Sienni Taiera Galt
5. 11. 1981 | Služebná v paláci | Eppy
FC: Maggie Lindemann
Sienni je malá drobná tmavovláska. Její vlasy mají velmi tmavě hnědou barvu, skoro až černou. Člověk si není jistý, jestli jde o černou, nebo tmavě hnědou do chvíle, dokud její vlasy neozáří paprsky slunce, které tento spor dokáží rozseknout. Tuhle barvu zdědila po matce, stejně tak, jako její jemné rysy v tváři, nebo pleť jako z porcelánu, který je bez různých vad a znamének. Tedy, jen do určité chvíle, než se někdo o vady na její kůži postaral. Co už nemá po matce, tak jsou oči, které má krásně čokoládově hnědé po otci, stejně tak, jako dlouhé řasy, jako u mrkací panenky.
Sisi měří něco málo kolem 155 cm, takže je takový malinký skřítek. Rozhodně se o ní nedá říct, že by měla nějaký velký podíl svalové hmoty. To ani v nejmenším. Právě naopak je dost drobná, že by se někteří mohli bát, jestli by ji i vítr nezlomil. Je sice silnější, než se zdá, když na to dojde, ale rozhodně není někdo, kdo by měl šanci proti muži, když by si něco zamanul, a u ženy by dost záleželo na okolnostech. Vlasy má velmi lehce zvlněné, spíše trochu do rovna, ale to klidně dokáže změnit, když si uplete copánky a vlasy si přemění do lehčích vln.
Co se ale po čase změnilo, tak byla její kůže. Díky tomu, že byla ve službách královny, která si své služebné ráda brala do katakomb, tak se na ni skoro až doslova podepsala. Po královnině šílení má na těle nejednou jizvu. Má jich docela dost a snaží se je skrývat, ale ty nejvýraznější a ty, se kterých má největší nejistotu, tak jsou jizvy na hrudi mezi prsy, další má na levém stehnu, pravá paže a ty pro ni nejděsivější, hostí její záda. Jsou to místa, kde se ji nikdo nesmí dotýkat, jinak je víc vyděšená, než obvykle.
Když se podíváme na její oblékání, mimo tedy oblečení, které se hodí pro služebnou, tak velmi ráda nosí černou barvu, tmavě modrou a tmavě fialovou. Tmavě modrou barvu má dokonce i řetízek, který dostala po mamčině smrti a snad nikdy ho nesundala. Co se bot týká, nevadí ji nosit podpatky, ale spíše ty nízke, které mají pár centimetrů,a le je také otázky, jak často se ji boty s podpatkem dostávají do rukou.
Sisi hodně poznamenal její život v paláci a ve výsledku nejenom ten. Poznamenalo ji obecně všechno, co ji v životě potkalo a pomalu to začalo formovat to, jaký je člověk. Od malička, byla neskutečně extrovertní a zvídavé dítě. Pořád někde pobíhala, pořád se smála a na něco se ptala. Byla neskutečně zvědavá, plná energie, radosti. Byla takové malé sluníčko, které člověku dokázalo rozzářit den už jenom tím, že proběhla kolem nich. Sice byla takhle divočejší, energetická, ale na jejich zájmech se to úplně neprojevovalo. Od malička milovala koně a ráda chodila do stájí. Dokonce si tam oblíbila jednu černou klisničku s bílou lysinou, jménem Astraea. Chodila za ní, jak jenom mohla a vždy ji donesla nějakou mrkev, nebo cukřík. Ale ve výsledku milovala takové ty klidné koníčky, jako bylo třeba čtení,které se díky mamce začala učit a tvrdě na tom pracovala. Stejně tak, jako milovala pozorování hvězd, tančení, nebo broukání si písniček.
Bohužel, postupem času se její povaha začala dost měnit, díky vlivu okolí. Už od malička byla neskutečně empatická a všímavá a dokázala si všimnout, když někoho něco trápilo, nebo bylo něco v nepořádku a její dobré srdíčko zařizovalo vždy to, že jim chtěla pomoct. Vyslechnout je, neb je třeba jen přivést na jiné myšlenky, aby lidem bylo lépe. Sisi fungovala se svým srdcem na dlani, což se rozhodně nevyplácelo a ona to pociťovala na vlastní kůži. Od chvíle, co byla její mamka dosazena do služeb královny, tak se Sisi začala hodně stahovat do sebe. Už to nebyla ta veselá a hodná holčička, ale dcera ná starostí a strachu o svu matku, která se od královny vracela v příšerném stavu. Pociťovala bolest a snažila se mamce pomáhat. Ošetřovat ji, zlepšovat náladu, ale i přes to všechno viděla, jak Alyssa trpěla. Rodina pro ni bylo všechno a ona by pro ni cokoliv obětovala. Byla natolik obětavá, že pokud by mohla zachránit Alyssu, tak by dokázala obětovat svůj vlastní život.
Po smrti Alyssy už to nebyla Sisi taková, jakou ji všichni znali. Usmívala se pořád, ale šlo o ten zdvořilý úsměv. Jako by se ji vytratila ta veselá jiskřička z očí. Ta jiskra do života, se kterou se narodila. Bohužel o ni opravdu přišla, když na vlastní kůži okusila, jaký je opravdu život. Svou práci jako služebná dělala a děla svědomitě, pilně. Je neskutečně pracovitá a hlavně se snaží, aby bylo všechno tak, jak má být. Stále se snažila pomáhat lidem, ale už to nebyla ta veselá malá extrovertní holčička, ale ta stydlivá introvertní služebná, která nechala strach, aby ovládal její život.
V dnešních dnech je Sisi neskutečně klidná a vždy se snaží všem vyjít vstříc. jednoduše se podřídí a upřímně si ani nemyslí, že by na ni někomu záleželo. Díky královně má smýšleně, že je jen jedna z mnoha. Že je nahraditelná. Že je jen něco, jako spotřební zboží pro královskou rodinu a přesně tak přistupuje k jejím členům. Se strachem, pokorou a respektem, které v ní probudila královna do takové míry, že má strach zachovat se jinak. Svůj názor si nechává pro sebe a po většinu času se jen usmívá a na vše přikyvuje.
Malinká Sienni se narodila 5. 11. roku 1981. Bohužel pro ni, její narození sice bylo šťastné pro rodiče, ale ne tak úplně pro ni s tím, co všechno si pro ni život v paláci přichystal. Alyssa byla služebnou v královském paláci, takže bylo už od začátku jasné, že tohle bude lehce problematické. Sienni se vlastně narodila Alysse, služebné a Horwickovi, královskému stájníkovi, kteří byli štěstím bez sebe, že se jim narodila malá holčička, obzvlášť po tom všem, co Alysse dělala královna v době jejich služeb u ní. Bylo velmi spekulativní, jestli by vůbec mohla otěhotnět, ale nakonec se to povedlo a narodila se malá Sienni.Usměvavé miminko, které bylo celé po mamince, jenom oči mělo po tatínkovi. Bohužel, život si pro Sienni přichystal nehezké věci už skoro od začátku jejího života, neboť když ji byly teprve dva roky, její táta zemřel. Dostalo se k nim, že se ho někdo pokusil okrást ve městě a když se bránil, tak u toho přišel o život. Sienni si na tátu tedy nepamatuje, jenom měla možnost poslouchat nějaké historky a poznat ho vlastně jenom z vyprávění.
Sienni je vlastně jediné potěšení, které Alysse po tom všem zbylo a snažila se ji zajišťovat, vše co jenom šlo. Chtěla ji dopřát, vše co zvládla, aby měla ten nejlepší život, který ji mohla dopřát. Alyssa začala malé říkat Sisi a věnovala ji veškerý svůj čas, který měla, když se nemusela věnovat povinnostem. Učila ji číst, nebo aspoň to málo, které uměla olna sama, vyprávěla ji o tátovi, četla ji a vyprávěla různé pohádky, když to šlo. Velmi často ji říkala, když spolu koukaly na hvězdy, že když umře někdo nám blízký, tak se z něj stane hvězda a dohlíží na ni. A že je to ta nejzářivější hvězda na obloze. Proto velmi často Sienni koukala na hvězdy a koukala po té nejzářivější, aby mohla tátu zahlédnout aspoň takhle. Alyssa ji sem tam ukázala nějaké souhvězdí, ale moc jich taky nebylo, jak je úplně neznala všechny, takže si pak Sisi začala vymýšlet vlastní názvy souhvězdí podle toho, co ji to zrovna připomínalo. Od mamky dostala po čase tři knížky, které sama vlastnila, ale že by byly v dobrém stavu, to se rozhodně říct nedalo. Sisi si knížky schovávala a byly pro ni to nejdražší, co vlastnila a vlastně i to jediné, co vlastnila. Bohužel, i když to vypadá, že měla skvělý život v tomhle období, nebylo tomu tak. V tuhle dobu byla Alyssa ve službách královny, takže se často dělo, že ji královna brala do katakomb, ze kterých se Alyssa vracela v příšerném stavu, což samozřejmě Sisi dost děsilo, protože se o mamku bála a měla hrůzu z toho, co se děje. Palác by pro ni měl představovat bezpečí, ale ve výsledku tomu tak vůbec nebylo. Ale vůbec ne. Právě naopak, bála se toho, co na ni číhá na za každým rohem.
Bohužel, i přesto, že byla nakonec Alyssa propuštěná ze služeb královny, její zdravotní stav nebyl vůbec ideální, a když bylo Sisi deset let, matka zemřela. Pro Sienni to byla obrovská rána, protože byla Alyssa to jediné, co měla. Byla ten jediný člověk, kterého na celém světě měla a teď byl pryč. Neskutečně ji to sebralo a trvalo dost dlouho, než se z toho oklepala do takové míry, aby normálně fungovala. Skoro každý večer chodila ven, aby mohla pozorovat hvězdy a koukat po rodičích, jako rodiče koukali po ní, podle historky, kterou ji mamka povyprávěla. Od jedné z mamčiných kamarádek v kuchyni dostala Sisi náhrdelník. Nosívala ho právě Alyssa. Šlo o tmavě modrý neopracovaný kámen, který byl jenom omotaný drátkem a přidělaný na stříbrný řetízek. Od chvíle, kdy ho dostala, ho nikdy nesundala a hlídá si ho jako oko v hlavě. Společně s knihami je to to nejcennější, co má a nikdy se toho nehodlá vzdávat.
Od Svých dvanácti let se začala aktivně zapojovat do dění v paláci, jako služebná. Nejdříve to šlo od těch lehkých, nenáročných úkolů, při kterých není vidět, ale čím byla starší, tím důležitější a náročnější úkoly dostávala. Přeci jen už nebyla dítě a zvládala toho s věkem víc a lépe. Ve výsledku bylo jedno, co dělala, důležité bylo, aby to udělala správně. Při každé chybě měla strach, co se stane, když viděla, jak dopadala Alyssa, ale kupodivu se jí i nějakou dobu něco špatného vyhýbalo, svým způsobem, když nepočítáme to, když se potkala s někým z královské rodiny, ze které měla vždy hrůzu. Nejhorší pro Sienni bylo to, když se ona sama dostala do služeb samotné královny. Díky vzpomínkám na matku a v jakém stavu chodívala, měla hrůzu, co se bude dít. První noc probrečela strachy, když se o tom dozvěděla, což se později ukázalo jako odůvodněný strach. Sisi se snažila ze všech sil, aby dělala všechno perfektně a v pořádku, aby se nedostala do katakomb, ale podle královny se ji to nedařilo. Ačkoliv se tomu snažila maximálně vyhnout, nakonec se to Sisi opravdu nepovedlo a po necelém měsíci ve službách královny, skončila v katakombách, kde se královna rozhodla si oprášit nějaké mučící praktiky. Sisi byla k smrti vyděšená, křičela, prosila, ale nic nepomáhalo. Ten den nebyla v katakombách naposledy. Královna ji tam brala vždy, když udělala něco špatně, nebo se nudila. Sienni si už myslel, že to nezvládne. Že tady to bude konec jejich dní. Upřímně v to i trochu doufala, aby ta ukrutná bolest a utrpení konečně skončilo, ale v to doufala marně. Takhle to chodilo rok. Celý rok byla ve službách královny a odnášela tohle vše mezitím, co se snažila dělat všechno tak nejlépe, jak zvládala, ale podle královniných slov byla úplně k ničemu. Po roce ji královna vyměnila za jinou služebnou a ji přišlo osvobození. Tedy do chvíle, než si ji do svých služeb vzal sám princ Virion, ze kterého měla stejný strach a hrůzu, jako z královny.
• Umí číst, ale má v tom dost mezery. Sama vlastní tři knihy v příšerném stavu, ale jsou pro ni společně s náhrdelníkem to nejcennější, co má.
• Po smrti matky dostala od jedné služebné náhrdelník, co nosila její matka. Jedná se o tmavě modrý kámen, který byl ledabyle odrátovaný.
• Miluje hvězdy a velmi ráda je pozoruje, když má možnost.
• Neumí psát, ale ráda by se to naučila.
• Miluje koně a strašně ráda by se na nich naučila jezdit, ale jako s psaním, není někdo, komu by se měla věnovat taková péče.
• Na těle má různé jizvy od královny. Nejhorší je na jejím hrudníku mezi prsy, levém stehnu, pravé paži a na zádech.
• Mamka ji říkávala Sisi a pořád se mezi služebnictvem najde někdo, kdo ji tak také řekne.
• Má hrůzu z celé královské rodiny.
• Má ve stájích oblíbenou klisničku, kterou ráda navštěvuje. Je černá s bílou lysinou a jménem Astraea. Už je to starší kůň, ale Sisinina láska k ní se nikdy nezměnila.