Melaria Sorantiss
2. 8. 1980 | Baronka z Lotharu | Zazu
FC: Sabrina Carpenter
Při pohledu na mladou Melarii vás napadne hned několik věcí. V mnoha případech záleží na situaci, ve které na ni narazíte, ale všechny tyto první dojmy spojuje jeden nejzákladnější - svojí drobnou postavou a bledou tváří schovanou pod blonďatými loknami budí dojem křehké květinky, která se sama nezvládne ubránit, natož pak prorazit díru do světa. Stejně jako v mnoha případech má ale i tohle kvítko ostré trny, jen se spíše vyhýbá situacím, kdy je použít. V každém se spíše snaží za každou cenu najít tu světlou stránku a mnohdy se díky tomu už dostala do nepříjemné situace. Přimět ji zlobit se, křičet nebo se naštvat není vlastně až tak složité, problém je její trpělivost, které má opravdu hodně. Dokáže být i dost otravná, když si něco umane do hlavy. Všechno ale samozřejmě v rámci možností, ví, kde jsou její hranice a kdyby se náhodou zapomněla, její rodina jí to připomene. Ani to jí ale svým způsobem nezabrání dělat to, co jí její rámec možností dovolí.
Sama je takový věčný snílek a dobrodruh. Ráda čte knihy a díky tomu se její mysl stále pohybuje v kouzelných scénářích a věci, které pro ni nejsou na denním pořádku, jí fascinují ze všeho nejvíce. Přestože byla vychována pevnou rukou a ve společnosti to zvládne perfektně projevit, mezi jejími nejbližšími si dovolí mít hlavu v oblacích, což bývá i znakem důvěry, kterou k dotyčnému chová. Někdy se jí ale stává, že se zasní až příliš a je potřeba ji vrátit zpátky do reality. Je to jeden z jejích mála zlozvyků, které se asi už nikdy neodnaučí. Další je, že si často prsty žmoulá lem šatů, nebo si mne ruce, když je nervózní. Za tohle dostala od matky už nejednou přes prsty. Právě její matka s otcem patří k těm, před kterými si na své chování dává pozor, mezi jejími sourozenci se pak najdou výjimky a ona se nebojí být svá. Milá a přátelská dívka, která by se nejraději rozdala na úkor sama sebe. Většinou veselá kopa, která přehršuje nápady a ráda objevuje nepoznané. Taková je mezi lidmi, kterým skutečně věří. Jestli jim věří bezmezně, to už je otázka druhá. Je rozdíl mezi tím, že někomu věří a mezi skutečnou důvěrou, kterou v ostatní vloží. Díky své výchově se naučila říkat lidem to, co chtějí slyšet a nese se to s ní celý její život. Pokud o ní má tedy někdo mínění, že zná nějaké její tajemství, dost možná to může být jen to, co ona uznala za vhodné a co nejspíše chtěl onen člověk zjistit. Často tuhle svoji taktiku praktikovala na sestře, které se nebála lhát do očí, jen aby jí dala pocit zadostiučinění.
Mel ale není žádná intrikářka a rozhodně nelže ve svůj vlastní prospěch, pokud se nejedná o čest její rodiny. Lhát umí velmi dobře, ale příčí se jí to a pravděpodobně někdo otrlejší i odhalí, že tahle malá cácora neříká pravdu, přestože umí být přesvědčivá, když skutečně chce. To je ale ta nejmenší stránka její povahy, protože to co jí tvoří je především vlídnost a laskavost k ostatním, dokonce i k těm, co si to podle některých nezaslouží. Ráda se pohybuje mezi měšťany a obyčejnými lidmi, protože si mezi nimi přijde lépe, než mezi šlechtou. Přijde si, že si nemusí na nic hrát a nebojí se pomoci, pokud je to v jejích silách, na oplátku se dozví zase něco nového, i kdyby to měl být jen smyšlený příběh, protože příběhy má přece nejraději. Může díky nim zase na chvíli snít.
Něco jiného to je když se pohybuje mezi šlechtou. Kvůli matce a svému vychování se jeví jako dosti nezajímavá osoba, protože dle své rodiny nemůže ostatním říkat, že její zájmy jsou pomáhat chučím vrstvám. Matka ale vždy sázela na vzhled své dcery a když se někdo ze šlechty dá s Mel do řeči, zpravidla to bývá kvůli tomu, jak vypadá. Dlouhé upravené vlasy a modré oči, které druhému vidí snad až do duše. Sama by si ale přála, aby někdo poznal i to, jaká skutečně je. Co se týče mužů, je si až příliš vědoma toho, že se od ní očekává, aby si našla vhodného manžela. Její problém ale je, že se v tomto směru neumí pohybovat a neumí tak s muži mluvit sebevědomě. Někomu to nevadí a někdo to naopak bere jako překážku. Tak jako tak i když se jí povede dostat přes nějaký prvotní ostych, není těžké jí znovu uvést do rozpaků.
Narodila se jako třetí potomek a druhá dcera Dellory a Lariana Sorantisse. Rod Sorantiss byl dříve na území Lotharu známý, ale nyní jeho sláva pomalu upadá v zapomnění a rodina, jejíž předchůdci žili ve zlaté části, si teď může dovolit obývat pouze bronzovou část společně s měšťany a dalšími chudčími šlechtici. Pokles jejich společenského statusu má za přičinění především řada sporů s ostatními šlechtici, které sice za ta léta utichly, ale všechny následovníky rodu to připravilo o předešlou slávu. Všichni ale stále věří tomu, že svoji slávu jednou získají zpět a budou si moci dovolit to stejné místo, jako kdysi. Larian se svými bratry je tím téměř posedlý, proto i v jeho rodině vládne pevná ruka a jeho žena Dellora jako správná dáma dbá na správné vychování svých dětí, aby se předešlo jakýmkoliv dalšímu nezdaru a úpadům rodu. To si žádný Sorantiss nemůže dovolit.
Nebo nějaký přece jen ano? Stejně jako dítě tohle Melaria neřeší ani v dospělosti. Tentokrát to ale mohla svést na, že dítětem skutečně byla. Pěkným uzlíčkem nervů, když prolézala všechna zákoutí, kam se mohla dostat. Narozdíl od své sestry tíhla spíše k tropení lumpárem a pokud ji k tomu nenapádal starší bratr, vystačila si sama. Navíc se jí velmi brzy narodil další sourozenec a než dosáhla věku, kdy si jí vzala do parády matka, měla dokonce dalšího sourozence. Obě děti byly chlapci. Nejstarší bratr na ní už sice neměl tolik času a trpělivosti, mohla se ale věnovat svým mladším bratrům, se kterými trávila veškerý čas, protože si tehdy se sestrou příliš nerozuměla. Bohužel i ona se po svých nejlepších dětských letech dostala do věku, kdy se musela začít věnovat vzdělávání. Byla to pro ní velká změna a nepříliš hezká, pokud si na to vzpomene. Při lekcích etikety nedávala příliš pozor a matka jí často promlouvala do duše, pokud ji dcera neposlouchala. Dellora ale po zkušenosti se svými dvěma staršími dětmi, které byly vzorné, jak si přála, neměla s Melarií příliš trpělivost. Stěžovala si proto svému muži, který měl pevnější ruku, než ona sama a nebál se použít fyzické tresty. V jednom momentě se stal z Lariana někdo, z koho měla Melaria spíše strach, než respekt. Nechápala, co se děje, byla přece vždy jeho malá princeznička a teď na ni byl přísný a vyžadoval respekt. Malé Mel ale netrvalo dlouho pochopit, co musí dělat, aby její rodiče byli šťastní. Přestože se jim nikdy nepovedlo naplno zlomit jejího ducha, s otcem neměla už nikdy tak dobrý vztah, jako dříve. Snažila se jen dělat všechno proto, aby nemusela zažít další srážku s krutou realitou.
Postupem času se učila všemu, co by měla jako mladá dáma znát, rodiče chtěli, aby byla vzdělaná ve všech směrech, i když měla hlavu často jinde, než by měla mít. Učila se číst, psát, rozumět všemu, o čem by si s ní chtěl jakýkoliv šlechtic povídat. Učila se jak správně stát, sedět, co dělat s rukama a jak nejlépe reagovat na všechno, co se jí může přihodit. V tomhle období jí byla největší oporou její sestra, ačkoliv to nebylo oboustranné. Její sestra Diara jí chtěla pomoc hlavně kvůli sobě a kvůli uznání svých rodičů. Měla s ní sice dobrý vztah, ale stále ve své sestře viděla malou a nepoučitelnou holku, která o sebe nedbá tak, jak by měla. Melaria věděla, že svoji sestru vytáčí tím, jaký snílek je, ale nikdy se na ni nezlobila, měla ji ráda stejně jako zbytek své rodiny. Její sestra jí ale časem začala kárat jako její matka a i když se jejich vztah tímhle výrazně nezhoršil, Melaria měla nejblíže ke svým bratrům.
Od jejích čtrnácti let jí začala matka brát více do společnosti, aby mohla svoji další ukázněnou dceru představit co nejvíce lidem. Mezi šlechtou se ale Melaria nikdy nemohla projevit, což jí chybělo. Stále měla ale svoji hlavu a začala proto více do společnosti chodit i sama. Bohužel ne tak úplně mezi šlechtu, ale i mezi měšťany, kterým postupem času začala pomáhat a našla si i pár přátel. Její rodině se to nelíbilo, matce se to doslova příčilo, protože tím podle ní špinila jméno rodu, který společně budují. Otec s ní souhlasil, ale nejstarší bratr ho přesvědčil o tom, že Melaria nedělá nic špatně a nemusí se bát, protože má pořád tři syny, kteří budou rodině dělat čest. Přesto ale musela své návštěvy omezit aspoň tak, že se tolik s měšťany nebavila. Je ale dost chytrá a pokaždé, co jde do ulic, najde si svojí vlastní cestu, jak se může bavit s kýmkoliv ona sama chce.
Uběhly dva roky a konala se svatba. Tentokrát už druhá svatba mezi jejími sourozenci, její starší bratr už byl rok ženatý a teď se vdávala její sestra. Nezapomenutelný okamžik jak pro její sestru, tak pro ni samotnou, akorát ve špatném slova smyslu. Muž její sestry byl bohatší lord ze stříbrné části Lotharu, jeden z dobrých začátků, jak se zase posunout na výsluní. Melaria musela uznat, že byl celkem pohledný, ale také o pár let starší, než její sestra. Věděla, že se neberou z lásky, ale kvůli bohatství, přesto ale své sestře přála štěstí a měla za ni radost. Pohádkový den se pro ni ale proměnil v noční můru, když se nějakou dobu po svatební hostině dala s mužem své sestry do řeči. Byl podnapilý, ale mluvil rozumně. Lichotil jí a zejména pak ve chvíli, kdy řekl, že se mu líbí, že není tak moc výřečná jako její sestra, jí to začalo celé připadat divné. Chtěla odejít, ale chytil ji. Neměla slov, prostě na něj jen němě zírala a než stačila něco říct, políbil ji. Byl to její první polibek a doposud i poslední. Nelíbilo se jí, co se právě stalo, byla v šoku, ale přesto měla červeň v tvářích. Snaží se na tenhle okamžik spíše zapomenout a nemyslet na to, co by se stalo, kdyby jeden z hostů nešel okolo. Nikdo nic neviděl, ale díky tomu jednom zbloudilci mohla z přítomnosti muže své sestry utéct pryč. Od té doby se mu snaží pokaždé vyhnout. Zároveň si sebou nese břemeno a tajemství o tom, co se stalo, protože se neodvážila to nikomu říct.
Potom, co z jejich sídla odešla i Daria za svým mužem, měla matka jen jeden objekt svého zájmu a to právě Melarii, které klade na srdce, že by si také měla brzy najít muže, než pro ni bude pozdě. Melaria si ale stále žije svým vlastním způsobem, sní o věcech, které ostatním přijdou hloupé a pomáhá těm, kteří to potřebují.
• Má pět sourozenců a z toho jenom jednu sestru. Sama je toho názoru, že s ní má dobrý vztah, ale vždy si rozuměla spíše se svými bratry. Hlavně se dvěma mladšími, nejstarší ze sourozenců se k ní chová spíše ochranářsky.
• Neumí jezdit na koni a odmítá se to naučit. Je toho názoru, že na koňském hřbetě je až příliš vysoko nad zemí a přestože ta zvířata považuje za krásná, má z nich spíše strach a drží si odstup.
• V den sestřiny svatby jí její muž pod vlivem alkoholu políbil. Dodnes to před sestrou tají a jejímu muži se vyhýbá. Dost možná i to zapříčinilo, že se před muži ostýchavá.
• Velmi ráda naslouchá ostatním, obzvláště když se jedná o tajuplné příběhy.
• Fascinují ji draci a potkat nějakého z nich je jedna z věcí, o kterých často sní. V realitě by ale nejspíše netušila, co má před takovým drakem dělat.
• V jejich rodině se traduje, že kdysi byl rod Sorantiss nejblíže královské rodině. Jestli je to pravda, to už nikdo neví. Z těch dob nežije nikdo, kdo by to mohl potvrdit.
• Umí zpívat, ale málokomu se poštěstí ji slyšet.