Cel se narodila jako poslední dítě Otrialovi a Francesce. Je to jediná dcera po dvou synech. Cesca s Otrialem pojmenovaly dcerku tak, aby její jméno znělo jako nejvýznamnější osoba jejich rodu. Jako Salenn, které se kdysi povedlo svou krásou a jedinečností, získat srdce prince. Z nějakého důvodu mají pocit, že podobnost jména zaručí aspoň podobnost osudu. Získání princova srdce a navrácení moci a váženosti rodu, o kterou za léta přišel. Jako malá nebyla úplně klidné dítě. Byla dítě, která si velmi ráda hrála s bratry, nebo služebnictvem. Byla neskutečně zvědavá a lezla všude možně, právě kvůli zvědavosti. Pořád se ptala na nějaké otázky bratrů, nebo rodičů. Chtěla vědět o všem. Ráda se věnovala i menším neplechám, ale rozhodně to nebyly neplechy takové velikosti, jako vytvářel Adrian, když byl v jejím věku. Dalo by se říct, že byla neposedná, ale stačilo ji dobře nasměrovat a uklidnila se. Byla v tomhle ohledu něco mezi Adrianem a Torstenem. Díky své neposednosti si už jako malá zadělala na nějaký ten problém. A to bylo tehdy, když běhala s dřevěným koníkem kolem stolku se zapálenou svíčkou. No, pro její štěstí zakopla o nohu stolku a jak chtěla přidržet svíčku, aby nespadla, tak se ji to vůbec nepodařil a svíčka ji popálila na předloktí. Doteď si pamatuje, jak dostala vyhubováno. 

Její výchova tedy byla vedena tak, aby splňovala veškeré možné standardy v politice, ve čtení, v psaní, díky čemuž si velice oblíbila čtení knih a básní a sama se dostala k tomu, že začala sepisovat své vlastní básně. Musela mít obecné znalosti obchodu, politických vztahů, historie, prostě všeho, co se od vážené dámy očekává. Učení etikety mělo v jejím programu důležité místo, stejně tak, jako umělecký směr. Samotná zkoušela několik nástrojů, ale uchvátil ji jen jeden. Jednalo se o harfu, takže se již od útlého věku pokusila naučit na tento strunný nástroj. Její rodiče také kladli důraz na to, aby se naučila vytvářet si své potřebné masky před určitou společností a také je používat. Vědět, kdy kterou nasadit, což se naučila opravdu moc dobře. Jízda na koni bylo něco, co nesmělo chybět v harmonogramu jejího učení. 

Když ale opustíme stráku toho, jakého vzdělání se Celanne dostalo od rodičů a podíváme se spíš na její čas mimo vzdělávání, rozhodně najdeme další dvě osoby, které stojí za zmínku. A to její dva starší bratři. Torsten a Adrian. Trávila s nimi snad veškerý svůj čas. Pamatovala si už skoro odjakživa, jak sedával Torsten u její postele a staral se o to, aby byla v pořádku. Jak si s ní oba její bratři hráli a kolik se s nimi nasmála. Byla šťastná za ten vztah, co si mezi sebou vybudovali. Za ten vztah, který mezi sebou měli a ona věděla, že se na ně může vždycky spolehnout. Vždycky se na ně mohla obrátit, když ji něco trápilo. Snažila se s nimi trávit tolik času, kolik jen mohla. Snažila se tu být pro ně stejně, jako oni byli pro ni. Když měl špatný den, ihned se za nimi vydala, aby jim zlepšila náladu, ať už tím, že jim ráda zazpívala, nebo tím, že se k nim posadila a vedla s nimi dlouhé konverzace prakticky o čemkoliv. Vždycky se nechala unést, když si s bratry povídala. Dokázala jít velmi do hloubky a zabít tak obrovské množství času, i když ji to přišlo jenom jako chvilka. Snažila se jim plácet to, co ji oni sami věnovali. V životě by je za nic nevyměnila. Stejně tak, jako své rodiče, i když v posledních letech mají časté neshody kvůli jejímu provdání. Celanne se chce provdat z lásky. Díky knihám, které ráda čte je beznadějná romantička. Má ideální představu, jak se zamiluje do muže, který bude ve stejné míře milovat ji. Který pro ni udělá vše, stejně tak, jako ona pro něj. Chtěla mít vztah plný lásky, respektu a porozumění a ve výsledku ji vůbec nezáleželo na postavení a to byl právě kámen úrazu. Matka s otcem do ní vkládali velké naději, že se provdá co nejlépe a nedokáží si představit, že by si vzala někoho bez titulu. Bez vlivu. Oni chtějí, aby se provdala pro moc, která by mohla připadnout rodu, za to Cel se chce provdat pro opravdovou lásku. Díky tomu vznikají neshody mezi Cel a rodiči, se kterými se bratrům svěřuje, protože ji to trápí. Co ji ale velmi hřeje u srdíčka je fakt, že bratři stojí na její straně a chtějí, aby se provdala za někoho, s kým bude šťastná a kdo se k ní bude chovat, jak zaslouží. Cítí v nich obrovskou oporu a je jim za to nesmírně vděčná. 

Sice si chtěla najít nějakého nápadníka, ale ne za každou cenu. Raději by byla sama, než aby byla s někým, kdo se jí nelíbí, protivý, nebo jednoduše, koho nemiluje. Protože vždy na každé akci velmi oceňovala své bratry, kteří vždy věděli, kdy zakročit, aby ji pomohli z nepříjemné situace, nebo jednoduše zakročili vůči nápadníkovi, který se jim nelíbil a nechoval se velmi dobře. Takhle ji pomohli hodněkrát, i když musela uznat, že se sem tam objevil moment, kdy zakročili podle ní bezdůvodně, ale nikdy na ně nebyla zlá a nepříjemná, spíš se jich většinou ptala na nějaký důvod, když se k ní dotyčný choval hezky a slušně a většinou dostala odpověď, že ho znají a že to není muž pro ni, že se jen přetvařoval. Plesy, bály a všechny tyhle společenské akce si užívala. Milovala hudbu a tanec. Nevadila jí pozornost, i když ji ani nepotřebovala. Užívala si tu všechnu atmosféru, která vždycky krásně zavládla. Často se ale pohybuje v blízkosti hudebníků, kteří mají na starosti zábavu na akci, a obdivuje harfy, pokud tam jsou. Zároveň si tam vždycky dokázala najít mnoho přátel, i když její nejlepší přítelkyní je Melissa, která je dcerou jednoho ze zámožných obchodníků v Buckenu. 

S Melissou si vždy rozuměla. Vždy si se s ní bavila a měla k ní vždy kladný vztah. Před ní odkládala svou masku a ukazovala ji svu pravou tvář. Věřila ji a stejnou důvěru dostávala nazpět. Trávily spolu hodně času od chvíle, co se její bratři začali věnovat svým věcem, což bylo jenom v pořádku, ale kdykoliv mohla a bratři si řekli, udělala si na ně čas, i kdyby musela zrušit plány s Liss, i když by šlo  jejich obvyklou projížďku na koních. Takhle se jednu na jednu z projížděk vydaly. Jako vždy se bavily a smály, říkaly si novinky a tak dále. Sem tam si i zazávodily, aby pořádně provětraly koně. Pro jejich smůlu by bylo o mnoho lepší, kdyby zůstaly v Buckenu, ale bohužel. Při jejich projížďce narazily v lese na banditu, který je chtěl přepadnout. Melissa byla od táty učená, jak se ubránit, protože věděl, že jako obchodník má kolem sebe dost lidí, kteří by jemu, nebo jeho rodině chtěli uškodit. Cel ale tohle štěstí neměla. Nebyla vychovávána pro zbraň. Cel byla první, na koho totiž zaútočil a dýkou ji zaútočil na břicho, když zasáhl podbříšek. Sice Melissa dokázala zahnat banditu a ochránit tak dívky před okradením a zabitím, ale nepodařilo se ji ochránit Cel před zraněním. Co ale pak mohla udělat, tak pomoct ji zpátky do města, kde ji odvezla k bratrům, aby ji pomohly, neboť věděla, že oni budou přesně vědět, co dělat a popřípadě koho kontaktovat. 

Po tom všem se sama rozhodla, že nechce být tou nevinnou, naivní slečinkou, která je odkázána na pomoc lidí kolem, chtěla mít jistotu, že se dokáže ubránit i ona sama. Vždyť, ne vždycky bude mít někoho za zády, aby ji hlídal a byl ji nápomocen. Nikdy nevěděla, koho kdy potká. Proto také poprosila Lissu, aby jí pomohla se naučit s mečem a jinými zbraněmi. Lissa souhlasila a tak ji tajně začala pomáhat. Nejdřív byla Cel dost neohrabaná, takže se sem tam nějak poškrábala, nebo tak něco. Díky tomu má i jizvičku na kotníku, když se sama neohrabaně zasáhla. 

Původně nechápala, proč vlastně bratři vyváděli až tak moc, když se vrátila zraněná z cesty s Liss, ale velmi rychle to pochopila, když se Adrian začal vracet ze svých cest v příšerném stavu. Vždykcy z toho měla hrůzu a starala se o něj jak nějaká ošetřovatelka a ještě mu zpívala. Byla vždycky nesmírně vyděšená, když se vrátil zraněný. Kdy byla ale vyděšená nejvíc, tak bylo tehdy, když se vrátil ze své cesty a nemaloval. Nekreslil. Vůbec nic. Jako by ho pustila jeho láska k umění. Dělal jí starosti, když se to protahovalo a jeho hluché období bylo delší a delší. Snažila se ho různě povzbudit společně s Torstenem, ale to nevycházelo. Pořád byl ve svém pokoji, kde popíjel a skoro nejedl. Nakonec zkusili vymyslet s Torstenem možnost, když šlo o ples a zkusili to společné umluvit na to, že ho tam potřebují, aby na Cel dával pozor. To nakonec zabralo a Cel si oddechla, když se ji její bratr vrátil.