Wulain
26. 5. 1968 | Asijský drak | Umělec | PennyDr
FC: Wei Zhe Ming
Ve své dračí podobě jsou jeho hlavním znakem sněhobílé šupiny, ladné tělo a dva páry růžových rohů, které podkreslují jeho přirozený půvab a eleganci. Bílá srst zdobí jeho hlavu, která tvoří pomyslnou hřívu, ze které právě na odiv vystupují jeho rohy. Jeden menší pár a druhý větší. Srst se mu poté táhne po celém hřbetu až na konec ocasu, kde srst nabírá lehce růžový nádech.
Jako člověk na první pohled působí jako nevinná krotká duše a ono tomu opravdu tak je. V tomto případě vzhled neklame. Z tmavě hnědých vlasů, které mu sahají pod lopatky, mu raší pár menších růžových rohů. Předloktí mu zdobí sněhově bílé drobné šupiny, které se táhnou až k loktům. Stejně tak se táhnou i na jeho bocích a podél holeních kostí. Dlouhý ocas nemá zrovna velké využití, jelikož není silný a používá ho možná tak jako prachovku díky srsti na jeho konci. Bílá srst se mu stejně jako v dračí podobě táhne po ocasu až k bederní části páteře. Není ozbrojený drápy, i když jeho nehty jsou pevnější než u obyčejných lidí.
Wulain byl odjakživa naivní hlupáček, který více času strávil s hlavou v oblacích než pevně nohama na zemi, aby se zabýval skutečnými problémy a ne bláhovými představami. Jeho myšlenky jsou divoké a často se v nich ztrácí. Není proto divu, že věčně zapomíná - ať už se jedná o věci či slova - a při rozhovorech je jeho pozornost prchavá. Jeho představy mu vlastně byly vždy jedinou společností a taky důvodem, že neskončil jako uzel věčné zahořklosti. Musel věci brát pozitivně a ochránit se před realitou, která k němu nebyla zrovna shovívavá. Jako malé dítě skončil v péči cizího muže a během První výpravy zaslechl připomínky o tom, jak moc se liší od svých rodičů. Měl pocit, jakoby s jeho existencí nebyl nikdo spokojen. Moc dobře věděl, že nikdy nevyplní vize a představy ostatních. Vše jen proto, že se narodil tomu nesprávnému páru. Špatné vejce.
S takovými myšlenkami se musel potýkat a občas ho stále pronásledují, i když se je snaží zahnat. I přes veškerou snahu to přeci jen bolelo. Svou matku neměl šanci poznat a otec se zaměřil na ty lepší dráčata, která měl již s jinou družkou. On zůstal odstrčený od rodiny ve společnosti knih, svitků a štětců. Během dospívání a po první proměně byl dost uzavřený a stranil se ostatním zavřený v domě jeho mistra, který byl jediným, kdo s ním opravdu mluvil a zajímal se o jeho zájmy. Přeci jen ho naučil vše co znal a po jeho smrti převzal veškerý jeho majetek. Postupně však zjistil, že by se rád zapojil do společnosti, víc se bavil s ostatními draky a bavil se jako každý mladý drak, ale nejspíš ze strachu vždy udělal ten osudný krok zpět. I když se na všechny usmívá, chová se uctivě a kultivovaně, nikdy se vlastně s nikým skutečně nespřátelil. Dodnes slýchá občasné drby a pomluvy, které ho nakonec přestaly trápit.
Veškeré své chmurné myšlenky topí ve své tvorbě. Jeho nejsilnější doménou je malba a kresba, ale napsal i nějakou poezii a naučil se hned na několik hudebních nástrojů. Wulain je dobrý pozorovatel, všímá si detailů a věcí, kterých by si jiní nevšimli. Stejně tak je i dobrý naslouchač. Jediné, v čem není dobrý, je odhad na lidi. Jako malý byl důvěřivý a naletěl by na cokoliv, což se nedá vyloučit ani v dospělosti, ale už to není tak jednoduché. Nepozná sarkasmus ani jiné nenápadné posunky, které kdokoliv jiný hned pochopí.
Je to křehká romantická duše, která nedělá rozdíly. Do tolika draků a dračic se zakoukal, ale jeho strach a obavy jsou silnější a na všechny ty malé i větší lásky nakonec přeci jen zapomněl.
Wulain si většinu času vystačí sám se sebou a svým vnitřním světem. Když se s ním někdo pustí do řeči, překvapí ho to. Není to žádný bojovník. Jeho absence válečného ducha jistě mnozí označí za zbabělství, ale on má spíše velký pud sebezáchovy a ví, na co má a na co ne. Jeho výpravy jsou krátké a spíš se snaží potřebné suroviny na výrobu barev získávat přes někoho jiného. Wulain se bojí bolesti. Proto se vyhýbá veškerým konfliktům i ve své dračí podobě. I když je jako drak ozbrojen drápy i ozubenými čelistmi, je křehký a nemotorný. Za hranicemi města není svět, který by ho vítal s otevřenou náručí. Samo násilí ho dost odrazuje. Rozhodně to není typ, který by někomu přiskočil na pomoc a ještě by dostal pár ran spolu místo něj. Raději si dá tu práci a vyhledá někoho silnějšího.
Běžně je k vidění v různých odlehlejších zákoutích Kothenu, kde si může číst nebo tvořit jedno ze svých skromných děl. Běžně nosí volná roucha skromných nenápadných barev. Nerad se odhaluje, i když u draků je to něco normálního. Je štíhlý, svaly jsou v jeho případě skoro cizí slovo a necítí se úplně nejlépe, když na něho koukají cizí oči.
Má rád hudbu, knihy a sám si vyrábí barvy. Nemá rád rybinu (ryby a mořské plody mu prostě smrdí).
Celý příběh začal u jeho matky, Liuen, která se zakoukala do statného strážce, kvůli kterému zahodila veškerý svůj život. Weilen byl nepřístupný hrdý chladný drak, který si hleděl především své práce a Liuen dělala vše proto, aby se mu dostala pod kůži. Proto se přidala ke strážcům, trénovala a nasadila si masku ženy, která se ničeho nebojí. Veškerá snaha se ji nakonec vyplatila, i když musela zahubit své skutečné já jen proto, aby získala pár chvil s ním a nakonec zplodit tři vejce. Liuen během svého hnízdění byla čím dál víc paranoidní, jelikož na ni dolehla tíha celého jejich vztahu. Nedokázala si představit, že by se selhala a něco se nenarozeným dráčatům stalo. Proto často měnila hnízda i přes námitky strážců, kteří ji doprovázeli. Veškeré její naděje se začaly rozpadat, jelikož Weilen ji neměl potřebu navštěvovat a kontrolovat. Nejevil o ni, ani o vejce zájem. Ze tří vajec nakonec zbylo jen jedno, které vydrželo stěhování a matčin neustálý vnitřní boj, který způsobil, že dvě vejce vychladla.
Ani poslední vejce však nebylo perfektní, jelikož se narodil právě Wulain. Poté, co ho Liuen přivedla do Kothenu, Weilen nebyl vůbec nadšený a ukázalo se, že si našel ještě další dračici, se kterou měl v plánu zplodit dráčata. Liuen byla jeho chováním zlomená a nejvíc utrpěla její pýcha a hrdost. Nakonec v ní zvítězil vztek, který však dopadl na neúrodnou půdu. Weilen s ní byl jen proto, že se tak snažila a on nakonec zneužil její posedlosti. Nakonec jí řekl, že moc dobře věděl, že od ní může očekávat jen zklamání. Poté Liuen zmizela a Wulain zůstal sám u otce, který ho vnímal jen jako parazita. Proto se ho v pěti letech zbavil a dal ho na starosti svému vzdálenému známému, kterým byl mistr Bailen. Ani ne bohatý, ani ne chudý všeuměl, drak, který si dělal své a nic jiného ho nezajímalo. Mládě mu trochu překazilo plány, ale nakonec ho přijal a raději se do celého dramatu nijak nemíchal. Bohužel, co se stalo, stalo se a Wulain byl označován za nepovedené dítě silného strážce Weilena. Chlapec chápal jen to, že ho nikdo nemá rád a Bailen se se vší silou snažil, aby na takové věci dítě nemyslelo. Wulain se učil číst, spát, hrát na loutnu a flétnu, maloval a nebo si hrál před domem. Nikdo ho nenutil bojovat, i když se to od něj očekávalo. Bailen hned poznal, že kdyby zůstal u otce, chlapec by trpěl a tvrdá výchova by jeho bezelstnou dětskou mysl akorát zničila.
První se objevil ocas, kterým neustále něco rozbíjel. Poté růžky a nakonec sněhobílé šupiny.
Wulain byl v mnoha směrech pohroma. Jak se říká: děravé ruce. Bailen se s tím naučil žít a chlapce moc nesekýroval a raději mu nikdy moc drahé věci do rukou nedával. Během První dračí výpravy měl velké obavy z dost pádných důvodu. Prvním byl skok a druhým lovci. Během proměny cítil zmatek a jeho tělo na to tak i reagovalo, když již v dračí podobě dost zmateně létal, než si urovnal, kde je dole a kde nahoře. Možná měl štěstí, když výprava proběhla v pořádku. On se držel jako poslední a rozhodně si to tak neužíval, jako ostatní. Popravdě se chtěl co nejrychleji vrátit domů a mít zemi pod nohama.
Krátce po tomto rituálu dospělosti Bailen zemřel. Nejspíš za to mohla stará zranění a jeho tělo už nechtělo dál bojovat. Wulain dostal na starost dům svého mistra. K jeho překvapení mu začaly chodit anonymní zásilky s něčím na přilepšenou. Nakonec usoudil, že mu je posílá otec a všiml si i pár zvědavých párů očí, které ho občas sledují. Mladí draci, jeho nevlastní sourozenci. Nikdy k nim však nepřistoupil, ani se nesnažil znovu spojit zpřetrhaná pouta se svým otcem, což cítili vzájemně (jen asi nechtěl, aby jeho nemožný syn dělal ještě větší ostudu). Wulain začal prodávat své obrazy a svazky poezií. Maluje na plátna i další materiály, co se mu dostanou do rukou. Zapřísahal se, že se nebude zabývat myšlenkami typu: co kdyby tohle nebo tamto? Má svůj život a pro ty, kteří ho nedokáží přijmout takovým jakým je, v něm není místo.
• Hraje na flétnu, loutnu a citeru.
• Lidí se bojí, protože o nich nikdy neslyšel nic pozitivního, ale rozhodně by bral možnost prozkoumat nějaké jejich město, pokud by neskončil jako něčí trofej.
• Často má problém zapamatovat si něčí jméno a největší problém mu dělá pamatovat si čísla.
• Má velmi nízkou toleranci vůči alkoholu.