Ravena Silverthorn
31. 12. 1983 | Princezna | Eppy
FC: Camila Mendes
Ravena má svým způsobem komplikovanější povahu. Není to zlá holka, ale sama sebe stále hledá, dá se říct. Jedná se o dívku, která prochází pubertou, takže se to také dosti odráží na jejím chování, hlavně právě k rodině. I když je své matce velmi podobné, když se na ni podíváte, tak její chování je odlišné. Ravena má v hloubi duše svou rodinu ráda, ale to vše je momentálně přehlušeno vztekem, žárlivostí a záští.
Už od malička bojovala se svými sourozenci o pozornost svých rodičů, ale tento boj prohrává na plné čáře. Tady pramení všechny ty pocity a základy těch nejvýraznějších povahových rysů. Díky tomu, že není kluk a je tak pro otce neviditelná a pro matku díky tomu, že očividně není dost zajímavé dítě, tak má poněkud volnější výchovu, jak její sourozenci. Tvrdohlavost je její druhé jméno a co může člověk říct s jistotou, tak to, že není člověk, který by jednal zrovna s dvakrát velkou rozvahou. Je to mladá dívka, která se mermomocí snaží urvat aspoň trochu pozornosti rodičů, takže jedná často velmi impulzivně, zbrkle. Její touha po pozornosti je až taková, že ani nekouká na to, jakým způsobem tu pozornost získá. U otce už si zvykla, že ji bude přehlížet jenom proto, že je dívka, ale matka tyhle věci nestaví na pohlaví a o to víc jí vyčítá to, že všechnu svou pozornost věnuje Virionovi, u kterého má pocit, že je v matčiných očích ztělesnění dokonalosti. A když už se náhodou nevěnuje Virionovi, tak dvojčatům, i když negativně. Pořád mají více pozornosti, než Ravena.To je něco, co není schopná překousnout a proto se ke své matce chová, tak, jak se chová. Ravena má jazyk ostrý jako meč, se kterým se učí bojovat a nedělá ji problém ho vytasit na matku. Sem tam to někdy zkusí na otce, ale to je opravu jen výjimečné. Víc si toto chování šetří pro matku, která se nebojí jí dát najevo, že takhle se k ní chovat nebude. Ravena pak na matku většinou něco zařve, než si uraženě a dotčeně odejde do komnaty s třísknutím dveří a je naštvaná, že si matka dovolila na ni vztáhnout ruku.
Stejně tak, jak je temperamentní při konverzaci s matkou, tak podobně bývá temperamentní v boji. Tahle dívenka je velmi lačná po boji. Vzhledem k tomu, že už neví, jak víc se své rodině vzepřít, rozhodla se vydat armádní cestou, což znamená hodně trénování, hodně bojů a hodně nebezpečí, které ji dodává aspoň nějakou špetku zábavy. Ravena je dívka, která miluje nebezpečí a přijde jí to vzrušující, proto také často chodí lovit, nejen obyčejnou lesní zvěř, ale také monstra do bažin.
Ravena se může zdát, jako rozmazlený spratek, který neví, co by roupama, ale ve výsledku je to přehlížené dítě, které touží jenom po jednom a neví, jak toho dosáhnout, takže kope do všech, kteří mají to, co ona chce a nemá to. Je tak frustrovaná a ventilujete všemi možnými způsoby, které její dospívající hlavičku zrovna napadají. Když by ale došlo na věc, neublížila by jim. Bránila by je, kdyby bylo potřeba, ale nic z toho se zatím neprojevilo tak, aby si toho mohli být sourozenci jistí.
Její dospívání není lehké, ať už díky chování jiných, nebo jejího vlastního. I přesto, že ji ani jeden ze sourozenců neudělal nikdy nic zlého, ona se k nim přívětivě nechová. Mají hračku, se kterou si chce hrát ona, takže dokud ji nebude mít, nemůžou očekávat, že se s nimi bude smát a vtipkovat. I přesto, že se Aeryn snaží s Ravenou navázat lepší vztah. Snaží se tam být pro ni tou nejlepší sestrou, jakou by dokázala, Ravenu to ale výtáčí ještě víc. Má totiž pocit, že to není z toho důvodu, že by se ji Aeryn opravdu chtěla věnovat a chtěla ji věnovat svou pozornost, ale proto, že jí je líto. A jestli Ravena nesnáší něco víc, než to, že je přehlížená, tak to, že ji někdo lituje a přes její zaslepení žárlivostí není schopná vidět, že by to Aeryn mohla myslet upřímně a opravdu by s ní chtěla navázet lepší vztah, než mají. To je také důvod, proč po Aeryn štěká nejvíc ze svých sourozenců.
Psal se rok 1983, když se narodil poslední dítě královské rodiny. Malá holčička, kterou pojmenovali Ravena. Už od mala vypadala, jako by matce z oka vypadla. Jako malé dítě si moc ráda hrála se svými staršími sourozenci, když na to přišlo, ale čím byla starší, tím to víc a víc upadalo. Čím byla Ravena starší, tím více vnímala vše kolem, což se také týkalo chování členů rodiny. Konkrétně matky a otce. Už od mala toužila po pzornosti otce. Aby si s ní také někdy hrál, nebo ji věnoval aspoň nějak trochu svého času, ale nic takového nepřicházelo a jak vyrůstala, uvědomovala si to, že jen tak to ani nepřijde. Soustředil se zcela na jiné věci a jiné členy rodiny, než byla Ravena, což ji pomalu, ale jistě začínalo naplňovat žárlivostí a záští, kterou začínala chovat vůči svým sourozencům. Co víc, Tadrus nebyl jediný, který se choval, jako by Ravena vůbec nebyla, jen ji sem tam okřikl. Podobně se chovala i Daenna, která veškerou svou energii vynakládala na Viriona a když ne na něj, tak na to, jak co nejvíc znepříjemnit život dvojčatům. Raveně bylo a je naprosto jedno, jestli je ta pozornost dobrá, zlá, žádaná sourozenci, nebo nežádaná… Chtěla a přála si, aby se o ni Taky rodiče zajímali, takže se v Raveně budovala žárlivost víc a víc. Budovala se v ní žárlivost, zášť a později i vztek, vůči svým sourozencům, stejně jako rodičům. Začala si připadat přehlížená, což mohlo být svým způsobem i plus, protože… si mohla dělat z části co chtěla a nemělo to následky, jak si jí nevšímali, ale ani to ji nevyhovoval. Začala si připadat jako nějaký duch, takže začala přitvrzovat. Začala často odsekávat, její odpovědi byly jedovaté, štěkala po ostatních a bylo ji jedno, jestli po matce, nebo po sestře. Jediný, u koho se držela, byl otec, protože tam věděla, že by tahle šachová partie byla velmi nebezpečná a i když ji nebezpečí lákalo, tak se do tohhle pouštět nechtěla, takže si to vybíjela spíše na matce, od které dostala nejednou nějaku ránu, která pak vyústila akorát v další supení, štěkání a třískání dveří.
Ať už se snažila jakkoliv, stále její sourozenci dostávali výrazně větší pozornost, jak ona. Ravena přemýšlela víc a víc, jak projevit vzdor vůči své rodině,než se rozhodla. Miluje nebezpečí, na to přišla, když začala s lovy. Tehdy zjistila, že je to neskutečně vzrušující a zábavné a čím je to nebezpečnější, tím více si to užívá. Nakonec tedy došla k tomu, že rozhodně nebude jenom sedět na zadku a jenom koukat na zdobené chodby jejího domova, ale vydá se hezky vojenskou cestou, aby se stala rytířkou. Ví o tom, že je jen velmi málo zmínek, kdy byla na rytíře pasována žena a ona chce být další z této malé hrstky. Čeho chce ale nejvíce dosáhnout, tak je životní kořist v podobě draka. Jediný způsob, jak by totiž mohla získat pozornost svých rodičů a ukázat všem, že není jenom krásnou tvářičkou, tak je to, že chce ulovit draka a pyšnit se jeho očima. Nechová k nim nenávist a nechce je vyhubit. Zároveň k nim nemá ani nijak extra přívětivý vztah. Spíše je jimi fascinována a ráda by je zkoumala. Zjistila o nich co nejvíce. Ale pro to, aby získala vysněnou pozornost, je schopna jednoho draka obětovat.
• Draci ji prakticky fascinují. I když je divoké dítě, je tu nějaká možnost, kdy ji člověk najde v knihovně a vyhledává si informace o dracích, které si následně zapisuje. Zápisník si ale velmi dobře schovává.
• Stejně, jako její sourozenci a rodiče, i ona je obdarována zlatými očky.
• Na jejím těle se dá najít pár jizev z různých tréninků a lovů.
• Miluje jízdu na koni a střelbu z luku.
• Miluje sníh.
• Nenávidí, když ji někdo podceňuje, přehlíží, ale ze všeho nejvíc, lituje.