Zerax

7. 3. 1948 | Drak | Strážce | Faris

FC: Barry Keoghan

V jeho lidské podobě je normálního vzrůstu. Není nijak extra vysoký a občas je vidět, že mezi ostatními muži trochu zaostává co se týče výšky. Občas by si i přál, aby byl o trochu vyšší, protože nějaké to popichování si už za svého času na světě vyslyšel, ale není to hlavní dilema, které v životě zažívá. Nějaká děvčata mohou být sice o něco vyšší, ale primárně je o něco vyšší a to mu pro život stačí. A i když s výškou to nijak extra nedotáhl, v síle to naopak napravuje. Dovede uzvednout a zvládnout poměrně dost na to, že je pro některé prcek. Přestože v jeho dračí formě má rohy opravdu viditelné, v jeho lidské formě je dokáže pořádně schovat ve vlasech. Sice pokud byste se je snažily najít, tak po chvilce dívání je určitě uvidíte, protože jsou o něco tmavší, než jeho tmavě hnědé vlasy, které nejsou ani nijak dlouhé. Na jeho lidském těle se krásně vybarvují černé a modré šupiny, které můžete najít na jeho pažích, nohou a zádech, odkud mu vycházejí poměrně velká černá křídla. Na jeho krku a hrudníku jsou šupiny zářivě modré. Kolem jeho očí je jen pár šupin tmavě šedivé barvy, zvýrazňující jeho světle modré oči.

Je to mlčenlivá nabručená hromádka sarkasmu, která si užívá popichováním ostatních, když se k tomu dostane příležitost a nálada. Má totiž občasné chutě říkat všechno tak, jak mu zobák narost, a ještě navíc člověku hodit pravdu do obličeje. Občas to dovede zastavit, občas si nemůže pomoct. Musí přeci udělat nějakou tu službu ostatním, kteří dotyčnému nemohli říci pravdu narovinu. Tutu pomyslnou uzdu povoluje u individuí, kteří si zaslouží na chvíli spadnout z toho svého koníčka. Přeci jenom si ale občas říká, že by si měl najít nějaký ten zámek, aby tyhle věci držel hezky skrytě. Jenže chce se mu? Ani ne, protože to by pak nebyl on.

Možná to takhle vyznělo, že je nevychovaný anebo pěkně drzý. Asi záleží, koho se ptáte. Když se s ním pořádně potkáte poprvé, je vychovaný, slušný. V životě by si totiž nedovolil někoho odsuzovat kvůli tomu, jak vypadá. Samozřejmě, pokud druhá strana začne útočit jako první, vyčkává se slušností dokud si nenajde správný moment k útoku. Takže záleží na vašem chování. Pokud jste slušní a on vycítí, že dovedete poznat jeho ironii a vtip, tak nebudete mít s ním nikdy problém. Avšak pokud se rozhodnete být idioti, tak obrátí zrcadlo směrem k vám a bude vám ukazovat, jací jste.

Není dvakrát někdo, kdo by chodil s jeho kamarády ven. Našel by si nějaké ty osůbky, které by mohl nazývat kamarády, ale že by s nimi potřeboval každý den ztrácet čas, to zase ne. Může se jich vážit, jak chce, ale on má rád svůj klid. Většinu času se drží dál od ostatních, aby se mohl věnovat knížkám anebo celkově přemýšlel nad vesmírem či dokonce smyslem života. To všechno končí tím, že s tím někde usne v rohu místnosti. Pokud ho na to však upozorníte, zamračí se na vás, jako byste mu měli zavraždit celou rodinu, a řekne vám něco ve smyslu, jestli nepoznáte odpočívání očí. Tahle jeho rádoby lajdácká nálada, ale jde stranou ve chvíli, co má pracovat. Na stráži je obezřetný, bystrý a velice pečlivý. Neproklouzne ním ani sebemenší myš. Pokud by tomu tak bylo, hodně by si to vyčítal, což už normálně dělá často a nepotřebuje další důvod, aby si musel sypat popel na hlavu. Je i hodně starostlivý ohledně jedinců, které má hlídat nebo na kterých mu záleží. Tuhle svou pozitivní vlastnost zakrývá sarkasmem a otráveným pohledem, který je snad na jeho obličeji přišitý.

Snaží se porozumět hodně věcem. Kolikrát má tendence na to strkat do věcí nos, ale toto primárně dělal jako drobek. Teď to dělá převážně u témat, u kterých se mu to hodí, které ho zajímají, nebo které opravdu potřebuje. Chce být dostatečně vzdělaný a informovaný úplně o všem, co by měl nějak vědět. Nemá potřebu si o tom s někým povídat. Je to spíše pro něj záchranná páka, že ví o všem, co by potřeboval. Kvůli tomuhle se ale dostává do docela dost hádek, když na to přijde. Pokud dotyčný nemůže vzít holá fakta, tak je hrozně naštvaný a dovede se s ním o tom hádat. Zkrátka nemá rád, když mu někdo nedává za pravdu v momentě, kdy má něco vědět. Bere to jako jisté selhání a má z toho pak špatný pocit, že něco neví. Připadá si pak jako hlupák a tento pocit extra nenávidí. Je nepřipraven v momentě, kdy by měl být anebo mohl být. Může to být ale největší blbost na světě a on si to bude prostě brát jistým způsobem osobně. Tyto chvilky se najdou ale málokdy, protože se je snaží úspěšně eliminovat.

Přes svou docela velkou introvertní stránku, najde se taky v něm trocha toho extroverta. Pokud se najde v bandě, která absolutně netuší, jak vést konverzaci, nebo se stydí, on je velice rád navede, nebo se o to alespoň pokusí. Nemá problém začít konverzaci, kdy není jiná možnost, je schopen jí i udržet, pokud vidí snahu i z druhé strany. Na druhou stranu však chápe, když druhá strana nemá zájem, stydí se nebo nemá zájem. Dovede dát zpátečku a skončit všechno velice slušně. Pokud však budete ukazovat sebemenší nepříjemnost, tak si bude na vás dávat pozor. Zde právě vyčuhuje jeho sarkastická pusa, která by vám nějaké neslušnosti vyžrala z hrdla. Bohužel nějaké ty připomínky musíte od něj očekávat. Je sice tišší, ale to neznamená v jeho případě absolutně nic. A i když se dovede opravdu bavit se všemi, stále je ten tajnůstkář, který vám neřekne nic. Svá tajemství si nechává opravdu pro sebe a rozhodně vám je nepoví. Velice rád vám poradí, rád vám řekne slova útěchy, ale bavit se o něm? Ani náhodou. Nerad o sobě mluví. Hezky se bavte o něčem jiném, možná se poštěstí, že vám řekne nějakou radu do života, ale nic dalšího nebude. K tomu se musíte opravdu dokopat. V životě ho takhle dokoplo jen jedno stvoření, které mezi živými už bohužel není a Zerax nemá čas a popravdě úsilí někoho takhle dalšího hledat. Jistým způsobem se bojí, že další člověk, kterého by si pustil k sobě, kromě svých rodičů, tak skončí mrtev. Nevěří, že by byl nějak prokletý, ale jeho obranou slupku to nijak neobměkčilo. Nechce, aby si to musel zažívat znovu. Teď je momentálně šťastný. Nemusí kromě své povinnosti řešit vůbec nic, kromě toho tedy občas se zastavit u rodičů a ukázat, že jejich drahocenný synek je stále naživu.

Pokud jste právě ten jedinec, který se dostal dostatečně blízko, za ty stěny, které si tak pečlivě opečovává, tak vám člověk musí smeknout. Jedince, kterým se to podařilo před vámi, dovedl spočítat na prstech jeho lidské ruky. Jak ho budete znát daleko více, budete si uvědomovat, že sarkasmus může být jeho způsob, jak zlehčit situaci anebo schovat jeho problémy, které nechce řešit. Uvědomíte si, že je hrozně obětavý a pro jeho milované udělá absolutně cokoliv, nebo se o to alespoň pokusí. A i když se bude tvářit, že to není pravda, bude si vás hýčkat. Prakticky si spojíte to, že i když se mu daří být takzvaný frajer, že je to jen dráček, který si potřebuje ujistit, že mu neodejdete jen tak ze života.

Zerax nikdy nemluvil o tom, že by měl zajímavý život. Skoro by o něm tvrdil, že je zcela obyčejný, když to přeložíme do života draka. Pokud vám tohle řekne, tak si nebudete jistí, jestli to myslí vážně nebo jestli vám říká pravdu. On sám totiž občas neví, jak má svůj život brát. Jeho matka mu několikrát řekla, že to spíš vypadá, že si to chce nalhat, protože si prošel pár ztrátami, kterého zasáhli, i když tvrdí, že je v pořádku.

Pokud to vezmeme od úplného začátku, Zerax měl sestru, se kterou se neustále hádal o to, kdo byl starší. Od té chvíle, co mohli oba dva mluvit, pořád na sebe nějak syčeli ohledně toho, kdo by mezi nimi měl mít navrch. Jejich rodiče jich měli plné zuby, jak je museli poslouchat. Co na tom bylo však nejhorší, tak byli jejich poznámky. Od momentu, co pochopili sarkasmus, tak ho začali používat a nepřestali. Jak Zerax, tak Alrir věděla, že toto bylo čistě z lásky. V životě by se neprali, nebo nehádali. Bylo to hravé popichování, které si doteď Zerax pamatuje a je rád, že si o jeho dětství psal deník a může si pamatovat různé hlouposti, co s jeho sestrou prováděli ostatním. Byli to nejlepší kamarádi, nepotřebovali nikoho jiného v životě, protože měli toho druhého. Ti dva dokonce snili o tom, jaké by to bylo, kdyby mohli uzavřít mír s lidmi. Byly to jen představy a přání malých draků, kteří nechtěli myslet na nějaké nepřátelství. Dětské sny však šly stranou ve chvíli, co se stali dospělými draky. Oba měli sice tenhle sen v hlavě, ale od jistého věku už se o tom přestali bavit. Ne, že by jim to někdo zakázal, ale spíše si uvědomovali, že si musí užívat života a nemyslet nad něčím, s čím nedovedou hnout.

S jejich věkem přišla jedna povinnost a to první dračí pouť. Čerstvě 20 letý dračí sourozenci poprvé mohli vidět svoje pravé formy a bylo zábavné vidět, jak jeden připomínal noční oblohu a druhý čistý obláček, který se vznáší na modré obloze. Co však oba měli společného, tak byly modré oči a šupiny, které mohly najít ostatní na hrudi a krku. Byli si tak podobní a zároveň rozdílní zároveň. Sourozenci se nemohli dočkat, zároveň to ale chtěli mít za sebou, aby se mohli už vrátit za rodiči. Tohle jejich nadšení vydrželo poměrně dlouho. Byli už skoro zpátky. Zbývalo jen pár minut letu a už by byli zase doma, ale to by je nesměli překvapit šípy, hromada šípů. Skoro jakoby na ně padal déšť, jenže tenhle na rozdíl od vody bolel. Každý z nich si nějaký přinesl domů, kromě Alrir, která se stala suvenýrem pro lidi jeho nepozorností. Celá skupina letěla o něco rychleji, když pociťovali na sobě škrábance a slyšeli řev lidí. Z paniky se snažil dostat odtamtud co nejrychleji a občas se podíval, jestli jeho sestra letí za ním. Jak jí ale hledal, této nepozornosti využil lovec, který mířil do jeho slabin na hrudníku a nebýt jeho sestry, tak by si vyměnili místa a ona je tu na jeho místě. Slyšel volání jeho sestry, což se během chvilky změnilo na řev bolestí. Zerax ignorujíc, že nejspíš udělá největší hloupost ve svém životě, letěl za jejím bezvládným tělem. Naštěstí nespadla do pasti, ale lovci nebyli daleko. Slyšel jejich kroky. Zerax byl odevzdaný tak moc tam zůstat a pomoci jí, že chvíli ani neslyšel jeho sestru, jak na něj volá. “Bráško…utíkej, prosím…” slyšel jí naříkat a Zerax jen kroutil hlavou, jeho zuby nastražené, chtíc zabít toho, co zranil jeho sestru. “Zeraxi, prosím…” To ho vyvedlo trochu z míry a otočil se na ní. “Já tě tu nemůžu nechat. Co si bez tebe počnu?” zeptal se jí a ona na něj pohlédla zcela bezmocně. “Prosím... Aspoň jeden z nás musí domu…” řekla a on k ní přišel o něco blíž, jeho hlava blízko u té její. “Je to všechno moje vina…” “Ne, není, bráško…prosím, leť domu…” Lovci už byli blízko a on jen bezradně koukal, jak ta krásná zářivá modrá v jejích očích pomalu hasne. “Mám tě ráda, bráško…pamatuj si to prosím…vždycky…” zašeptala a v tu chvíli pokojně zavřela oči. Jak zavřela oči, ucítil, jak mu na záda padá ten pravý déšť. Podíval se nad sebe a všiml si, jak se obloha začernila. Počasí se změnilo dle jeho nálady a on musel využít toho, že se ztratí v obloze. S těžkým srdcem tam její tělo musel nechat a na její přání odletěl. Déšť ho nejen mohl skrýt před lovci, ale následně i jeho slzy, když musel rodičům říci, co se stalo.

Smrt Alrir střebával hodně dlouho a dokonce by se i dovolil tvrdit, že se z toho úplně nedotal a ani nikdy nedostane. Cítil se totiž, že jeho druhá polovina by tu ani nebyla. Dlouhá léta tiše truchlil, bylo to opravdu dobrých 20 let, co si přál, aby to byla ona, kdo to celé přežil. Za tuhle dobu se z něj stal ten bručoun, který vám hodí realitu do obličeje. I když si rád zamyslel nad tím, jaký by byl život s ní, musel zpátky do reality, jinak by tomu truchlení přidával další a další roky. Taky se rozhodl přidat k drakům, kteří hlídali samice a jejich vajíčka. Přišlo mu to správné, netušil proč, ale jen z toho důvodu, že takhle mohl někdy hlídat svou sestru, tak mu toto přidávalo na spojitosti. Díky své povinnosti se seznámil s dračicí, která mu na pár let zlepšila život, ale pak mu toto všechno znovu sebrala. Ambin přišla do jeho života jako bouře. Byla hlasitá, šťastná a nebojácná. Jistým způsobem si jí chtěl vyhnout, protože měla Alrir jiskru v očích, ale ona se nenechala odradit. Popichovala o něco staršího Zeraxe, který jí několikrát poslal do háje, protože na ni opravdu neměl náladu, ale jak měsíce šli a ona si nedala pokoj, rozhodl se s ní tedy bavit. Slovo dalo slovo, pohled dal pohledu a drak byl v pytli. Zabouchl se poměrně rychle, zatímco ona ho spíše viděla jako kamaráda, protože ona čekala na toho pravého. Zerax se ničil, jak jí poslouchal o tom, jak jednou potká toho pravého a on měl několikrát potřebu jí říci, že on je tady taky a bude tu rád pro ni. A protože jeho pravdomluvná povaha mu to jednou nedovolila tajit dál, řekl jí to na plnou hubu. Aby to bylo úplně přesně, řekl jí to po deseti letech přátelství. Nebýt toho výsledku, tak by to bylo poměrně srandovní povídka. Ambin si ho prohlédla a poprvé v životě jí viděl se mračit. “Ta léta ti říkám o tom pravém a ty se opovažuješ chtít ho nahradit?” Jak rychle přišla, tak stejně rychle z jeho života odešla a zanechala za sebou paseku, stejně jako bouře. Protože měli společné přátelé, kteří od něj dali pracky pryč, někteří zase od ní a i když nebyl úplně v životě sám, podruhé v životě cítil, jak mu někdo bere část duše pryč. A vidět jí, jak našla svou zpřízněnou duši? To už bylo pro něj moc. Jenže ona mu to rozhodně nezlepšila. Ona se rozhodla mu to vmést do obličeje vždy, když ho potká a dokonce na něj vytahuje i to, jak jeho sestra umřela. Možná právě z toho důvodu je rád, že může být teď dva roky skoro sám.

• V lidské formě měří 174 centimetrů.

• Po jeho sestře zbyl deníček, který si občas otevře, aby se uklidnil.

• Hodně často se budí kvůli nočním můrám.

• Kvůli časté nespavosti usne i během dne, kdy nemusí nic dělat.