splnil. Její manželství bylo láskyplné, nebyl tam žádný problém. Jenže baronka byla vnímavá, někdy až moc a to možná byl někdy její největší problém. Šlo všechno až moc hladce a říkala si, že se něco pokazí. Jakoby to tušila, umřel ardenský vévoda a to znamenalo jediné; její švagr se stal pánem a její manžel byl nespokojený. Tak moc nespokojený, že obracel ruku na svou vlastní ženu, která sebe proklínala, že si to všechno na sebe našila svou paranoiou. Obracení ruky však nepřišlo jen tak. Nejdříve však přišel na svět jejich syn, kterého pojmenovali Maverick. Tallisra svého syna milovala od prvního výkřiku, dokonce se rozplakala s ním. Na svého muže koukala s nadšením a láskou v očích. Ten však začal být od té chvíle podivný. Nezůstával doma a baronka si myslela, že ji podvádí. Dala mu syna a už jí reálně nepotřeboval. Tu milou přetvářku už držet nemusel. Zda to tak bylo, o tom mohla jen spekulovat. Ze začátku se snažila být chápavá, avšak po neustálém odmítáním z jeho strany jí jednoho dne ruply nervy a následně se sesypala lavina. Hádali se, moc a to až tak moc, že se jejich syn budil a hlasitě plakal, jakoby se snažil jeho rodiče utišit. Jejich synek však nemohl nijak ovlivnit to, že Koreyn bude chtít zradit svého vlastního bratra, své vlastní dvojče. Když se o tom žena dozvěděla, hned mu dala najevo, že jeho plány jsou bláznovství a měl by se vzpamatovat. Od této její poznámky se stal její už tak neúspěšný rodinný život v peklo. Fyzické násilí se stalo normalitou, Mavericka vždycky zavírala do svého pokoje, aby nemusel být svědkem toho, jaký je jeho otec krutý. Její muž si s ní prakticky dělal, co jen chtěl a tohle všechno skončilo jejím dalším těhotenstvím. Žádná výhra to však nebyla. Aby neublížil jejich druhému dítěti, schytal to její obličej a krk. Hodněkrát musela lhát, když se výdala s jejím švagrem a jeho ženou, že jen spadla, modřiny na krku řešila šaty, které jej zakrývali. Během toho však sbírala jména, sbírala důkazy. Lámalo jí srdce, že musí svého vlastního muže zradit, ale nemohla jinak. Buď to byl on anebo budoucnost jejich dětí. Bylo jí absolutně jedno, že jí přitom zabije, oni musí být v bezpečí. Večer předtím, než poslala svému švagrovi dopis o tom, co jeho dvojče plánuje, její muž byl v dobré náladě. Dlouho totiž neřekla nic proti jeho vůli a byl spokojený. Nejspíš si říkal, že její vůle konečně povolila a poslouchá ho. Přestože byla těhotná a očekávalo se, že za několik týdnů porodí, Tallisra se rozhodla strávit poslední večer společně se svým manželem. Její srdce bylo těžké. Milovala ho, nebo jeho verzi, kterou si vzala, ne tuto násilnou. Představovala si, že byli zase mladí, zamilovaní, a líbila ho se zbytkem lásky, kterou pro něj chovala. Eredreth dostal její dopis, musel. Protože hned druhý večer na to byli skoro všichni z jejího seznamu mrtví. Nedovedla si to ani pořádně uvědomit a její muž skončil se sekerou v hrudi. Tallisra mohla jen děkovat vévodovi, že těmto popravám nemusela být přítomna. Chtěla mít v hlavě to, že oba dva byli spokojeni. V ten večer držela Mavericka pevně v náručí a plakala, zatímco její synek spal. 

Nestihla se pořádně ani vzpamatovat a porodila své druhé dítě, dceru Dahliu. Po úspěšném porodu, kdy mohla být s miminkem sama, se znovu rozplakala a slíbila své dceři, že nezažije takovou bolest, kterou zažívala ona. Přestože si připadala neskutečně osamotě, nebyla na výchovu sama. Eredreth byl natolik laskavý a koupil jí její vlastní sídlo a společně s Evanorou jí navštěvovali, dokonce se snažil být otec pro jejího synka, který zažívat muka. Chtěl být silný, ale Tallisra viděla, jak se bez otce trápí. Mrzelo jí to, hrozně moc, ale nemohla mu něco takového ještě říci. Nepochopil by to. Co jí v tu dobu dohánělo k slzám, tak byli večery, kdy Mavericka načapala v pokoji jeho mladší sestry, která spala. Hlídal ji a jeho matka mohla jen děkovat, že byl takový, jaký byl. Nebude jako jeho otec, nesměl. Byla si však jista jedné věci, jeho mladší já by bylo na svého syna pyšné. Jak se dostávala do sebe, i když jí to dva dlouhé roky trvalo, snažila se více socializovat. V tu dobu si taky uvědomila, že se už nechce vdávat. Měla už dvě děti a to jí stačilo. Začala si užívat trochu více života a tak se rozhodně nebránila společnosti inteligentním a pohledný mužům. Někdy i pouhá společnost došla k něčemu jinému. V roce 1980 však poznala muže, který jí znovu hodil život vzhůru nohama. To jí však nevadilo. Zamilovala se a občas měla opravdu problémy zamilování skrývat. O její nové lásce však nevěděl nikdo, kromě její služebné, která s ní byla od té chvíle, co porodila Mavericka. Scházeli se v potají, psali si vzkazy, které jí donášeli její poštovní holubice. Tallisra si připadala, že jí je znovu 16, kdy se vydala do Ardenu. Psal se rok 1982 a vévodkyně měla své druhé dítě. Narodila se jí dcera, která měla vlásky jako čerstvý sníh. Jenže žádné velké štěstí to nebylo. Baronka byla zlomená, ale snažila se být silná pro svou přítelkyni. Evanora trpěla po porodu a Tallisra mohla jen pomáhat s tím, aby nebyla v bolestech. Chtěla jí a svému švagrovi oplatit za jejich pomoc, kterou jí poskytli. Moc dobře tušila, že ona sama nebude stačit na uzdravení a tak jen koukala na to, jak její jediná kamarádka umírá. Dvakrát taky nepomáhalo to, že se jí Maverick snažil přesvědčit o tom, že by mohla být matka i pro Bellaris. To dívce nemohla udělat. Eredreth si však vedl famózně v tom, aby svou dceru vychoval a pochybovala, že potřeboval její pomoc. Byla za to ráda, protože ona sama měla problémy. Tři roky poté, co našla novou lásku, byla potřetí těhotná. Nemohla tomu uvěřit a připadala si znovu zlomeně. Co mohla jen dělat? Devět měsíců se snažila skrývat bříško, které se čím dál více zvětšovalo. Schovávala se před okolním světem, před svým milencem a trochu i před svými vlastními dětmi, kteří potřebovali taky matku. Nijak to však vyšlo a svou druhou dceru porodila v pořádku. Nemohla Avys tu však mít a na její přání si jí ujala její služebná. Jenže býti matka bylo pro ni už prakticky byla práce a musela řešit její dvě starší děti. Věnovala se Dahlie a její výchově, aby mohla dostat vzdělání takové, jaké Tallisra nemohla. Chtěla, aby nebyla jen tělo bez duše, jako byla ona. Chtěla, aby si její dcera užívala života s elánem a sebevědomím. Musela ale také řešit to, že její syn aktivně hledal svého otce. Bylo to samozřejmě pochopitelné, ale Tallisra mu musela vysvětlit, jak se věci měli. Když ho načapala, jak se snaží sbalit a odejít, sedla si s ním a vysvětlila, jak to všechno bylo. Zlomilo jí, když se zavřela několik dnů odmítal vyjít z pokoje. Přestože si byla jistá, že by za svým synem došla a snažila se mu pomoci, vévodovi se nemohla vyrovnat. Znovu jí zachránil. Netušila, co si pánové mezi sebou řekli, Maverick byl od té chvíle o něco cílevědomější. Pracoval na sobě a Tallisra na něj byla neskutečně pyšná. Byla zároveň pyšná na svou dceru, která jí dělala též radost a podle všeho i její druhá dcera se těšila zdraví.

Léta plynuly a všechny její děti jí dělaly neskutečnou radost. Avys jí přišla zpět do života, když dovršila 12 let. Diskrétně se o ní starala a snažila si jí dát to nejlepší, co dovedla bez toho, aby to bylo nápadné. Zároveň musela přihlížet tomu, jaký efekt měla smrt jejího synovce a jak její syn s neteří tiše trpí. Svého bývalého švagra se snažila co možná nejvíce utišit, ale bylo jí jasné, že žádná slova na světě mu nepomohou. Byla neskutečně hrdá na svého syna, který se sebral na nohy a Bellaris vzal nahoru spolu. Dahlie zároveň umožnila studium na univerzitě, kterou vystudovala před lety ona sama. Dalším zlom v jejím životě přišel v roce 1995. Netušila jak, ale matka jejího milence, se kterým se stále viděla a láska k němu nijak nevypršela, se dozvěděla o tom všem a vyhrožovala baronce, že jejich vztah vytáhne na veřejnost. To svému milému však nemohla udělat a tak se ze dne na den vypařila z jeho života. Nijak mu ani nedávala za vinu to, že si našel novou ženu, kterou si mohl vzít. Tallisra od té chvíle se vyhýbá jakékoliv zprávě o něm. Chce, aby žil spokojeně, jenže jí by to zlomilo. Též jí mrzelo, že její syn nemohla pokračovat v armádě. Byla však neskutečně pyšná, že se svým strýcem stále úzce spolupracuje. Nynější dny tráví buď v Ardenu nebo v sídlu v Buckenu, kam se snaží cestovat se všemi svými dětmi, aby mohla být jen s nimi. Nic jiného si momentálně nepřeje, chce být jen s nimi.