Iote

19. 9. 1979 | Amfiptéra | Chovatelka vraobrů | Apo

FC: Lily James

V lidské formě velkou část jejího těla pokrývají hebká peří nejrůznějších odstínů modré. Začneme tedy od hlavy, kde jí začíná peří růst v okolí čela a rostou až do jejích zlatých vlasech, z kterých vyčuhují jako ježčí bodlinky, ztěžujíc tak majitelce každodenní česání. Dále má na hlavě i dva páry bílých rohů, jedny drobné, které jí raší z čela směrem dopředu a druhé už o něco delší, jenž vyčuhují z vlasů směrem dozadu. Směrem dolů poté, přesněji na zadní části krku podél celé její páteře bohatě roste peří, které pokračuje až na samotný konec jejího ocasu, na jehož špičce tvoří drobný vějíř, jenž ve své dračí podobě využívá ke koordinaci těla.
Kromě vlasů a zad však peří pokrývá i celé její ruce, z čehož v oblasti loktů jsou daleko delší, jenž byste mohli už na první pohled poznat jako letky. Nejsou příliš dlouhé, takže je Iote nemůže používat k letu a už vůbec ne plachtění, no jsou dokonalým důkazem toho, že jejími křídly jsou právě její ruce.
Celé dračí prvky poté podtrhují tmavě fialové oči, které mezi odstíny modré příliš nevyčnívají, no možná je to požehnání, neboť tak aspoň nebude tolik žádanou kořistí ze strany lidí. Jako člověk byste Iote zařadili mezi ty menší s jejími 157cm. Ona sama říká, že jistě ještě vyroste, no všem okolo je již dávno jasné, že se její růst zastavil a bohužel už zůstane navěky tak malá.

Ve své dračí formě je Iote čistokrevná, opeřená Amfiptéra. Dlouhé, hadovité tělo různých odstínů modré, jenom břicho pokrývají bílé šupiny s namodralým nádechem. Peří má, stejně jako ve své lidské formě, nejvíce rozšířené na hlavě, kde jí tvoří takovou menší hřívu, podél páteře až dolů k ocasu, kde je onen vějíř. Její peří je přitom viditelně voděodolné a tak, kdyby si to někdy dračice zvolila, mohla by bez komplikací plnit povinnost lovce ryb. Takhle jenom kdykoliv se schová ve vodě, nemusí mít obavy, že by musela vylézt na sluníčko a čekat, až jí peří uschne než bude moct opět vzlétnout.

Iote je po většinu času tichá a není-li pozornost mířena přímo na ni, je spíše v pozadí jako pozorovatel. To však neznamená, že není ukecaná. To ne. Jenom je vychovaná tak, aby se nevkládala do konverzací, kterých není součástí. Jakmile však toto pozvání dostane, je ukecaná stejně jako vraobr - bude schopná vám štěbetat do uší tak dlouho, dokud ji sami nezastavíte. A čím víc se s ní znáte, tím víc ukecanější i je. Pro některé může být až šokující, jaký rozdíl je mezi tím když Iote se svou rodinou versus když tráví svůj čas mezi cizinci. Na něco takového však skutečně přijdete teprve až když uděláte ten první krok a promluvíte k ní. Ona totiž první kroky většinou nedělá. Nebo je chce udělat, ale jelikož toho má tolik v hlavě, rychle na tuto touhu zapomene.
Už od malička má tahle dračice totiž problém s pozorností. Většina knih, které jako dítě četla, musely být obrázkové, nebo je museli aspoň z větší části obsahovat, jinak se jí často dělo, že její pozornost velice rychle utekla jiným směrem. Byl to důvod, proč se jí také často její vrstevníci posmívali. Dodnes není schopná přečíst knihu, která by obsahovala pouze text a jakmile vidí nějakou, která má ještě ke všemu miniaturní písmo, tak to rovnou její pozornost vystřelí úplně jiným směrem. To a samé se jí děje, když si někdo přebere slovo na příliš dlouho. Spoustu draků, kteří se snažili ji něco naučit, mělo s tímto problém, jelikož jakmile se pustili do svých dlouhých, vysvětlujících monologů, po chvilce si uvědomili, že Iote už hledí úplně jinam, myšlenkami kdesi v oblacích. Málo který byl schopný najít způsob, jak si získat její pozornost. Toto, bohužel, trvá dodnes a tak, jestli se chystáte s ní bavit o něčem, co by ji nemuselo zajímat nebo o něčem, co musíte vysvětlovat na několik hodin, nejspíš byste to měli rovnou vzdát. Teda pokud nemáte rádi zvuk vlastního hlasu. To potom můžete kecat do halelujah, Iote tam bude jenom sedět a cestovat ve vlastní hlavě.
Pokud jde ale o věci, kterou Iote zajímají, to už je jiná. Rčení, že se do něčeho zakousnete jako pitbul, by se k ní rozhodně hodilo, neboť jakmile Iote má nějaký zájem, věnuje se mu tak dlouho, dokud nesplní svůj cíl. Je to doslova její obsese, speciálně když je to něco, co se může naučit. Jakmile se tak seznámí s něčím novým, co vidí jako zajímavé či zábavné, je schopná u toho sedět i několik hodin v kuse, neuvědomujíc si, že se ráno proměnilo ve večer. S touto obsesí se ovšem velmi ráda svěří i své rodině či přátelům, pokud mají tu smůlu a ona je v tu chvíli odchytí. V takovou chvíli nezbývá nebohým drakům nic jiného, než se modlit, že jim modrá amfiptéra nevykecá díru do hlavy, nebo že ji zaujme kolem prolétající vraobr víc, než konverzace, do které se natolik ponořila. Je tu ale ještě jedna věc, jeden poznatek, kterého byste si mohli všimnout poslouchali-li byste ji velmi dobře a pozorně. Iote si u každé své nové obsese nastavuje příčku velmi vysoko, kolikrát i nereálně vysoko. Je to o tom, že se chce věci naučit rychle, nejlépe pokud by jí to šlo už první den, rovnou na místě. Jsou to naprosto nerealizovatelné cíle, které v ní po několika dní tvoří frustraci, neboť má pocit, že se neučí dostatečně rychle a bohužel, jak už to tak bývá u spoustu bytostí, když je frustrace příliš, jednoduše přemístí pozornost jinam, ponechávajíc svoji předchozí obsesi pohřbenou někde hluboko. Někdy je šance, že se k tomu vrátí a její obsese tak začne znovu úplně od začátku, no většinou to končí naprosto stejně. Je potřeba ji proto v tomto ohledu hodně krotit a i ona sama se o to pokouší, no ačkoliv marně. Starání se o vraobry je tak její nejdelší koníček a zájem, co kdy měla a je to skutečně jenom díky jejímu učiteli, Qasonovi, že u něj zůstala doteď a je připravená tomu obětovat celý život.
Názor na lidi má svůj vlastní, možná až příliš zasněný, naivní. Chce, aby byl jednoho dne nastolen absolutní mír, o který se kdysi pokoušela princezna Nymeo. Ona osobně lidi vidí jako zajímavé bytosti a ráda by se někdy s nějakou seznámila, případně si mezi nimi utvořila přátelé. Něco takového se však neopovažuje vyslovit nahlas před svými rodiči, protože když to udělala jednou, všimla si jejich zděšených a více než zlomených pohledů. Ví, kolik nenarozených i nevylíhnutých sourozenců kvůli lovcům ztratila a moc dobře si uvědomuje, že si její rodiče nepřejí ztratit další mládě. Ona osobně je však toho názoru, že by se neměli všichni lidi házet do stejného pytle a jistě se tam venku někde nachází ti, kteří by chtěli to a samé jako ona - přátelství.

Když amfiptéra Ena čekala se svým partnerem Gazynem už celkem pátou snůšku, měli za sebou zažité nejrůznější průběhy těhotenství a následné strážení vajec. Některé byli klidné, dokonce i veselé, jiné však byly tragické. První snůšku Ena měla ještě jako mladá dračice, teprv 19 letá. Ona a Gazym se znali už od svých 10 let, no jejich pouto se objevilo až v 15, takže když jim bylo 19, dávno věděli, že si jsou souzení. Nebylo tak třeba rozmýšlet si dvakrát, jestli spolu založí rodinu. Jenom nečekali, že se jim to podaří tak rychle, vezmeme-li v potaz, jaký problém mají v dnešní době dračice s početím. Ena v tu dobu byla se svým partnerem prozkoumávat oceán v nadějích, že se jim podaří něco najít. Byla to několika týdenní výprava, ti dva měli mezi sebou spoustu intimních chvil, no ani jednou Ena nepochytila, že by mohla být v očekávání. A tak nevědomky, než stihly plody v ní vůbec pořádně vyrůst, zahynuli okamžitě poté, co se vrátila do Kothenu. Pouze rychle následující potrat jí prozradil, že v ní cosi ještě před několika minutami ještě žilo. Byla to zdrcující novinka, no bylo jediné štěstí, že plody nebyli dost staré na to, aby se stihly plně vyvinout skořápky vajec, které by mohli dračici ohrozit na životě.
Na druhé těhotenství, o rok později, už byli oba partneři připravení a měli ho i plně naplánovaný. Museli se pokusit celkem 3x, než Ena úspěšně započala a poté následoval život mimo Kothen. Bylo to klidné těhotenství a Ena úspěšně snesla dvě vejce, která se nakonec vylíhla obě - tak na svět přišli dvě amfiptéry, Norver a Eire, dva naprosto totožní bratři, jediné, čím se lišili, byli jejich oči. To bylo 40 let před tím, než se narodila Iote. Na třetí těhotenství tolik nespěchali. Konec konců, měli už dva potomky, nebylo třeba spěchat. No přestože to brali zvolna, po 8 letech se jim přece jen podařilo znovu počít nové životy. Tohle třetí těhotenství však už nebylo tak šťastné. Ačkoliv Ena snesla vejce bez větších komplikací, když čekala společně s Gazynem a dalším, přiděleným strážcem na jejich vylíhnutí, našli je lovci. Jejich boj byl ostrý, no všem třem se podařilo přežít. To a samé se však nedalo říct i o vejcích - ten den Ena přišla o všech 5 vajec, neboť si nevšimla dalšího lovce, který se za ní skrz stíny proplížil a vejce rozdrtil. Další drtivá ztráta, no tentokrát daleko bolestivější, protože Ena i Gazym měli za tu dobu čas se se svými vejci setkat. Sledovat tak tu hromadu skořápek, s plody vyvinutými do poloviny cesty, byl příšerný a oba se na nějakou dobu zařekli, že nic takového nechtějí nikdy znovu zažít. Trvalo to dalších 10 let, než se odvážili k pokusu o další potomstvo a když se jim to povedlo, rozhodli se tentokrát uhnízdit v jedné z mnoha prázdných jeskyní, které se v Dračích horách nacházely. Byl to úkryt, který byl blízko městu, no stále dostatečně daleko na to, aby na ně nedosáhla bariéra. Tentokrát to bylo dokonalé místo - lovci se k jeskyni neopovážili přijít, neboť kdykoliv se o to pokusili, věděli hned o nich všichni draci, jenž se v Kothenu nacházeli a ti je tak odehnali. Z 2 vajec, které Ena snesla, se vylíhlo pouze jedno, dračice Saraeth, která byla po otci wyrmem.
A nakonec, poslední těhotenství, páté, bylo když Ena čekala Iote. To přišlo až po 22 letech od narození Saraeth, než Ena znovu otěhotněla. Před tím následovala hromada potratů, které většinou způsobil přílišný stres, když se Ena přemisťovala z hnízda do hnízda neboť ji lovci pokaždé našli, než nakonec se s partnerem rozhodla, že je na čase si dát s pokusy o děti pauzu. Jejich pokusy tak začaly 4 roky před tím, než se Iote narodila a po čtyřech letech se přece jen konečně dočkali. Ena se opět schovala v jeskyni, ve které předtím porodila a vylíhla Saraeth, v nadějích, že tentokrát by se jim mohlo podařit na člověka nenarazit. Tyto naděje se však prokázali být marné. Za noci dva dny poté, co Ena porodila 3 vejce, byla velmi vyčerpaná a potřebovala spánek. Její partner společně se strážcem zrovna oblítali okolí, ve snaze zahlédnout jakékoliv nepřátelé dřív, než by se k jeskyni přiblížili. Nikdo z nich však vůbec nečekal, že se lidé k ní už dávno proplížili. Ena byla v hlubokém spánku, neměla šanci je zaregistrovat. Lovci však jiný plán než předtím - ničení a zabíjení. Ne, místo toho se tiše proplížili kolem dračice, vzali dvě vejce s domněnkou, že to jsou všechna a znovu potichu vyšli ven. Když se hodinu poté vrátil Gazynem se strážcem a pocítil lidský pach, s hrůzou přiběhl ke své partnerce ve snaze ji probudit. Ta se samozřejmě probudila s podobným šokem, no největší byl, když zjistili, že dvě jejich vejce jsou pryč. Jenom jedno jediné zůstalo, modré jako nejhlubší část moře. To jediné lovci nevzali, neboť bylo šikovně schované pod dračicí a tak neměli šanci si ho všimnout. Tolik bolesti, kterou jim lidé způsobili, na to neexistovalo žádné měřítko. Museli se ale držet na nohou. Zbylo jim jedno vejce a to stále v sobě mělo život, který se potřeboval dostat ven… A taky se dostal.
Když se vylíhla maličká Iote, na nic nečekali a okamžitě ji odnesli zpátky do města. Lovci se je pokusili sestřelit na cestě zpátky, no přišli příliš pozdě - pár i s dráčetem byli už příliš vysoko na to, aby na ně dosáhli.
Uvnitř bariéry se však dozvěděli další zprávu - jejich dcera, Saraeth se zbláznila poté, co zabili jejího partnera, její spřízněnou duši. Chtěli ji najít, aby jí poskytli podporu, no po jejich dceři jako kdyby se slehla zem. O další dítě tak chudší, rodiče se upnuli na malou Iote. A nejen oni. I jejich nejstarší synové, Norver a Eire si maličkou sestru velice rychle oblíbili a přislíbili, že ji budou chránit za každou cenu. Ena a Gazyn tak nemuseli být na malou Iote naprosto sami.
Ta rostla jako z vody a k překvapení všech, bylo to velmi klidné období. Iote byla totiž velmi zodpovědným dítětem od samotného začátku a ačkoliv ji mnohokrát přistihli, jak závistivě sleduje ostatní draky, kteří opouštějí bariéru Kothenu, sama se o to nikdy nepokusila, neboť nechtěla dělat starost své rodině. Překvapivě nevytvářela ani žádné problémy mezi svými vrstevníky, většinou se spokojila s knihou v ruce a když byla svědkem nějakého problému, snažila se obě strany usmířit. Tímto byla tak odlišná od svých starších bratrů. Ti když byli v jejím věku, byli jeden průšvih za druhým. Po narození Iote se naštěstí trošku zkrotili, no stále to byli poměrně postrachové. No pokud něco dělali dobře, tak to byla ochrana jejich mladší sestry. Kdykoliv se objevil někdo, kdo Iote jakkoliv ublížil, nebo jenom ji rozbrečel, nehledě na věku toho draka, šli si to s ním hezky vyříkat. Zbytečné zmiňovat, že dráčata, co rozbrečela Iote, skončila po setkání s bratry nejen ubrečení, ale kolikrát i počůraní.
Když se začaly Iote objevovat první znaky jejího dračí já, celá její rodina si dělala srandu, že jim do hnízda vletěl vraobr a jako kukačka zaměnil dračí vejce za svoje. A nebýt toho faktu, že Ena byla černá amfiptéra, nejspíš by tomu i začali věřit. Ena sama jako dítě vypadala spíš jako vrána než drak, její rohy byly dokonce i daleko menší než Iotiny, která je zdědila po svém otci. Svou dceru tak ujišťovala, že je stoprocentně jejich a né vraobrů. Iote však za tu dobu, co ji k obrovským ptákům přirovnávali, o ně získala zájem. Kolikrát je viděla sedět na střechách budov nebo jenom na mostech, jak si tam krákají, nebo se pošťuchují mezi sebou. A poté, co Iote začalo růst peří, i oni o ni začali jevit zájem. Kolikrát k ní přiletěli na pár metrů, v pokusu se k ní přiblížit, no jakmile si všimli dalších draků a dráčat, zase uletěli.
A tak Iote jednoho dne došla do jejich hnízda, které zároveň slouží jako stáje. Byla úplně sama, aby je nevyplašila. Jediný, kdo s ní byl, byl současný chovatel Qason, postarší drak, jenž si mezi nimi dokázal získat určitý respekt. Qason nepředpokládal, že by vraobři nepřijali Iote nijak jinak, než řvem a pokusem ji vyhnat z hnízda, proto stál u vchodu, připraven v případě nutnosti zasáhnout a vytáhnout dračici ven. Když se Iote zastavila uprostřed místnosti, vraobři, kteří doteď dělali kravál, najednou utichli a pohlédli na nováčka v hnízdě. Prvně se k ní ani jeden nepřiblížil dobrých pár vteřin, než se nakonec jeden přece jen rozhodl roztáhnout křídla a pomocí jednoho máchnutí se k ní přemístit. Iote s sebou polekaně cukla, dokonce si i schovala obličej do dlaní ve strachu, že ji vraobr chce klovnout. I Qason se chystal zasáhnout, no jakmile uviděl, jak vraobr jenom chytá její peří ve vlasech do zobáku, aby jí ho urovnal, šokovaně vydechl, než se začal smát. I Iote se začala smát, neboť jí péče vraobra šimrala, no byla nadšená, že si našla nové přátelé tak rychle. Možná až moc rychle, protože hned poté, co se o ní začal starat ten jeden vraobr, přispěchali k ní i ostatní, aby ji uvítali v hnízdě. Bylo jich natolik, že ji nakonec Qason musel vytáhnout ven, jen aby se neztratila v tom moři černých peří.
Od té doby začala Iote chodit do hnízdiště vraobrů každý den, aby s nimi trávila čas a zároveň se od Qasona začala učit, jak se o ně starat. Bylo to něco, co ji neuvěřitelně bavilo. Vraobři byli pro ni jako druhá rodina. Samozřejmě, milovala a vždycky bude milovat tu svoji pravou, dračí, ale tohle bylo něco jiného. Cítila se speciální. Kdykoliv byla venku s ostatními dráčaty a někdo si jí začal dobírat za přítomnosti vraobrů, vraobři ji začali bránit přesně tak, jako to dělávali její starší bratři. Sice nemohli mluvit nejrůznější výhružky, ale stačilo, aby zařvali a přilétli jí na pomoc jako obrovské, opeřené, rozčechrané černé koule a už si to každý rozmyslel, jestli bude Iote dál trápit a riskovat klovnutí velkým černým zobákem nebo se radši stáhne. Když Iote dosáhla určitého věku, vraobři začali kolem ní častěji lítat. Bylo jedno, co dělala, vždycky roztáhli křídla, několikrát jimi zamávali než vzlítli a vzápětí na to opět přistáli. Iote byla zmatená jejich chováním, neboť to nikdy u nich neviděla, proto se šla zeptat Qasona, svého učitele, který jí pomaličku ale jistě začal péči o ně přenechávat. Ten se jenom pobaveně zasmál a vysvětlil jí, že se jí její opeření přátelé snaží naučit létat. Chtěli, aby se k jejich létání kolem Kothenu přidala a tak chtěli, aby imitovala jejich pohyby křídel. Bylo složité vraobrům vysvětlit, že Iote s nimi lítat nemůže a ještě nějakou dobu nebude moct, no po nějaké době se smířili, že jeden z jejich členů lítat neumí.
Její první let se však už blíží. Iote konečně dosáhla 20 let a je tak dost stará na to, aby se účastnila své první dračí výpravy. Za tu dobu se Iote nadále starala o vraobry a je si jistá, že to bude zaměstnání, kterému se bude chtít věnovat až do konce svého života. Jenom je zvědavá, jak její přátelé budou reagovat až se konečně promění…

• Nedokáže se nikomu podívat přímo do očí. Přímý oční kontakt ji znervózňuje.
• Věří, že jednoho dne mezi lidmi a draky opět nastane mír a pokud bude moct, ráda by k tomu přispěla.
• Má dva starší bratry, Norvera a Eireho, které nade vše miluje. Má i sestru Saraeth, ale tu nikdy nepoznala, protože se od rodiny oddělila.
• Díky jejímu velkému množství peří si vraobři myslí, že patří mezi ně. Jsou tak v její přítomnosti poměrně krotcí a to i když chová jejich mláďata.