Kenneth byl prvorozeným synem hraběte Raviese a jakožto vytoužené dítě byl i oslavován. To však netrvalo příliš dlouho, stačily dva týdny a už začal jeho otec vkládat velké naděje do novorozeněte. Naštěstí nemohl s ním začít první hodiny kvůli příliš nízkému věku, no to se změnilo jakmile Kenneth dosáhl tří let, kdy byl schopný mluvit i chodit. Od tvrdé výuky ho bohužel nezachránilo ani narození jeho prvního mladšího sourozence, bratra, Auriona, či o pár let později narození jeho sester. Neměl čas vůbec na nic - zábavu, své sourozence, koníčky. Jediný koníček, který měl dovolený, bylo učení či šerm, no popravdě ho ani jedno nebavilo. Jenom se musel přetvařovat, že ano. Hrabě Ravies totiž byl velmi přísný a kdykoliv viděl od svého syna jakoukoliv formu odporu, trestal ho fyzicky, no nebránil se ani psychickým trestům.
Když mu bylo 12, Kenneth si našel prvního kamaráda - černého chrta, kterého pojmenoval Archie. Archie se na malého chlapce velice rychle upnul a stal se něco jako jeho společníkem, psychickou oporou ale hlavně ochráncem. Kdykoliv viděl, že se ke Kenovi chovali jeho učitelé příliš přísně, vyjádřil pes svůj nesouhlas vrčením či vyceněnými zuby, no nikdy nemusel zacházet tak daleko jako k útoku. V tom ho vždycky Kenneth včas zastavil. Jednou to však nestihl a to se stalo psovi osudné. Byl to den, kdy se chlapec musel postavit před svého otce se špatnými výsledky z hodin historie. Nebylo to poprvé kdy se mu na hodinách historie nedařilo, no pokaždé svůj trest mlčky snesl, naprosto osamocený a ačkoliv to v tu chvíli bolelo, po nějaké době to vždycky uplynulo. Tentokrát ale nebyl sám a tak se zrodila jeho noční můra - když otec začal Kennetha bít, Archie stál za dveřmi pracovny a snažil se dostat dovnitř. To se mu podařilo když mu neúmyslně otevřel služebný a pes tak napadl rozhněvaného otce. Zakousl se mu do ruky tak pevně, že s ním musel tehdejší hrabě švihnout o svůj pracovní stůl, aby jej pustil. Doteď si Kenneth pamatuje hlasité lupnutí kostí a nářek psa, když na hrot stolu dopadl. Jeho otci však nestačilo, že ze psa učinil mrzáka a i přes nářek svého syna psa zabil, přímo před jeho očima.
Tehdy Kenneth zanevřel na prvního člena své rodiny. Pochopil, že otec je jenom krutý člověk, který nebude nikdy plně spokojený s jeho výsledky, ať už byly sebelepší. Po smrti Archieho se pokusil najít komfort u svých sester, kterým bylo tehdy 9 a 6. Ty si s ním a jeho psem vždycky rády hrály… nebo to si aspoň myslel. Ačkoliv se před ním sestry tvářili že s ním soucítí, jednoho dne je schovaný za dveřmi načapal, jak se během čaje bavily se svými vrstevnicemi na účet jeho a zesnulého psa. Ty otrávené poznámky o tom, jak jim přijde otravné jeho kňourání přestože je kluk, jak byl Archie stejně jenom prašivý, smradlavý čokl, všechno to slyšel… Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se jeho domnění, že se sestrami dobře vychází, rozpadlo. A přitom se ještě před několika dny na něho lítostivě dívaly, oplakávaly smrt jeho milovaného společníka. A dokonce i ty nány, s kterými se bavily mu přály upřímnou soustrast! To všechno byla přetvářka, byly všechny jako dvě strany mincí. Hadi, kteří šeptaly sladké lži a pak když se k nim někdo otočil zády, kously. Byly stejně kruté jako jeho otec, jen jiným způsobem.
Od té doby začal Kenneth pozorovat své okolí a začal si všímat faleše, která ho obklopovala ze všech stran. Někdy byla mířená na něj, jindy jí nebyl vůbec součástí. Nejednou se mu nad tím obrátil žaludek, až nakonec usoudil, že tahle společnost je naprosto zvrácená a nemá smysl se pokusit stát její součástí. Jenom jeho bratr se zdál jakž takž normální. Teda… jak se to řekne. Měl svoji fascinaci týkající se draků, ale aspoň nebyl tak falešný jako zbytek jejich rodiny. Své sestry začal šikanovat. Několikrát na ně namířil šíp a i vystřelil, těsně vedle jejich těl, jen aby jim způsobil škrábanec, no nezabil je. Ty se ho začaly bát a s řevem utíkali k otci či matce, kteří ačkoliv se ho pokusili „napravit“ fackou nebo křikem, Kenneth je naprosto ignoroval nebo jim jednoduše odvětil, že jim ukázal kdo je tady pánem. Měl být přece příštím hrabětem! To ony se měly mít před ním na pozoru.
Osvobození od jeho otce přišlo přibližně když mu bylo 22. Tehdy se otec na něj tak naštval, neboť mu zničil sběratelskou lahev whiskey, že z toho chytil infarkt. Kenneth se ho ani nesnažil zachránit, jenom s klidem sledoval jeho pád. Pozici hraběte měl jistou - jeho bratr byl podle otcových slov „magor“ a Kenneth jediným ucházejícím synem, pod kterým rod Raviesů jen tak nepadne. Závěť tak byla napsaná na něj. A jakmile přebral titul, své sestry provdal za ty největší chlípníky a vydal je i přes jejich pláč a řev. Své matky se zbavil tím, že ji jednoho dne shodil z lodi, když do něj znovu hudrovala za provdání jejích dcer do strašných rodin. Tehdy si ji chytili wyrmové a zde začala jeho fascinace s jejich krmením.
V tomto věku mu samozřejmě také začaly chodit nabídky k sňatku a mezi nimi nabídka od Tearnellů. Kenneth všechny nabídky ignoroval a dopisy pálil, no úplně se kandidátkám nemohl vyhnout, neboť se stále účastnil některých bálů. Na jednom takovém potkal právě Lysaniu Tearnell, dívku, která jím začala být posedlá snad od prvního pohledu. Kenneth z ní už tehdy neměl dobrý pocit a chtěl se jí co největším obloukem vyhnout, no ta holka je snad démonem. Jen co ji dveřmi vyhodí, hned se vrátí oknem a naopak. A co hůř, nemůže se jí zbavit.
Dodnes tak musí Kenneth Lysaniu trpět, no to mu nebrání v představách, jak by se jí zbavil, kdyby mohl.