Solario
Lidská rasa věří v jednoho jediného boha a to Solaria. Jedná se o ultimátního boha, ochránce a stvořitele světa takového, jakého ho známe nyní. Je vyobrazován jako muž se zlatými křídly, jenž vyzařují světlo slunce. Proto je jeho symbolem právě slunce, které je lidmi vnímáno jako znak světla, života a bezpečí a můžete jej vidět na každých kostelech, ať už vytesané v kameni, namalované na stropních malbách či vyšité na tapisériích. Společně se sluncem většinou nechybí ani bílý okřídlený lev Traben, o němž se praví, že je Solariovým jezdeckým zvířetem. Díky tomuto jsou jakékoliv bílé kočkovité šelmy považované za potomky Trabena, posly Solaria a jsou tak i uctívané. Kdokoliv kdo zabije kočkovitou šelmu čistě bílého zbarvení, nehledě na její velikosti, bude potrestán tím nejvyšším trestem, upálením.
Družkou Solaria by měla být Rudith, která není bohyní, ale prostou lidskou ženou, jenž vedla po boku Solaria válku proti Temnotě a kterou po její smrti odvedl do svého sluncem věčně zalitého království. Často se na ni však zapomíná a na jakémkoliv druhu umění je vyobrazována vzácně, stojící převážně v pozadí. Je však patronkou každé ženské rytířky a kdykoliv skládají slib, tak právě ve jméně Rudith, která bojovala pro svou zem a svého boha.
Solario je známý tím, že je pouhým, tichým pozorovatelem, který neodpovídá na žádné modlitby. Nemá ani žádné orákulum, jenž by mohlo hlásit, že obdrželo boží vzkaz, proto kdykoliv se někdo o něco podobného pokusí, je prohlášen za kacíře a náležitě potrestán. Má však hlavního představitele, člověka, který mu je ze všech lidí nejblíže a vede lid k víře k němu. Touto osobou je pontif, existuje pouze jeden a může být ženou či mužem. Podle některých dokumentů byla Rudith, jeho žena, prvním pontifou a pomocí víry sjednotila všechny lidi aby se postavili Temnotě a tak všichni pontifové, jenž přišli po ní, mají povinnost následovat stejnou cestu. Před tím, než pontif zemře, si vždycky vybere svého následovníka a pokud to nestihne, zvolí si ho rada patriarchů.
Ačkoliv Solario nikdy nezasahuje do lidských záležitostí a válek, je známo, že sestoupil dvakrát, aby toto pravidlo porušil.
Jeho první sestup byl v době temna, kdy nad Draconisem vládla Temnota a svět neznal nic jiného, než strach a smrt. Ví se, že s pomocí Rudith shromáždil lidstvo pod svým slunečným praporem a rozpoutal válku s temnými bytostmi, během které použil všechnu svou sílu, jen aby je zahnal do lesa na západní části Draconisu. Kolem něj poté nechal vyrůst několika metrovou zeď, která se stala věznicí pro Temnotu a jeho služebníky. Tomuto území se od té doby začalo říkat Zakázaný les. Během války zahynula Rudith a tak když bylo vše u konce, odešel společně s její duší zpět do svého království.
Jeho druhý sestup byl během války mezi lidmi a draky. Draci měli v tu dobu navrch a hrozilo, že lidskou rasu vyhubí. Aby tak nepřišel o své věrné věřící, sestoupil, aby je zachránil od krutovlády a odcizil drakům jejich plamen.
Celestia
I dračí víra se skládá převážně z jednoho boha, tím však je Celestia, která též nosí titul První dračice a Matky všech draků. Je velice často vyobrazována ve 3 různých formách. První je žena bez tváře, s dlouhými, vlnitými vlasy, ve kterých nosí všechny hvězdy vesmíru. Ve druhé je zobrazována jako dračice, přesněji wyverna, jejíž tělo je tvořeno z hvězdného prachu, které roznáší po galaxii kdykoliv máchne svými mocnými křídly a dává tak zrod novým hvězdám. Tou poslední formou je dívka celá bílá - vlasy, pleť i šaty. V této formě je často vyobrazována s obludou tvořenou ze stínů, kterou by měl být údajně princ Cizinec, muž, který usiloval o její ruku když ještě nebyla dračicí. Jejím symbolem je strom, který má představovat jednotu a soudružnost draků, jenž Celestia představuje.
Ačkoliv jejich sňatek nebyl nikdy plně zpečetěn, Celestiím chotěm je právě princ Cizinec, před kterým původně utekla mezi hvězdy. Schovává se mezi nimi už ode dne jejich sňatku, v obavách, že kdyby sestoupila zpátky na zem, princ by ji našel a ona by mu už nebyla schopná utéct. Informacích o tom, kam se poděl princ Cizinec, je velmi málo, no mnoho příběhů tvrdí, že se plně poddal temnotě, která dřímala v jeho srdci a kdykoliv je noční obloha bez hvězd, znamená to, že se rozhodl vyjít ze své skrýše v marném pokusu najít svou družku.
Některé příběhy o Celestii tvrdí, že byla původně lidskou princeznou, jiné že už dávno byla bohyní, jenom nebyla ještě drakem. V čem se však pokaždé shodují, tak to, že se v dračici proměnila díky moci jejích 12 zesnulých bratrů během toho, co se snažila utéct před princem Cizincem.
Celestia žila v království společně se svým otcem a 12 bratry v míru a klidu, dokud jednoho dne do jejich země dorazil princ Cizinec, který si chtěl Celestii vzít za ženu. Celestia, v tu dobu ještě naivní dívkou, s nabídkou k sňatku souhlasila, no to a samé neplatilo o jejích bratrech - viděli v princi něco temného, něco, co viděli jako hrozbu a tak odmítali svou sestru vydat. Jeden po druhém prince Cizince vyzvali k souboji. Ten pokaždé souhlasil, avšak pod podmínkou, že se utkají na nejvyšším vrcholku hor, za úsvitu a bez jakýchkoliv pozorovatelů. Bratři, netušíc o léčce, kterou na ně Cizinec připravil, podmínky pokaždé přijali. Ze souboje se pokaždé vrátil pouze Cizinec, sám sebe prohlašujíc za vítěze a bratry natolik zostuzenými, že se rozhodli odejít trénovat do světa. Jako důkaz s sebou pokaždé přinesl šperk, který určitému bratrovi patřil - prsten od nejstaršího, brož od druhého, přívěšek třetího a tak dále. Když porazil úplně posledního bratra, uspořádala se svatba mezi princem Cizincem a Celestií.
Princ Cizinec na svou svatbu přišel v zlatém plášti, který nikdo předtím ještě neviděl. Když se však pláště dotkla Celestie, začala slyšet hlasy svých bratrů. Princ, jakmile zaregistroval změnu nálady ve své družce, se od ní i s pláštěm odtáhl a po zbytek večera jí žádné další doteky nedovolil. Celestia se proto rozhodla svého nového chotě opít a když se odkráčeli do komnat s úmyslem plně dokončit svazek, Cizinec pod vlivem alkoholu tvrdě usnul. Celestia využila situace a sundala mu plášť, no jakmile tak učinila, uslyšela hlasy všech svých 12 bratrů, kteří jeden přes druhého křičeli, aby utekla. Než stihla pochopit, proč bratry slyší a proč po ní chtějí, aby prchla, princ Cizinec se probudil a požadoval, aby mu vrátila jeho plášť. Když mu však Celestia pohlédla do očí, uviděla temnotu, kterou tam nikdy neviděla - chladnou a nebezpečnou. Dala se na úprk, princ ji však pronásledoval a jak za ní běžel, pomaličku se proměňoval v temné monstrum.
Celestia dokázala utéct až na nejvyšší horu, kde se Cizinec utkal s jejími bratry, no dál neměla kam utéct. Jediná cesta ven byla skokem dolů ze skály. V tu dobu jí bratři jednotně řekli, aby si navlékla plášť a skočila. Celestia, aniž by měla čas uvažovat nad tím, do čeho jí bratři přesvědčují, tak učinila. Nepadala však. Místo toho roztáhla svá nově získaná křídla - plášť, který svému choti ukradla, byl tvořen z kůže jejích bratrů a tak když si ho oblékla, mohli jí oni věnovat ten poslední dar, co dokázali - dračí svobodu.
Temnota
Nehledě na tom, v kterého boha obě rasy věří, v jejich příbězích vždycky s jistotou naleznete jednu bytost, Temnotu. Někteří ji nazývají bohem, jiní bubákem či monstrem, pomocí kterého mohou strašit své děti když nechtějí jít do postele, obecně je však známo, že Temnota je něco, nebo někdo, kdo je mocnější než kterýkoliv z dvou existujících bohů a proti komu, povstane-li, je třeba shromáždit armádu, jinak šance na její poražení je mizivá. Tvarů a vzhledů má tolik, že není možné určit, čím skutečně je, neb tělo Temnoty tvoří temná hmota, která může nabrat jakékoliv podoby.
Když se Temnota pohybovala po Draconisu, roznášela po něm stejnou tmu z které byla tvořená. Oblohu zakryly tak husté, temné mraky, že nebylo skrz ně vidět ani slunce, ani měsíc či hvězdy. Lidé a bytosti jim podobné začaly chřadnout kvůli nedostatku slunce a nejrůznější nemoci se začali šířit jako lavina. Temnota mezitím ze své tmy vytahovala své posluhovače, krvelačné příšery, které ničily všechno, co se jim stavělo do cesty, ale také takzvané temné prince, kteří vykazovali nadměrnou lidskou inteligenci se schopností ovládat tyto monstra. Z těch poté tvořili své armády, jenž vedly do boje proti komukoliv, kdo Temnotě odporoval.
Původ Temnoty není přesně znám, nebo spíše existuje tolik teorií, že není možné určit, která z nich je pravdivá. Některé teorie mluví o kosmické bytosti, požírači hvězd, jenž se snesl na zem Draconisu, jiné o tom jak negativní lidské emoce tuto bytost vytvořily. Jsou tu i teorie o člověku, který užíval černou magii tak moc, až jí nakonec sám podlehl a proměnil se, nebo dokonce se i praví, že je to bytost z úplně jiné dimenze. Žádnou z teorií bohužel není možné vyvrátit ani potvrdit, jedno se však ví jistě. Ať už ji stvořilo cokoliv, třímá tu dodnes, uvězněná v Zakázaném lese, čekajíc na chvíli, kdy bude moct překonat bílé stěny a znovu získat nad celým Draconisem nadvládu.
