Její matka Seia byla v Eree známou tváří a měla jistou pověst. Byla považována za jednu z nejkrásnějších dívek ve městě, ačkoliv nebyla urozená a od poměrně mladého věku si musela vydělávat na živobytí. Jenže práce jí nebrala na kráse, právě naopak, zdálo se, že jí jen prospívá. Pracovala v jednom z největších hostinců v samotném srdci města. Díky tomu měla spoustu známostí, hlavně mezi muži a nebylo vzácné, že s některým z nich vlezla do postele. Měla dokonce ten luxus, že si mezi nimi mohla vybírat, takový o ni byl zájem. Dokonce svou krásou uchvátila i jednoho z baronů. Co na tom, že byl ženatý?

Dlouho se Seie dařilo vyhýbat se té kletbě, kterou tolik žen považuje za radost a smysl života, ale nic netrvá věčně. A když zjistila, že pod srdcem nosí dítě, zhrozila se. Netušila, kdo by mohl být otcem a stejně na tom nezáleželo. Byla mladá, neměla manžela a byla si jistá, že žádný z mužů, se kterými sdílela lože se o ni a dítě nepostará, i když by mu nakecala, že dítě je jeho. Snažila se tak udělat vše pro to, aby se dítěte zbavila. Všechny možné zaručené techniky, které jí kdo poradil, dokonce ušetřila i poměrně dost peněz na to, aby si u bylinkářky koupila jakýsi bylinný lektvar, který jí měl plodu zbavit. Jenže nic z toho nefungovalo a ona byla čím dál zoufalejší.

Když se dítě narodilo, neměla z toho žádnou radost. Porod probíhal rychle a bez komplikací, ale to Seie bylo jedno. Nechtěla se na dítě ani podívat, byla rozhodnutá, že dá malou dcerku do sirotčince, ale majitelé hospody jí to rozmluvili. Starší manželský pár miloval děti a jelikož ty jejich už byly dospělé, chyběla jim společnost nějakého toho malého človíčka. Jen díky nim si nakonec Seia dívenku nechala. Ani se neobtěžovala ji pojmenovávat, toho se také ujali manželé vlastnící hospodu.

Velmi brzy bylo jasné, že Seia se o svou dceru starat nebude a tím pádem tam všechny povinnosti ohledně dítěte přebrali hospodští. Ti Clarissu učili chodit, mluvit, hrát si a později i číst. Seia se o dceru zajímala jen, když jí to mohlo něco přinést. Velmi ráda se s ní ukazovala před svými kamarádkami, sem tam Clarissu ukázala i nějakému tomu svému nápadníkovi, jen aby u něj získala sympatie skrz to, kolik má povinností, ale stejně vše zvládá. Clarissa tomu jako malé dítě nerozuměla, svou matku milovala a byla ráda za každou strávenou chvilku s ní. Manželé by Clarissu bývali naučili i psát, jenže do života Seiy i Clarissy přišla velká změna. Seiu požádal o ruku jeden z bohatších měšťanů a ona samozřejmě hned jeho nabídku přijala. Clarisse bylo tehdy sedm let, když se s matkou přestěhovala na samotný okraj Erey.

Se stěhováním přišly velké změny, ta největší byla asi ta, že se neměl Clarisse kdo věnovat. Ve své dětské nevědomosti a naivitě se tedy snažila co nejvíce držet matky, jenže té se to vůbec nelíbilo. Pravidelně tak na svou dceru křičela a když to děvčátko nebylo schopné pochopit, začala ji Seia fackovat. V Clarisse tak zasela první semínko strachu, které časem jenom rostlo a Seia ho pravidelně zalévala. Clarissa se tak více stáhla do sebe a trávila čas raději sama se sebou a matce se vyhýbala.

Dívka k nelibosti své matky začínala dostávat čím dál více komplimentů na svou krásu. Seiu rozčilovalo, že si tolik lidí myslí, že je dívka hezčí než ona sama, a tak začínala svou dceru doma zamykat. Nepouštěla ji ven mezi lidi, kdykoliv očekávali návštěvu, zamkla Clarissu v jejím pokoji, ale jelikož se dívka neuměla chovat tiše, tak i zavírala ve sklepě, který nebyl součástí domu, ale byl vykopaný do menšího pahorku a zadním dvorku. Byla tam tma a zima a Clarissa se tam neskutečně bála. Slýchávala tam divné zvuky a prosila matku, aby ji tam už nezavírala. Slibovala, že bude hodná a nebude hlučná, když bude mít matka nebo otčím hosty, ale Seiu neobměkčila.

Clarissiny krásy si ale brzy začínal všímat i její nevlastní otec. Začínalo to nenápadně, sem tam nějaký tichý kompliment, když ho Seia nemohla slyšet, pohled, větší zájem o Clarissu… Až jednoho dne přišel do její komnaty uprostřed noci s tím, že je nádhernou dívkou a on se její krásy nemůže nabažit. Také jí říkal, že je mnohem vyspělejší a že si nezaslouží to, jak se k ní matka chová. Všechno, co chtěla Clarissa slyšet. Ujišťoval ji, že ji nevidí jako to dítě, ale jako mladou ženu a že jí pomůže, aby se tak cítila i ona. To, co se dělo za zavřenými dveřmi jejího pokojíku zůstalo jen mezi těmi dvěma. Ačkoliv jí otčím sliboval, že se jí to bude líbit, nebylo tomu tak. Na druhý den nevyšla ze svého pokoje, cítila se příšerně provinile, zle, podrazácky a rozpolceně. Navíc jí bolelo celé tělo a hned ráno vyhodila zakrvácené prostěradlo, aby se matka náhodou nedozvěděla, co se mezi nimi stalo. Měla za to, že se to už nebude opakovat a když o tom nebude mluvit, bude to, jako by se nic nestalo.

Jenže tomu tak nebylo a stalo se to znovu a znovu, až z toho byla pravidelná rutina. Otčím za ní chodil několikrát do měsíce a všechno se to dělo za zády Seii. A s každou další návštěvou byla Clarissa víc a víc otupělá, až jednoho dne zjistila, že jí vlastně nevadí, že za ní otčím přijde. O nějakou dobu později už ho i očekávala. A pak? Pak se na jeho návštěvy začínala těšit. Díky němu si připadala konečně dobře. Jako někdo důležitý. Neustále jí opakoval, jak je krásná a že je pro něj neskutečně důležitá a jak je její matka hloupá a zlá kvůli tomu, jak hnusně se k ní chová. A Clarissa na takové řeči slyšela čím dál víc. Líbil se jí ten pocit, že někomu připadala krásná a naprosto propadla sladkým řečem. To vše se odehrávalo v průběhu několika let a když bylo Clarisse patnáct let, rozhodla se. Věřila tomu, že ji otčím upřímně miluje a její matka stojí v cestě jejich lásce. Rozhodla se jí odstranit. Během jedné z pochůzek, které musela vyřizovat jednou za čas se zastavila v apatyce, kde koupila si nechala od milé staré dámy umíchat jed, tvrdila že to má na škůdce, kteří se jim usadili ve spíži.  Jed pečlivě schovala a o dva dny později ho přimíchala matce do jídla. Výsledek byl nechutný, odpudivý, ale zároveň ohromující. Seia snědla svou porci, ale jako obvykle se neměla k tomu, aby od stolu odešla. Místo toho se věnovala své oblíbené činnosti a tou bylo ponižování dcery. To obvykle Clarissa snášela se sklopenou hlavou, ale ne dnes. Celou tu dobu se dívala matce do očí, a dokonce se začala i bránit. Seiu to rozzuřilo a když se zvedla, aby svou dceru za její drzost udeřila, nohy se pod ní podlomily. Při pádu na sebe strhla ubrus ze stolu, ale to už jí chytily křeče. Nejdříve v rukou a nohou, poté celého těla a poté začala zvracet. Díky neovladatelným křečím se začala zvratkami dusit a doširoka otevřenýma očima plnýma zděšení se dívala na Clarissu. Manžel se k Seie ihned vrhnul a snažil se jí pomoct, ale i jemu došlo, že nic nezmůže. Velmi brzy mu došlo odkud vítr vane. Nejprve netušil, co na to má říct a když ho Clarissa zahrnula všemi těmi důvody, proč to udělala, vyděsilo ho to. Netušil, jak moc děsivé monstrum se v dívce skrývá a když mu řekla, že kvůli němu a jeho lásce zavraždila vlastní matku, jeho první instinkt byl zbavit se té hrozby. Clarissa poznala, že něco není v pořádku, a ještě než se po ní otčím vrhnul, dokázala mu utéct.

Několik hodin se toulala po městě, než se zatoulala až k hostinci, ve kterém vyrůstala. Vlezla dovnitř, aniž by o tom přemýšlela. Hospodští, kteří ji z části vychovali zde stále byli a kupodivu Clarissu i poznali. Tvrdili, že vypadá stejně jako její matka a vzpomínali na to, jaké to bylo, když obě dvě žily pod jejich střechou. Clarissa, ponaučená z toho, jakou lekci jí udělil její otčím jim v slzách začala vyprávět báchorku o tom, jak právě její otčím zabil její matku, jen aby si mohl vzít ji. A když ho ona odmítla, hodlal ji k tomu donutit násilím. Tvrdila jim, jak se bojí, že ji najde a že netuší, co by měla dělat. A tak ji manželský pár nechal u sebe, jen na nějakou dobu, než si bude jistá.

Po pár dnech, když už se zdálo, že se situace uklidnila dokonce manželé nabídli Clarisse, že u nich může zůstat a bude pro ně pracovat, tak jako její matka před ní. Clarissa souhlasila. Obsluhování hostů v hospodě nebyla žádná sranda a mladá dívka to absolutně nezvládala. Rozšířila si zde slovník o spoustu sprostých slov a ty také začala používat, hlavně na hosty, které neměla ráda, nelíbili se jí anebo ji nějakým způsobem obtěžovali. To se hospodským nelíbilo a několikrát jí na to upozornili. Clarissa se tedy snažila nějakým způsobem krotit, ale ne vždy jí to šlo. Do toho jí práce moc nešla od ruky, a tak po pár měsících jí hospodští stáhli z hospody a měla se raději starat o jejich dům a zvířata. Jenže ani to nebylo to pravé ořechové. Nebavilo jí létat kolem těch hloupých slepic a krávy. Navíc zde měla šanci poznat jejich syna, který jí padl do oka. Pravidelně se s ním raději vybavovala místo práce a také to tak vypadalo. Hostinští si toho také samozřejmě všimli a znovu Clarissu napomenuli. Tentokrát jejich napomenutí nedbala a dál si dělala co chtěla. Dokonce se snažila si jejich syna omotat kolem prstu, jenže nevěděla pořádně jak na to a dopadlo to tak, že na to hostinští přišli poté, co jim syn řekl, že se ho snaží poštvat proti nim a Clarissa tak skončila na ulici, sama a bez peněz.

Už dávno nebyla dítětem a díky těmto zkušenostem věděla, kolem čeho se točí svět. Byla si dobře vědomá své krásy a také to, co to dělalo s muži. Velmi brzy se rozhodla, že bude velmi jednoduché své tělo nabízet za peníze, nebyla by první ani poslední, kdo něco takového dělal. Několikrát jí to vyšlo, ale pak se našel zákazník, který místo aby jí zaplatil poté, co si užil, jí zmlátil a okradl o všechno, co měla u sebe. To jí ukázalo, že tudy cesta nevede. Zkusila to tedy trochu jinak – zahrát na stejnou notu u někoho bohatého, jako její matka. Nějakou dobu to trvalo, peníze neměla to ji nutilo krást, ale nakonec se našel mladý farmář z Jenky, kterému padla do oka. Nějakou chvíli se scházeli, ale mladík se nechal úplně ovlivnit Clarissiným kouzlem a do tří měsíců jí požádal o ruku.

Clarissa se tak přestěhovala do Jenky, na farmu a očekávala, že když se z ní stane paní domu, nebude muset nic dělat a bude svou vlastní paní. Jenže to tak nebylo. Eivin, její manžel, nebyl moc bohatý, a proto si nemohl dovolit příliš mnoho pomocníků, tak spoléhal na to, že mu Clarissa pomůže. Ani netušil, jak šeredně se spletl a co ho všechno čeká. Nejdřív se od Clarissy dočkal sladkých slůvek o tom, že je tak ráda, že se o ni tak stará. Nenápadné narážky, díky kterým ho mělo napadnout, že chce být rozmazlována a rozhodně nechce pracovat. Jenže on to nepochopil. Během dvou let se jejich vztah postupně rozpadal. Nejdřív začínala být Clarissa chladná, poté vyloženě útočná, až byly hádky na jejich denním programu. Byla by se prostě sbalila a utekla zpět do Erey, ale chtěla se Eivinovi pomstít za to, že si z ní dělal služku. Z jejich statku se prodávalo mléko a maso pro část Jenky a okrást zákazníky nebylo vůbec těžké. A jakmile jeden z nich zjistil, že je mléko ředěné vodou a maso je nějaké menší než bývá, okamžitě si to šel vyřídit s Eivinem. Ten mu jako omluvu nabídl část peněz zpátky, jenže slovo se už rozkřiklo a velmi brzy u jeho dveří klepalo mnohem více nespokojených zákazníků. A přesně tehdy si Clarissa vybrala příležitost s útěku a nechala Eivina, ať se s následky vypořádává sám. Nepřekvapilo ji, když se o pár týdnů později dozvěděla, že Eivina někdo zavraždil.   

Vrátila se zpět do Erey a tam započal lov na muže nanovo. Tentokrát si mnohem více vybírala, nechtěla dalšího chudáka. Povedlo se jí okouzlit vcelku bohatšího měšťana. Byl sice starší, ale to jí ani trochu nevadilo. Sdílela s ním lože jen málokdy, starý muž už toho často nebyl schopen a kolikrát z toho nakonec nic nebylo. Jenže měl peníze a Clarissa si tak mohla žít jak chtěla. Kupodivu jim to i fungovalo. Clarissa si samozřejmě našla dva milence, jelikož jí manžel nebyl schopný uspokojit.

Postupně si uvědomovala, že ji stále něco chybí. Měla pohodlí, luxus, nemusela hnout prstem, kdykoliv si vzpomněla, měla ve své posteli milence, ale stále to nebylo dost. Jenže jen těžko mohla najít lepší partii. Urození pánové už dávno měli své manželky nebo neměli zájem vzít si neurozenou, mnohem raději si neurozenou ženu s krásnou tváří vydržovali jako milenky, a to jí nestačilo.

Když Ereu dostal pod nadvládu král zlodějů, obyvatelům města se změnil život od základů. Slušní město urychleně opustili, když zjistili, co je Gerrett Litgern zač a ti nepoctivci se mu naopak snažili ze všech sil vetřít do přízně. Bylo to období plné nejistoty a otázek, ale ukázalo se, že nový, nepoctivý způsob života je pro jejího muže jako stvořený. Začal s králem zlodějů jednat čím dál častěji, probíral s ním kdejaké obchody a díky tomu také stoupal ve společenském žebříčku. Clarissu manželovy obchody ani za mák nezajímaly, kdykoliv se jí snažil jí o tom cokoliv říct tak všechna jeho slova pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Ji zajímalo jen její vlastní pohodlí a to, že si mohla dělat co chtěla. Víc nic.

Takto to trvalo nějakou dobu, až jí jednoho dne manžel oznámil, že se s ní potřebuje ukázat na veřejnosti. Byl to nějaký maškarní bál, ale byla tam spousta důležitých lidí, které on chtěl okouzlit, aby mu sedli na lep a k tomu právě potřeboval Clarissu. Pro tu to nebylo nic nového, byla zvyklá mu pomáhat při podobných podvodech a věděla co od ní očekává. Vypadat dobře, podlézat jim a okouzlit je. A právě na tomto bále měla tu šanci poznat onoho krále zlodějů, Gerretta Litgerna. Muž v nejlepších letech, pohledný a vlivný. Úplně jiný než její postarší obtloustlý manžel, který v porovnání s králem zlodějů dokonce vypadal poněkud chudý. Neměla šanci s Gerrettem mluvit, ale zjistila o něm poměrně dost. Měl manželku, to ji dost zklamalo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vyřešit.

Postupně se jí v hlavě začínal rozvíjet plán. A její manžel jako by to věděl ji v tom jen pomáhal. Clarisse se povedlo nenápadně otrávit Gerrettovu manželku, tím pádem byl jeden problém pryč. Její muž ji čím dál častěji brával do společnosti, přeci jen měl za ženu jednu z nejhezčích žen z celé Erey. Ujistila se, aby si jí během těchto společenských večerů Gerrett všimnul, ale zároveň se snažila nepůsobit příliš okatě. A jednoho dne dostali s manželem přímo do rezidence Litgernů. Byli pozváni na údajnou obchodní večeři, ale král zlodějů se ani jednou nezmínil o jakémkoliv obchodě, místo toho mohl oči nechat na Clarisse. Ta s ním neskrytě koketovala a užívala si jeho zájmu. Celý večer proběhl nad její očekávání, ale když přišli s manželem domů, čekalo ji nepěkné překvapení. Manželovi se nelíbilo, jak moc flirtovala s králem zlodějů a ihned jí to také řekl. Nebyl to násilný muž, ale uměl si dupnout a když se mu něco nelíbilo, zvlášť na vlastní ženě, ihned jí to dal vědět. Pohádali se, ale hádka nikam dál neeskalovala.

Na druhý den se u jejích dveří objevil poslíček, který jí oznámil, že její muž je po smrti a že ji očekává pan Litgern. Nechala se zavést do jeho rezidence, kde se jí král zlodějů ihned začal věnovat. Zahrnul ji komplimenty o její kráse a o tom, že ji musí mít celou jen pro sebe. O soustrasti nepadlo ani slovo, ale to Clarissu netrápilo, právě naopak, na svého starého, tlustého bývalého muže zapomněla velmi brzy.

Stala se oficiální Gerrettovou milenkou. Měla tu šanci poznat celou jeho rodinu a zjistila, jak vypadá pravý luxus. Gerrett ji zahrnoval dárky, pozorností a neustále jí opakoval, jak je krásná. Clarissa si to neskutečně užívala, milovala to, jak moc se jí věnuje a jak jí neustále chválí a pořád čekala na to, kdy si jí konečně vezme za manželku. Jenže to se stále nedělo, po roce, po dvou, ani po pěti. Začínala mít strach z budoucnosti, bála se toho, že jí zkrátka jednoho dne odhodí jako kus nepotřebného hadru a najde si jinou. Její krásná tvář začínala pomíjet, nacházela si čím dál více vrásek v zrcadle, a to ji trápilo. Jako první ji napadlo donutit ho žárlit. I když o sex s ním neměla nouzi, našla si milence, jen z jednoho prostého důvodu. Vyspala se s ním a ujistila se, aby ji s cizím mužem služební viděli. Chtěla, aby Gerrett žárlil, aby si konečně uvědomil, že ji musí k sobě připoutat navždy prstýnkem, ale nic takového se nestalo. Místo toho nechal milence zabít a ji za její troufalost zakázal na nějakou dobu vycházet z domu. To pro ni byl jeden z nejhorších možných trestů, jaký mohla dostat, vrátilo se jí díky tomu její dětství a matčiny tresty. Hodně dlouhou dobu poté neudělala nic podobného.