Lidé
Rasa tak slabá, že když se objevila poprvé, všichni se jí vysmívali. Co však lidé strádali na síle, to vynahradili svou početností a inteligencí. Za několik let si už vytvářeli své první království, odtrhávajíc se od dračí nadvlády. Dnes lidé ovládají přes 80% území a usilují o to, aby získali i zbylých 20. Jejich hlavním městem je Lothar, ve kterém žije i současná královská rodina Silverthornů.
V porovnání s draky mají lidé krátkou délku života - málo který se dožije 90 let. Jejich schopnost rozmnožování by však někteří mohli přirovnat k zajícům. Jedno dítě se narodí a hned další je na cestě. Lidé tak v tomto ohledu nikdy nestrádali a přestože zažili kolikrát velké ztráty, vždycky se rychle postavili zpět na nohy, mnohokrát silnější než předtím.
Svou společnost dělí na šlechtu, poddané a otroky, z toho šlechta se dělí následovně:
Královská rodina (Vaše Veličenstva)
Pontif/Pontifa (Vaše svatosti)
Vévoda/Vévodkyně (Vaše jasnosti)
Hrabě/Hraběnka (Vaše milosti)
Baron/Baronka (Lorde/Lady)
Dále je možné získat rytířský titul (Sire), který získávají převážně muži. O ženě rytířce existuje pouze pár záznamů. Rytíř s udělením titulu většinou získá menší pozemek s domem, avšak nadále je spíše poddaným, než-li uznávaným šlechticem.
Pontifem či pontifou může být pouze jedna osoba a tento titul si drží až do konce svého života. Jedná se o hlavu náboženství a pobývá v hlavním chrámě v Lothenu, odkud se zřídka kdy vzdaluje. Předtím, než Pontif/a zemře, určí si vlastního následovníka, obvykle někde uprostřed svého života (30-40 let). Pokud to nestihne, budou jej volit pomocí hlasování ostatní vysoce postavení kněží.
Vévodů/vévodkyní je celkem 4 (plus partneři) a každý vládne vlastnímu území - Melios, Bucken, Arden a Erea. Jsou to věrní vazalové království, odpovídající králi či královně. Jejich potomci automaticky získávají titul hrabat, určený následovník titul vévody poté zdědí až po smrti předchozího vévody.
Hrabě/hraběnka jsou ti, kteří jsou potomky vévodů nebo vládnou menším městům pod vládou vévodů. Není pro ně netypické mít velké množství otroků, neb potřebují aby se někdo staral o jejich pole a pozemky. Potomci dědí titul barona (následovnici titul hraběte získají až po smrti předchozího hraběte).
Baronem nebo baronkou jsou poté potomci hrabat nebo šlechtici, jenž mají menší statky (většinou jedno max. tři sídla). Ani u nich není netypické mít určité množství otroků, není však tak velké jako u hrabat.
Co se týče vztahů, jsou typické svatby, ať už z lásky či domluvy. Před nimi však tradičně dochází k námluvám, které jsou mezi šlechtici a poddanými podobné, no v určitých částech se liší. Chce se-li urozený mládenec dvořit dívce, musí se obléct do oblečení drakem zdobené (dračí rohy, šupiny, kosti) a přinést jí dar nejvíce jedinečný - dračí oko. Poté je na jeho vyvolené, aby usoudila, zda je drahokam dosti jedinečný na to, aby jeho žádost o sňatek přijala. Není-li šlechtic schopný obstarat oko, urozená dívka si sama určí, co jí musí místo toho její nápadník z draka donést. Pokud selže, ze sňatku bude odstoupeno.
Poddaní si podobné námluvy dovolit nemůžou. Muži tak místo oblečení zdobené drakem vytváří napodobeniny jako rohy z větví stromu, šupiny z ryb či hadů a místo dračího oka barevný kámen z řeky, označován za dračí slzu. I zde poté dívka určí, zda-li je slza dostatečná výměna za její ruku, no jelikož jde většinou o vztah z lásky, ať už jim jejich milý donese jakýkoliv kámen, s radostí ho přijmou.
Obě strany se poté oddávají v červené, barvě krve draka, který padl pro jejich lásku.
Díky této tradici, ale nejen díky ní, se ve velkém daří speciálně lovcům draků či lovcům bestií jako takových. Nikde totiž není řečeno, že musí mládenec zabít draka sám, šlechticové si tak často kupují jejich služby, aby neriskovali vlastní životy. Obchodování s dračími částmi je velmi drahé, ale hlavně žádané a to někdy lidem stojí za všechny ty peníze.
Současné šlechtické rody:
