Její narození provázelo jedno velké neštěstí a jedno ještě větší štěstí. Její matkou byla baronka Aldis Malendre, která už předtím porodila tři zdravé, hezké děti, u kterých byl jejich původ jasný. Ale pak na svět vykouklo čtvrté dítko a Aldis už na první pohled bylo jasné, že otcem holčičky rozhodně není její manžel, Lysamund, ale někdo úplně jiný. Věděla, kdo jím je, a také si byla naprosto jistá, že se tohle nesmí nikdo dozvědět. Kdyby se o ní roznesly řeči, že porodila bastarda, už by se pověsti poběhlice nikdy nezbavila. Navíc by tím trpěla i holčička. Lysamund by určitě neměl pochopení a dost možná by chtěl malou dívenku zabít, nebo vyhostit. Ještěže Aldis byla členkou jedné tajné organizace, náboženského kultu, Tenebrae Aeternae, který měl svého vlastního boha, a hlavně se o své členy staral, jak to jenom bylo možné. Něco jako cizoložství zde neexistovalo, člověk, ať už muž nebo žena mohl mít tolik partnerů, kolik jen chtěl. A nebyla jediná pod střechou sídla Malendrů, kdo byl členem Tenebriů. Její porodní bába a služebná byly také členkami, a právě tyto dvě ženy pomohly Aldis ukrýt její přečin, ačkoliv to ani jedna z nich neviděla jako něco špatného. Po krátké poradě se služebné a porodní bábě povedlo baronku přesvědčit, aby se dítěte vzdala, veřejnosti řekla, že se narodilo mrtvé, a malou dívku svěřila do rukou kultu. Aldis nebyla jen tak nějakou podřadnou členkou, byla Buckenskou Vesperi a jen díky té jistotě, že jí její pozice jistě dovolí na dceru dohlédnout, tak svolila. To ale netušila, ke komu se holčička opravdu dostane a ona nebude mít možnost své dítě vídat.

Adanon Keraya byla na první pohled jen obyčejnou bylinkářkou, která bydlela ve staré, polorozpadlé chajdě na okraji Kronu, ale nebylo tomu jen tak. Zároveň byla hlavou onoho mocného kultu a už nějaký ten rok byla u moci. Sama by si nástupkyni jen tak nevybrala, ale naštěstí to rozhodnutí nebylo na ní. Kult rozhodl, nebo respektive mocné tváře kultu rozhodly, zástupci z každé třídy společenského žebříčku se shodli, že malá Frae by měla být jejich novou vůdkyní, a proto také holčička putovala do rukou Noctie. Jenže v Kronu se nezdržela dlouho, Adanon, ačkoliv nebyla špatnou vůdkyní organizace, byla příšernou náhradní matkou. Dost možná proto neměla žádné své vlastní děti, netušila, jak by se měla správně starat, neustálá péče ji unavovala, dítě jí přišlo odpudivé a drásalo jí nervy neustálým křikem, a tak se nakonec rozhodla předat Frae do schopnějších rukou někoho, komu věřila, své Tinee, Sevelyn.

A tak se během pár měsíců Frae stěhovala znovu, tentokrát do mnohem zajímavějšího domova. Sevelyn byla potulnou obchodnicí ve svém druhém životě, který se odehrával mimo kult. Tím pádem byla neustále na cestách, ale to jí ani v nejmenším nebránilo starat se o malinkatou dívenku. Ba naopak, její péče byla tak svědomitá, jako by Frae byla její dcerou. Starala se, učila Frae chodit, mluvit a když už byla starší, povídala jí o kultu a o jejich bohu. Hrála s ní hru, že to Frae nesmí nikdy nikomu říct, jinak by mohla ohrozit všechny kolem sebe. A Frae si Sevelyn za těch pár let zamilovala a viděla ji jako svou matku.

Když bylo Frae pět a půl roku, putovala opět za Adanon. Nechtělo se jí opouštět Sevelyn, bylo jí s ní dobře a Noctii vůbec neznala. Nakonec musely dospělé ženy dívku přelstít, jinak by asi Tineu nenechala nikdy odejít. V životě Adanon se také událo pár změn, vdala se, za obyčejného muže, Coilena. Ten byl také členem Tenebriů, ale na jejich žebříčku nebyl nijak vysoko. A právě on přebral výhradní péči o malou, jelikož Adanon to stále odmítala. Frae byla Noctií fascinovaná už od první chvíle, co ji uviděla. Měla pocit, že je to snad ta nejkrásnější žena pod sluncem a ve své naivní dětské bezelstnosti jí to také řekla. Tehdy poprvé viděla úsměv na rtech své učitelky.

Adanon se svou nástupkyní trávila minimum času, téměř jí nevídala, dokonce se zdálo, že se jí i vyhýbá. Coilen dívku učil číst, psát i počítat, také jí učil vše, co znal ohledně kultu a také historie Draconisu. Až když bylo Frae deset let, začala se v jejím životě objevovat častěji i Noctia. Předtím se vymlouvala, že nemá čas, ale s každým uplynulým rokem její výmluvy slábly a i ona sama věděl,a že přijde den, kdy se zkrátka bude muset začít své nástupkyni věnovat. Z části asi i měla strach, jelikož netušila, co by jí měla učit. Ona musela na všechno přijít sama, byla zvolena Noctií až poté, co její předchůdkyně nečekaně zemřela, aniž by za sebou zanechala svou nástupkyni. Adanon tak z ničeho nic spadla do klína povinnost vést celý kult, aniž by vůbec věděla, co to obnáší. Ale Frae si ji brzy získala svou zvídavou, a přesto zdrženlivou povahou. Brala své povinnosti velmi vážně, a to se Adanon líbilo.

Frae rostla poměrně rychle a velmi brzy si začala tvořit vlastní názory. Do Adanon se postupně zamilovala, idealizovala si ji a byla schopná udělat kde co, jen aby se svou učitelkou mohla trávit více času. Čím byla starší, tím víc chápala, že to Adanon nevidí stejně, a nakonec se v pouhých patnácti letech rozhodla, že prozkoumá svět po svém. Rozhodla se cestovat, dokonce si našla i skupinku, která jí byla ochotná vzít mezi sebe. Chtěla hlavně poznat další kultisty, udělat si obrázek o celé společnosti a tohle byla nejlepší příležitost. Ale Adanon byla proti. Proč by měla někam jezdit, když jsou jí všichni podřízení a tím pádem ji musí poslouchat, až jednoho dne přijde k moci. I tohle jednání byl jeden z důvodů, proč chtěla Frae odejít. Nakonec se s Adanon pohádala a dostalo se jí odpovědi, že pokud se přidá k té bandě komediantů, už se nemusí nikdy vracet. Frae o těch slovech přemýšlela celou noc. Na jednu stranu chtěla potěšit svou učitelku a dát na její slova, ale zároveň chtěla poznat kult i z jiné perspektivy. Nezaspala za celou noc a když konečně vyšlo slunce, dospěla k rozhodnutí. Aniž by to řekla Adanon, sbalila si těch pár svých věcí a vyrazila ven, k souboru tanečníků, kteří cestovali po celém Draconisu a se kterými se předtím domluvila, že by se k nim připojila. Měla mezi nimi i kamarádku z útlého dětství, Carminii, kterou poznala ještě v době, kdy se o ni starala Sevelyn. Pravda byla, že se obě dvě za ty roky hodně změnily, ale to byl jen další důvod, aby se znovu daly dohromady a jejich vztah se jen utužil za ten rok, který s nimi strávila na cestách. Svůj podíl za to, že ji vzali mezi sebe splácela tak, že je léčila, kdykoliv se někdo zranil, nebo na něj sedla nějaká nemoc. Carminia se sice Frae snažila několikrát přimět, aby vystupovala s nimi, ale to Frae tvrdošíjně odmítala a ani jednou se nenechala zlomit. V souboru bylo také několik kultistů a ty budoucí Nox velmi dobře poznala.

Další dva roky cestovala na vlastní pěst, ve snaze poznat i jiné členy jejich nemalé organizace. Obvykle se nechala nějakou karavanou odvézt z jednoho města do jiného, kde poté zůstala několik měsíců. První rok měla opravdu pocit, že jen poznává svůj lid, některým se ta pozornost líbila, ale zbytek byl podivně podezřívavý, ale dokud nezůstala půl roku trčet v zamrzlém Ardenu, netušila nic o tom, že Tenebriové trpí. Až tam se při jednom velmi dlouhém večeru opil jeden Strigiforme tak, že Frae vyklopil vše o tom, co si lidé opravdu myslí. A zdálo se, že Adanon své pozice čím dál víc zneužívala. Její slovo bylo svaté a ona se ujistila, aby jí nikdy nikdo neodporoval. Pokaždé, když se někdo ozval proti ní, jednoduše zmizel. Byl popraven za nějaký zločin, zabil ho nájemný vrah, nebo prostě a jednoduše zmizel z povrchu země. A stávalo se to čím dál častěji. Jakmile měla Frae tuto informaci, okamžitě s tím konfrontovala ostatní Ardenské kultisty, které znala a po chvilce přemlouvání jí potvrdili, že je to tak. Mladá dívka byla šokovaná. Něco takového netušila, nedokázala si představit, že by Adanon něco takového udělala. Její milovaná patronka…

Nějakou chvíli tuhle informaci Frae vstřebávala. Bylo toho hodně, co musela skousnout a netušila, co by měla dělat. Rozhodla se vrátit zpět do Kronu, i když se nerozešly zrovna v dobrém. Kupodivu jí ale Adanon přivítala s otevřenou náručí. Za ty tři roky jí přibylo pár vrásek, které jí ale neubíraly na kráse, právě naopak. Vypadala díky nim mnohem vznešeněji a vážněji a Frae by přísahala, že nikdy nebyla hezčí. Nehodlala se jí ale svěřovat se vším, co zjistila ve světe, jen tiše pozorovala svou mentorku a tvořila si vlastní názor. Už v tomto věku věděla, že není dobré se spoléhat na všechny okolo sebe a raději nesoudila, dokud sama neměla příležitost danou osobu pořádně prozkoumat. Adanon se ale poměrně dost změnila. Byla útočnější než dřív, jakékoliv otázky ohledně toho, jak vést kult, které dříve normálně zodpovídala teď smetla ze stolu a při každé příležitosti házela Frae klacky pod nohy. Jako by se jí snažila opět vyhnat, a to se jí povedlo. Frae se vrátila k cestování po Draconisu. Uznala, že to tak bude lepší, jelikož její mentorka ji z nějakého důvodu nemohla vystát.

Při svých cestách narážela na stále víc a víc kultistů, kteří se jí svěřovali se svými problémy. Spousta z nich měla strach z budoucnosti, měli za to, že Adanon vede kult do záhuby a chtěli, aby s tím Frae něco udělala. Jenže co? Jen těžko jí mohla svrhnout, takhle kult nefungoval. Temnota věděla, co dělá a dokud Adanon byla naživu, Frae jí nemohla jen tak vystrnadit. Vše se změnilo až když dostala dopis od svého dávného přítele, který také žil v Kronu a nyní sloužil jako strážce jedné šlechtické rodině, která také byla členy kultu. Byla to ta poslední kapka, poslední postrčení, které potřebovala. V životě od něj nečetla taková slova, jako tehda. Měl strach a prosil ji, ať přijede do Kronu, jelikož ten rod, kterému sloužil, byl po smrti. Všichni do jednoho, Adanon je odstranila, protože si dovolili s ní nesouhlasit a Soren se bál, že bude další na řadě. Temnota tomu chtěla, jelikož Frae tou dobou byla v Meliosu a tak se jí zpět do domova podařilo dostat relativně rychle. Netušila, co bude dělat, jestli by proti Adanon měla veřejně vystoupit a poprosit ji, aby se vzdala svého postavení? Nebo by snad měla použít taktiku z vlastní příručky Adanon a jednoduše jí nechat zabít? Doufala, že jí někdo pomůže, řekne jí, co má dělat a doufala, že se to stane rychle.

Po příjezdu do Kronu na ni nečekalo žádné hezké překvapení. Setkala se se Sorenem a zděšeně zjistila, že je sice naživu, ale ne tak úplně v pořádku. Frae neváhala, vyrazila za Adanon. Stačilo jen zaklepat na dveře a problém byl na světě. Adanon se jí podezřívavě zeptala, co tam chce. Frae zcela očividně nebyla vítaná. Ale tentokrát se dívka nedala. Zatlačila na Adanon, řekla jí, že ví, co dělá a že se jí to nelíbí a že celým kultem otřásá strach z toho, co bude. Celý jejich rozhovor probíhal v kuchyni, a to se ukázalo být chybou. Frae mluvila rozvážně a dlouho, chtěla to s Nox vyřešit, nechtěla cokoliv podnikat za jejími zády, ale k její smůle Adanon nebyla už úplně při smyslech. Byla pohlcená paranoiou, měla za to, že Frae celé ty roky cestovala jenom proto, aby jí ukradla její pozici a sama tak mohla řídit kultu mnohem dřív. Proto se také zbavovala všech těch, kteří měli tu drzost vyslovit cokoliv proti ní. Myslela si, že jsou zmanipulovaní Frae a chtějí jí sesadit, aby mohli dosadit na pomyslný trůn svou vlastní královnu. Tvářila se, že Frae poslouchá, jen tak dlouho, aby se k ní mohla dostat blíž. A když už to vypadalo, že je jednání na dobré cestě, vzala do ruky jeden z větších kuchyňských nožů a ohnala se jím proti Frae. Ani jedna z těch dvou nebyla bojovnicí, ale to nic neznamenalo. Adanon pohánělo šílenství a Frae zase pud sebezáchovy. Nůž přejel Frae po levém rameni a způsobil jí bolest, jakou nikdy nezažila. Frae vykřikla a padla na zem, už jen aby se chránila před dalšími útoky. Netušila, co by měla dělat, a tak se snažila Adanon podkopnout nohy, ale neúspěšně. Starší žena po ní nůž doslova hodila a Frae se jen tak tak stihla odvalit stranou. Tím Adanon ztratila svou zbraň a Frae se po noži ihned natáhla. Věci nabraly rychlý spád, až příliš rychlý. Netrvalo dlouho a Adanon krvácela na zemi, s několika bodnými ranami v břiše a nad ní stála Frae s nožem v ruce. Coilen je našel obě dvě poté, co přišel domů, Adanon už byla mrtvá, ale Frae stále svírala její mrtvé tělo. I přes to všechno ji milovala a nedokázala uvěřit tomu, co se stalo. Co udělala. Racionálně věděla, že neměla jinou možnost, ale její svědomí sužovaly pocity viny. Řekla Coilenovi vše, co se stalo a on se postaral o zbytek. Oficiální verzí bylo to, že se někdo pokusil jejich dům vykrást a Adanon se jim postavila do cesty a zaplatila za to nejvyšší cenu. Dokonce ani všichni kultisté neznali pravdu a Frae to rozhodně nehodlala jen tak někomu vyprávět.

Najednou měla snad milion povinností. Musela zjistit, jak moc velké škody Adanon vlastně napáchala, co je třeba udělat, musela si zvolit své Tiney… a při tom ani sama netušila, jestli bude schopná přežít další den. Ty první týdny a měsíce byly hrozné. Začala tím, že si vybrala Tinee – jako první jí padla na mysl Carminia, která také tuto pozici přidala. A spolu s ní přišel na mysl Frae také Soren, oba dva měla ráda, cítila se s nimi dobře a v bezpečí, tak koho jiného by měla volit? Ale Soren striktně odmítl, vzdal se tohoto postu s tím, že si přeje mít vlastní klid a přestěhoval se do Buckenu. Místo něj tedy volila druhou nejlepší možnost – Coilena. Byl sice starší, ale představoval moudrost a věřila, že pro ni bude přínosem.

Mezi mrtvými, kteří našli svůj konec díky Adanon byla i její pravá matka. Znala ji jen okrajově, věděla, že existuje a kým je, párkrát se s ní setkala, ale neměla k té ženě jakékoliv vazby. Mnohem více jí trápilo, že s ní ztratila Buckenskou Vesperi, kterou musela nahradit. Ale i tam nakonec našla vhodnou náhradu. Co ji mnohem více trápilo, tak Adanon nechala zavraždit i Sevelyn, ženu, která měla v srdci Frae zvláštní místo, jelikož jí z velké části pomáhala vychovávat.

Pár let jí to vše fungovalo, ona sama se zařídila tak, jak jí to bylo nejpohodlnější – místo toho, aby zůstávala v Kronu tak raději cestovala. Našla si vlastní karavanu potulných obchodníků, kterou téměř neopouštěla, jen když si to povinnosti Noctie vyžadovaly. Vlastně, většina z ostatních obchodníků byla také členy kultu. V Kronu zůstával Coilen, kterému pravidelně hlásila, kde se nachází, aby jí mohl informovat. Ale ukázalo se, že ač byl Coilen dobrým přítelem a schopným pomocníkem, jako Tinea byl naprosto nepoužitelný, a nakonec jej musela Frae odvolat. Dávala mu několik šancí, jelikož nebylo na světě příliš mnoho lidí, kterým by natolik věřila, aby je povýšila na tuhle pozici, ale nakonec jeho chyby byly až příliš vážné. Její cesta tím pádem směřovala opět do Buckenu, kde navštívila Sorena a opět po něm chtěla tu samou věc a tentokrát byla tak neoblomná, že Soren přijal.