Lidé
Základní informace
Lidská rasa byla kdysi utlačovaná, dnes však stojí na samotném vrcholu potravního řetězce, kdy ohrožují existenci i samotných draků, kterým se prokázali jako rovnoměrní protivníci. To, co strádají na síle, vynahradili svým počtem a schopností se adaptovat. Ani jejich krátkověkost, kdy se mnozí jedinci vzácně dožívají 90 let a výš, se nezdá být příliš velkou překážkou v jejich dobývání světa, ba naopak se prokazuje býti ještě větším motivátorem, aby ze sebe vytlačili to nejlepší.
Ačkoliv býval Draconis rozdělen rovnoměrně mezi všechny rasy, dnes lidé ovládají více než 80% území a usilují o to, aby získali i těch posledních 20. Mnozí vnímají draky jako svoje úhlavní nepřátele, které je potřeba zlikvidovat dřív, než se pokusí draci zlikvidovat je. Našli byste tu i takové, jenž s draky touží obnovit mír. Jedná se však o menšinu a tak musí podobné názory držet pevně zavřené ve svých srdcích. Jakmile by se totiž je pokusili šířit dál, byli by jistě ukamenováni.
Lidé kromě své inteligence, početnosti a schopnosti adaptace nevládnou žádné jinému nadpřirozenému daru. Kdysi byli schopni ovládat černou magii, ta však zmizela společně se zbytkem magie, a tak se dnes musí spoléhat jen sami na sebe.
Vzhled
Lidé mohou být různých výšek, od 130cm po 2 metry, barev kůže, od alabastrové po mahagonovou. Stejně tak můžete najít nejrůznější zbarvení vlasů a očí. Samozřejmě jsou lokality, kde narazíte častěji na určitý druh zbarvení - například v Ardenu bude pravděpodobnější, že narazíte na lidi s velmi bledou kůží a světlými oči, zatímco v Buckenu narazíte na tmavovlasé s více snědou pokožkou nebo rezatovlasé (díky určitému rodu). Jediné zbarvení, co uvidíte poměrně vzácně, jsou zlaté oči. Toto zbarvení totiž dědí pouze potomci rodu Silverthornů, současné královské rodiny.
Ať už každý vypadá jak chce, žádné zbarvení není méně cenné či naopak.
Hierarchie
Celé lidské území je sjednocené pod jedním královstvím, jehož hlavou je král. Ten má absolutní moc, má však své rádce, kteří mu pomáhají dohlížet na pořádek království. Těchto rádců je pokaždé 6, z čehož 4 jsou vévodové, jenž vládnou jednomu z velkých území (Melios, Arden, Bucken, Erea) a dva většinou níže postavení šlechtici, kteří mají představovat hlas prostého lidu.
Dále se společnost dělí na šlechtu, poddané a otroky, z čehož nejmenší právo mají právě otroci. Tím se může stát kdokoliv kdo má velké dluhy, nevědomky či donucením podepsal smlouvu s otrokářem, nebo se do otrokářské rodiny už narodil.
Šlechta se poté dále dělí podle titulů a to na:
Královská rodina (Vaše Veličenstva)
Pontif/Pontifa (Vaše svatosti)
Vévoda/Vévodkyně (Vaše jasnosti)
Hrabě/Hraběnka (Vaše milosti)
Baron/Baronka (Lorde/Lady)
Dále je možné získat rytířský titul (Sire), který získávají převážně muži. O ženě rytířce existuje pouze pár záznamů. Rytíř s udělením titulu většinou získá menší pozemek s domem, avšak nadále je spíše poddaným, než-li uznávaným šlechticem.
Pontifem či pontifou může být pouze jedna osoba a tento titul si drží až do konce svého života. Jedná se o hlavu náboženství a pobývá v hlavním chrámě v Lotharu, odkud se zřídka kdy vzdaluje. Předtím, než Pontif/a zemře, určí si vlastního následovníka, obvykle někde uprostřed svého života (30-40 let). Pokud to nestihne, budou jej volit pomocí hlasování ostatní vysoce postavení kněží.
Tomuto učni se poté říká budoucí Pontif a nosí stejné postavení jako současná Pontifa, byť jen o trošku nižší. Oslovovat jej však musejí stejně (Vaše svatosti). Oproti Pontifě má její učeň povoleno cestovat po království, dokonce je to i požadované jako součást jeho učení v cestě za bohem.
Jak Pontifa, tak i její učeň nesmění mít žádný milostný vztah a to ani manželský.
Vévodů/vévodkyní je celkem 4 (plus partneři) a každý vládne vlastnímu území - Melios, Bucken, Arden nebo Erea. Jsou to věrní vazalové království, odpovídající králi či královně, kterému poskytují i své rady, vyžádá-li si to. Jejich potomci automaticky získávají titul hrabat, určený následovník titul vévody poté zdědí až po smrti předchozího vévody. Pokud však král usoudí, že rod není pro tuto pozici více vhodný, může jim vévodský titul odebrat a předat ho jinému, více vhodnému.
Hrabě/hraběnka jsou ti, kteří jsou potomky vévodů (současných i předchozích) nebo vládnou menším městům pod vládou vévodů. Není pro ně netypické mít velké množství otroků, neb potřebují aby se někdo staral o jejich pole a pozemky. Potomci dědí titul barona, no zemře-li předchozí hrabě, jeho titul dědí ten potomek, kterého zvolil za svého následovníka.
Baronem nebo baronkou jsou poté potomci hrabat nebo šlechtici, jenž mají menší statky (většinou jedno max. tři sídla). Ani u nich není netypické mít určité množství otroků, není však tak velké jako u hrabat.
Ženy bohužel nemají stejná práva jako muži. Ačkoliv mohou některé ženy vládnout, stát se rytíři nebo vlastnit pozemky, jedná se o speciální výjimky, které si svá práva musely tvrdě vybojovat. Muži, speciálně šlechta, stále vnímají ženy více jako doplněk a něco, co můžou provdat výměnou za kontakty/výhody.
Partnerství a manželství
Lidská rasa schvaluje pouze heterosexuální, monogamní vztahy - tj. vztah jedné ženy s jedním mužem. Zatímco však žena musí mít pouze jednoho muže a cizoložství je u ní trestné, u mužů je tolerováno mít milenku či dvě bokem bez toho aniž by byl za to odsuzován. Tyto milenky může držet v tajnosti, no stejně tak jim může poskytnout domov buď u sebe, nebo má-li na to dostatek prostředků, ji pořídit vlastní sídlo. Z tohoto důvodu jsou milenky většinou záležitostí šlechty, než poddaných, kteří se spokojí s jednou ženou.
Vztah mezi dvěma lidmi je uzavírán manželským sňatkem, ať už z lásky nebo, v případě šlechty, na základě domluvy dvou rodů. Tomu však předchází napřed takzvané "námluvy."
Námluvy jsou podobné jak u šlechty, tak i u poddaných, no v určitých věcech se odlišují.
Chce se-li urozený mládenec ucházet o ruku své vyvolené, prvním krokem je obléct se do oblečení drakem zdobeného. Velice často se jedná o masky zdobené dračími rohy, pláště z dračích šupin či brnění z jejich kostí. Druhým krokem je připravit si dar, přesněji jedinečný drahokam, jediný svého druhu - dračí oko. Poté oděn jako drak i s darem předstoupí před dívku, jenž chce požádat o ruku a musí vyčkat jejího rozhodnutí, zda-li je oko dost jedinečné na to, aby bylo hodné její ruky. Existují však i takové případy, kdy o jeho dostatečné unikátnosti rozhoduje otec namísto ní, speciálně jedná-li se o předem domluvené sňatky. Může se stát, že mládenec není schopný obstarat dračí oko. V takovém případě, rozhodne-li se dívka (či otec) mu dát šanci, může sama rozhodnout jakou dračí část jí má donést jako náhradní dar. Velice často se jedná o vejce, šupiny unikátního zbarvení nebo rohy. Pokud mládenec selže sehnat oko či náhradu za něj, ze sňatku bude odstoupeno.
Poddaní si podobné námluvy dovolit nemůžou kvůli vysoké ceně dračích pozůstatků. Muži tak místo oblečení zdobené drakem vytváří napodobeniny jako rohy z větví stromu, šupiny z ryb či hadů a místo dračího oka barevný kámen z řeky, označován za dračí slzu. I zde poté dívka určí, zda-li je slza dostatečná výměna za její ruku, no jelikož jde většinou o vztah z lásky, ať už jim jejich milý donese jakýkoliv kámen, s radostí ho přijmou.
Proběhnou-li námluvy úspěšně, po několika týdnech se uskuteční svatba, během které se obě strany, jak žena, tak i muž, poddaný či urozený, oddávají v červené, symbolizující krev draka, jenž pro jejich lásku padl. Kdysi toto oblečení bylo skutečně namočené v dračí krvi a následně usušené, no kvůli zápachu a ne příliš působivému vzhledu lidé přešli na normální červené barvivo s tím, že zůstalo symbolické označení krvavě rudá.
Manželský svazek je většinou trvalý, no existují způsoby, jak jej zrušit. Tím vůbec nejčastějším je samozřejmě smrt. Jakmile jeden z partnerů zemře, druhý je okamžitě osvobozen z manželského svazku. Dalším bývá nevěra ze strany ženy, kdy je pár rozveden a žena následně za svůj hřích zbičována. Posledním způsobem bývá poté neplnění manželských povinností - snahy zplodit dítě.
Odívání
Jelikož jsou všechna území od sebe poměrně vzdálená, nemají jednotnou módu. Pokud se tedy rozhodnete cestovat z jednoho města do druhého, zjistíte, že se styly oblékání od sebe velmi liší.
Móda v Ardenu
Pokud jde o nejvíce unikátní styl oblékání, tak ten byste jistě našli v Ardenu.
Je to hlavně díky tomu, že se toto území leží na severní části Draconisu, která je po většinu roku zahalená sněhem, kromě pár letních měsíců, no ani tehdy se nedá říct, že by bylo vysloveně teplo.
Místní šlechtu proto velmi často uvidíte oblečenou od hlavy k patám v kožešinách nejrůznějších druhů, no pokaždé se jedná o nejvyšší kvalitu. Ženy velice rády nosí i kožešiny pestrých zbarvení, mezitím co muži preferují spíše jednobarevnost, nejčastěji bílou či černou. Kromě kožešin však také nosí typické látkové oblečení, nejčastěji bavlněné, nebo poté vytvořené z vlny cryranů. Aby se skrz ně nedostal chladný ardenský vítr, jsou dělané hned v několika vrstvách, způsobujíc, že jsou tato oblečení velice často těžká a složitá na to obléct si je bez asistence služebných.
Velice často i narazíte na urozené dámy, které nosí kalhoty. Toto je hlavně z toho důvodu, že se šlechta musí dopravovat do různých částí Ardenu pomocí koní - kočáry mají problém se přes hustý sníh dostat, speciálně v zimním
období. Aby tak měly co největší pohodlí, mohou nosit během jízd kalhoty.
Poddané v Ardenu tak často v kožešinách nenajdete a pokud ano, tak se jedná o velmi levné, nepůsobivé či nekvalitní kožichy, které by žádný šlechtic nekoupil. Mnohem častěji spíše uvidíte obyvatele zamotané v až nadměrném množství látek. Některé mohou připomínat spíše deky, které si i přehazují přes hlavy. Díky návalu látek je často velmi složité rozeznat ženu mezi mužem, dítětem či dospělým.
Velice často tu narazíte i na členy Ardenských lvů, ardenské armády. Tito muži mají typicky brnění, pod kterým samozřejmě nosí několik vrstev brnění, aby jim nebyla zima, avšak kromě toho nosí i určitý barevný prvek, který náleží jejich jednotce. Například šarlatoví lvi nosí rudý šál, plášť nebo poté rubín zasazený do jejich brnění či rukojeti meče, apod.
Móda v Meliosu
Melios je bohaté a hrdé území, které si dává velmi záležet na tom, aby nejen ulice jejich měst vypadaly krásně, ale i samotní lidé. Těžko tu narazíte na žebráka a pokud ano, je velice pravděpodobné, že zítra už bude mít práci s dostatečným platem na to, aby si obstaral jídlo a nové oblečení. Hrdost a bohatství se tak i odráží na obyvatelích Meliosu.
Šlechta je pochopitelně tou, která nejvíce ukazuje svoje bohatství. Urozené dámy nosí korzety aby docílili co nejužšího pasu, nehledě na tom, kolik diskomfortu jim to přinese. Aby přidali většímu dojmu, že je jejich pas užší, nosí šaty s velkými, vrstvenými sukněmi, které musejí velice často podporovat spodničkami pro vytoužený objem. Oproti tradičním dlouhým rukávům však Melios začíná otevírat brány kratším rukávům, většinou pod či nad lokty.
Muži na sebe odívají nejčastěji bílé košile a na ně kabáty nebo saka nejrůznějších barev, připomínající pávy. Velice oblíbené jsou také uniformy, speciálně u členů vojska, ať už jsou ve službě nebo mimo ni. Ať už však chodí v uniformách, nebo poté typickém oblečení, nikdy nechybí doplněk ve formě šátku omotaného kolem krku. Tyto šátky mohou být různě stylizované, od vrstvených vln po svázání do různých tvarů jako mašle či růže.
V současnosti je nejpopulárnější barvou v Meliosu kanárkově žlutá, která představuje bohatství hlavního města, obvykle přirovnávána k zlatým mincím. Velice často tak narazíte na šlechtice oděného v této barvě, nehledě na tom, kolik včel či motýlů přiláká.
Poddaní se v Meliosu mají o mnohem lépe než kterýkoliv jiný v ostatních městech. Místní vévoda se o ně dobře stará, ať už je to z toho důvodu, že nerad hledí na špinavé lidi nebo protože nechce vidět své lidi trpět. Těžko tak narazíte na prostého člověka v roztrhaných šatech. Pokud na někoho takového narazíte, další den už bude oděn naprosto jinak, čistě a upraveně. Je to jedno z hlavních pravidel Meliosu - mít jak krásné město, tak i lidi, ačkoliv u krásy lidí se spíše míní jejich oblečení.
Samozřejmě se tu stále rozlišuje chudší versus bohatší. Ti chudší nosí spíše volnější oblečení, ženy ač mají stále šaty plné volánků, nejsou jejich sukně tak ohromné, spíše přilehlé, za to velmi volné. Muži poté nosí spíše tlumené barvy, neb si nemohou dovolit nějaké výrazné, syté odstíny.
Móda v Buckenu
Díky svému umístění poblíž Esmeraldie a jezera má Bucken oproti jiným poměrně teplé podnebí, které se během léta stává velmi vlhkým. Kvůli tomu se odvíjí móda místních obyvatel - volnost a pohodlnost je tu hlavním a velmi žádanou vlastností.
Urozené dámy se vzdaly těsných, nepohodlných korzetů a těžkých suknic. Místo toho je vyměnily za přilehlé, vzdušné šaty tvořené z mnohem méně vrstev. Přejí-li si dosáhnout iluze úzkých pasů, zdobí své šaty páskem, jenž je většinou tvořen z kovů jako je železo, stříbro či zlato. Někdy mohou být zdobeny i nejrůznějšími drahokamy. Jelikož místní šlechtičky nosí pouze dlouhé rukávy, není zde moc prostor na šperky, no proto bývají zlatým hřebem právě náhrdelníky či náušnice. I tak však většinou bývají skromnější, neb pokožka se pod šperky snadno zapotí a kov poté může způsobit vyrážku.
I muži nosí spíše volné, vzdušné oblečení, převážně saténové či bavlněné košile, které doplňují podobně lehkými kabáty nebo plášti. Tyto košile mají velice často rozevřené či nedopnuté o několik knoflíčků, odhalujíc tak svoji holou (nebo chlupatou) hruď. Ačkoliv se toto v Buckenu nepovažuje jako vyslovená drzost, během společenských akcí je musejí mít dopnuté, jakožto projevení slušnosti vůči hostující rodině. Muži většinou nenosí šperky, no někteří mohou zvolit možnost ozdobit se prsteny či jednoduchými náhrdelníky.
I poddaní se drží zvyku nošení volného oblečení. V jejich případě se však jedná převážně o bavlněné, velmi volné šaty nebo košile. Tyto kousky také velice často nebývají dle přesných velikostí člověka, jenž je nosí a tak pokud si je neumí přešít, nebo poté nemá osobu která by mu je přešila, musí se smířit s tím, že mu nikdy nebudou přesně sedět.
Kromě bavlněného oblečení také velice často nosí to kožené. Na takovýto typ oblečení narazíte hlavně u lovců, kterých je v Buckenu z celého Draconisu nejvíce díky místnímu (pra)lesu. Ať už jde o kožené pásky, nebo celé kožené brnění od kalhot po vesty, většinou se jedná o velmi dobře zpracované kousky, neb jsou důležitou ochranou pro lovce během jejich lovů v Esmeraldii, kde mohou kdykoliv narazit na smrtelné setkání s některou z místních bestií.
Móda v Lotharu
Lothar je hlavním městem celého lidského království, který se nachází v blízkosti ledových zemí. Bývá tu tak často zima, no zároveň i vlhko díky průlivu, vedle kterého leží. Jeho móda je však překvapivě kombinací dvou dříve zmíněných měst a to přesněji Buckenu a Meliosu.
Urozené dámy si zamilovaly velké, vrstvené sukně Melioských dam, zároveň ale oceňovali volnost a lehkost šatů z Buckenu a tak si nechaly vytvořit takového hybrida. Jejich šaty mají velké sukně, které si však zachovaly určitou volnost, dostatečnou na to, aby je nemusely doplňovat kovovými spodničkami, nýbrž prostými polštářky, které si omotávají kolem boků. Korzety dámy mohou nosit, no zároveň nemusí, je to čistě na jejich preferenci a jakého efektu chtějí dosáhnout. Co se týče rukávů, stále se drží maximálního pokrytí (tj. dlouhých), no pomaličku se začínají otevírat kratším, jako tomu je u Meliosu. Šperky, které dámy nosí, bývají podobně různé jako jejich volba korzetů - podle toho jakého efektu si přejí dosáhnout.
Muži si naopak oblíbili uhlazený vzhled Meliosu, který vytáhli do vznešeného a elegantního za pomoci uvolněnější Buckenské módy. Muže tak často uvidíte oděné v tmavých barvách, někdy i v bílých, no pestrým barvám se spíše vyhýbají, stejně jako šperkům, které radši nechávají minimalistické - od pečetních prstenů po jednoduché náhrdelníky. V oblibě mají také velké, dlouhé kabáty, ať už kožené nebo z kožešin.
Rozdíl v oblečení mezi poddanými je v Lotharu asi jeden z nejevidentnějších ze všech. Jelikož se tu nachází ta vůbec nejnižší vrstva - chudáci a žebráci, narazíte na velice často otrhané, špinavé oblečení, které je evidentně nošeno už několik týdnů, ne-li měsíců. Tato třída velice často nemá na jídlo, natož oblečení a tak ho nosí tak dlouho, dokud se nepromění v doslova nenositelné. Střední vrstva nosí oblečení velice podobné Buckenským poddaným - bavlněné šaty či košile, které bývají vyráběny v masách a tak ne každému sedí. Je proto třeba je pokaždé upravit, no oproti Buckenu se v Lotharu nachází spousta švadlen, které jsou za určitou cenu oblečení ochotné upravit. Poslední, vyšší vrstva se snaží napodobit módu Lotharu, avšak jak to už je u všech poddaných, jedná se o látky daleko nižší kvality, stejně jako daleko méně pestrých barev.
Otroctví
Otroctví je něco, co je v dnešní době v lidském království naprosto přirozené. Šlechta velice často vlastní minimálně jednoho otroka, přičemž ti nejbohatší jich mohou mít klidně několik desítek. Všechno záleží na tom, kolik je daný šlechtic ochotný utratit za otroka.
Otrokem se může stát kdokoliv, od prostého člověka, po urozeného šlechtice. Na barvě pleti či vlasů nikdy nezáleží. Nejčastější případ, jak se někdo stane otrokem, je ten, že nevědomky či z donucení podepíše smlouvu s otrokářem. To, za jaké situace byla smlouva podepsána, či během opilého stavu, či s kudlou u krku jejich nejmilejších, na to se nebere ohled. Jakmile je podpis na smlouvě, černé na bílém, podepsaný se stává otrokem a nemá žádnou možnost se obhájit. Další možností je to, že se osoba propadla do obrovských dluhů, díky kterým se i ona sama stane "koupitelnou." Jako poslední možnost je narození se do rodiny otroků. Dítě se ve chvíli narození automaticky stává otrokem.
Jakmile se někdo stane otrokem, je nemožné se z této pozice dostat. Může se pokusit utéct od svého majitele, který ho "vlastní," no nikdy nepřestane být otrokem. Otrokáři si je totiž označují kruhovou, zapečetěnou (tj. nemá žádnou možnost otvírání/zavírání), kovovou náušnicí která má na sobě vytištěný znak daného otrokáře. Pokud tedy uprchlého otroka najde stráž,
díky náušnici pokaždé vědí, kterému otrokáři jej vrátit a ten poté majiteli, který ho odkoupil. Nepomůže ani násilné odtržení náušnice, neb už během aplikace otrokáři zničí okolní kůži natolik, že po ní zůstane díra. Ucho je jí tak navěky poznamenané. Chce-li tak otrok zůstat na svobodě, musí se věčně skrývat, aby nebyl dopaden.
Ani smrt majitele otroka neosvobodí. Jakmile přijde o svého současného pána, vrací se k otrokáři, který ho znovu prodá někomu jinému. Pokud zemře otrokář, jeho "firmu," společně s otroky přebere jiný otrokář - často se jedná o potomka, který převezme podnik nebo poté jiného otrokáře, s nímž měl domluvu.
Jedinou nadějí pro normální život otroka je ten, že se dostane k majiteli, který se o své otroky stará dobře a že u něj zůstane až do své vlastní smrti.
Černá magie
Též známá jako zakázaná magie, nebo magie stínů a smrti. Černá magie byla tou jedinou magií, kterou byli lidé schopní ovládat, no zároveň byli zároveň jedinou rasou, která ji mohla používat. Jak už její mnoho jmen napovídá, jednalo se o temnou, zvrácenou moc, jenž byla ultimátně zakázána kvůli nebezpečí, které představovala. K jejímu užívání je totiž potřeba životní energie, ať už samotného uživatele, tak ale i kohokoliv jiného, zvířat či jiného člověka. Podle toho, jak bylo kouzlo silné, brala si buď jen část života, nebo dokonce úplně celý. Zároveň však pohlcovala myšlenky jejího uživatele, měníc je v něco nelidského, bezcitného.
Dnes však je tato magie považována za ztracenou, stejně jako všechna ostatní.
Rody
Zajímavosti
• Dva královští rádci, kteří jsou nižšího původu, jsou vybíráni samotným králem, jenž si pro tuto událost k sobě zve nejrůznější osoby z různých koutů království. Ten, jenž prokáže nejlepší schopnosti, toho si poté král vybere.
• Jediná víra, která je mezi lidmi schvalována, je víra v Solaria, ochránce a stvořitele světa. Jakákoliv jiná víra je považována za kacířství a je trestná upalováním.
• Ačkoliv se dívky většinou oddávají v 18 letech, existují situace, kdy se může oddat i dříve, než dosáhne plnoletosti. Tyto případy bývají hlavně když její rodina zemře a ona tak potřebuje ochranu v podobě chotě.
• Pokud se urozená žena rozvede, ať už z jakéhokoliv důvodu, ke svému rodnému (dívčímu) příjmení se může vrátit pouze pokud to její rodná rodina (rod) povolí. Pokud si rod nepřeje ženu přijmout zpátky do rodiny, musí si ponechat rodové jméno, které získala po sňatku s nyní bývalým manželem.