Arsidia se narodila do rodu Malleton v Meliosu. Člověk by řekl, že narození dítěte je radostná událost, kterou chcete ohlásit všem kolem. Bohužel, pro rodinu Malleton, kam se Arsidia narodila, stejně jako její starší sestra Calidia a později mladší sestra Corderea, to takhle výjimečné nebylo. Z jednoho prostého důvodu. Všechno to byly dívky, o které rodina nestála. Vždy si přáli chlapce a dívky.. dívky pr ně byli obrovským zklamáním, což jim také dávali najevo. Nějaká láska rodičů, Nic takového Arsidia neznala. Znala lásku sester, ale rodičů rozhodně ne. Rodiče je viděli pouze jako někoho, koho provdají za někoho bohatého a bylo jim jedno, co s dívkami bude, když jim to přinese dost peněz do rodinné pokladnice. To začala Arsidia pociťovat velmi brzo a také si to uvědomovat. 

Když byla Arsidia ještě malé dítě, stála  lásku rodičů. Utíkala za rodiči, aby si s ní hrály, ale vždy se to setkalo s neúspěchem. Byla hozená na krk služebnictvu, aby je neotravovala. Měla pocit, že musí o jejich pozornost o dost více bojovat a tak docházelo i k tomu, že dělala neplechy. Bohužel jako malé dítě ještě nevěděla, kde byla hranice, co si může a nemůže dovolit. Tu hranici znala její starší sestra, která ty tresty tahala na sebe, což si Arsidia uvědomila až později s věkem a nesmírně si začala vyčítat, čím vším si sestra kvůli ní musela projít. Později přestala s pokusy získat si rodiče, ačkoliv si musela nejdřív projít dlouhými nocemi plné pláče a bolesti, že je špatnou dcerou, a vše dělá špatně. Při výuce se snažila, jak jenom mohla. Bavil ji zeměpis a přírodopis. Ráda vždy studovala mapy a četla si o zvířatech, o kterých si mohla pak vždy popovídat s Calidií. Po vzoru Calidie si Arsidia vydupala hodiny klavíru, na který se vždy chtěla naučit. I když se to rodičům nelíbilo, zahlédli v tom možnost, jak by mohla zaujmout bohaté nápadníky a učitele klavíru ji zaplatili.

Na to, jak se jako malá snažila s rodiči vycházet a získat si je, tak tuto snahu už dávno vzdala a přijala to tak, jak to ve skutečnosti je. Že na nich rodičům nezáleží, ať už by se snažily jak chtěly a vše, co udělají, bude špatně. Víc a víc se tak pokoušela upevňovat svůj vztah se sestrami, které milovala nade vše na světě. Snažila se jim jakkoliv pomáhat a trávit s nimi svůj volný čas. Zbožňovala je a byly pro ni to nejdůležitější, co měla. 

Arsidie věděla o tom, že se jim rodiče snaží najít bohaté ženichy a bylo jim jedno, co dcery řekly. Když přišli rodiče s tím, že Calidii našli ženicha Ardenu, Arsidia sama byla dost překvapená. Věděla, jak moc tam Calidia nechtěla. Proto se také pokusila rodiče přemluvit, aby ji neprovdávali zrovna tam, ale ti s ní nechtěli vůbec mluvit. Po této porážce zbylo Arsidii pouze večerní tlachání se sestrami o tom, kdo asi je baron Beauchêne a doufaly, že se ke Calidii bude chovat hezky a s úctou.. přesně, jak si zaslouží. Tahle informace byla sice šok, ale nic v porovnání s tím, co si rodiče připravili právě pro Arsidii. Chvíli po oznámení plánů s Calidií, totiž oznámili plány s Arsidií. Našli ji ženicha. Taktéž z Ardenu, ale pro její smůlu se jednalo o barona Remzieho. Muž s příšernu pověstí, která ho předcházela. Arsidii se nedostalo žádné uklidňující informace, ani vysvětlení rodičů proč. Jediné, co se dozvěděla, tak bylo to, že se jedná o muže, který už byl několikrát ženatý a jeho všechny manželky… zemřely. Arsidia byla bílá jak stěna, když se o tom dozvěděla. Srdce ji tlouklo, jak o závod, ale krve by se v ní nikdo nedořezal. Byla vyděšená a měla strach. Zmocňovala se jí úzkost a bezmoc. Nechtěla zemřít. Nechápala, jak ji to mohli rodiče udělat. V životě se víc nebála. To byl tako dost možná aspekt, proč se Cali rozhodla zakročit. Snažila se totiž Arsidii uklidnit a slíbila ji, že zkusí rozhodnutí otce změnit. Když se ale dozvěděla, jaký byl výsledek, cítila se Arsidia snad ještě hůř. Byla vyděšenější a měla sad ještě větší strach, když zjistila, že si vymění nápadníky. Bohužel už bylo rozhodnutí trvalé a nedalo se s ním nic dělat. 

Několik dní po tom se Arsidia neudržela a otevřela si pusu na rodiče, když jim přímo řekla, co si myslí. Když jim vyčetla to, co jí chtěli udělat a co chtějí udělat Calidii… nemluvě o tom, co by mohl udělat Corderee. Nebrala si servítky a rozkřikla se na ně. A to byl taky ten problém. Rodičům se opravdu nelíbil, co si k nim jejich dcera dovolila. Vzhledem k tomu, že si k ní nikdy nevypěstovali ten rodičovský vztah, nějakou lásku, nebo tak něco, tak jim nedělalo problém sáhnout po drsnější metodě. Arsidia musela být potrestaná, aby věděla, že se takhle k nim chovat nebude, takže musela snést několik ran bičem na záda. Vybrali si den, když Corderea nebyla doma, aby neměla nápad Arsidii pomoct, takže když křičela bolestí, tak ji nikdo neslyšel. Služebnictvo mělo zakázané jakkoliv ji pomoct, nebo ošetřit, takže si to musela ošetřit sama, což na zádech šlo.. špatně.. takže ji tam zůstalo spousta ošklivých jizev, které schovává látkou šatů. Když se později k Arsidii dostalo, že si Calidia nebude brát Remzieho, nesmírně se ji ulevilo… než se na chvíli zděsila myšlenky, jestli se mu nepokusí rodiče předhodit Cordereu.

Nastalo období, kdy se Arsidia konečně dostala ze spárů svých rodičů. Mrzelo a bolelo ji, že tam musela nechat Cordereu, ale bohužel s tím nic nesvedla, i když se snažila. Arsidia se ocitla v Ardenu, kde se často vídala se svu starší sestrou, ale co víc, opravdu tam našla lásku. Arsidia se do barona Beauchêne zamilovala, tak jako on do ní. Choval se k ní slušně, pozorně, respektem a dokonce ji naučil jezdit na koni. Měla život, o kterém snila. Byla šťastná, zamilovaná a později se zjistilo, že i těhotná. Oba z toho měli obrovskou radost. Dokonce už i připravovali věci pro miminko. Jednoho dne se Arsidia vracela domu z trhů. Všude se roznesl její křik, když našla doma svého manžela mrtvého v kaluži krve se vzkazem, že toho věděl až mnoho. Nic jiného. Arsidia se zhroutila na místě. V životě necítila takovou bolest a zármutek. Nemohla tomu uvěřit a nechápala to. Pohled na mrtvé tělo jejího manžela, ji pronásleduje. Pár dní na to přišla o jedinou připomínku jejího muže a jejich lásky. Z toho všeho zármutku, stresu a strachu potratila. To byla poslední kapka. Už v tom domě nezvládala být. Proto se také na jeden čas přesunula k k jedné přítelkyni, i když věděla, že tam nebude moct být dlouho. Nechtěla otravovat svou sestru, jestli by mohla být u ní, než se ji povede tuhle situaci vyřešit a postavit se na vlastní nohy.