Když se Walther narodil poprvé, jeho matkou byla baronka Samantha, otcem baron Eliah a bratrem mu byl Liamehl. Jejich panství bylo poměrně malé, ovšem rozléhala se kolem něj půda, na které rostla vinná réva. Díky tomu si žili na vysoké úrovni, neboť výroba vína nesla peněz požehnaně. Měli nač si vzpomněli, od služebnictva po nádherné koně, šaty, dobré jídlo. Jediné, co si za peníze koupit nemohli, bylo štěstí a to je údajně opustilo s narozením druhého syna, Walthera. 

Začalo to nevinně, matka prodělala náročný porod, sotva spolu s dítětem přežila. Pak už nikdy neotěhotněla. Následovalo to jeho povahou, která dle slov otce “nebyla hodna šlechtice”. Syn se mu zdál příliš živý, jindy tichý, poté hlasitý, občas v něm viděl záblesk génia a jindy dítě slyšelo zpoza dveří křik o tupém neobratném idiotovi, kterého budou muset do konce životů schovávat, aby nebyli lidem pro smích. 

Jinak se jim žilo relativně dobře. Dědic, tedy starší bratr, se měl k světu, spolu s ním byl Walther vzděláván v písmu, základech počtů a hudbě, protože jednou z nich měli být nejurozenější z nejurozenějších, minimálně z Liamehla. Malý Walther nerad trávil čas se svým bratrem. Věkový rozdíl čtyř let nadělal své. Starší brzy pochytil manýry otce. Svým mladším bratrem opovrhoval, dělal mu naschvály. Nikdo z domácnosti ho nezastavil, matka nesměla, otec nechtěl. Tak se to dlouhodobě stupňovalo. Kdyby věděli, kam všechno tohle povede, jistě by to zastavili. Walther se snažil alespoň trochu bratrovi vyrovnat. Dokázat, že je stejně dobrý nebo alespoň hodný pozornosti. Když mu tedy bratr nahrával možnosti, jak dokázat svou hodnotu, nezaváhal, využil jich. Jednou v zimě ho klasickými řečmi o neschopnosti a strachu navedl, aby vstoupil na zamrzlou hladinu jezera za jejich domem, když tam stál, Walther obrátil kartu. Chtěl, aby i jeho bratr dokázal svou odvahu vstoupením na led. Ten se nechtěl nechat zahanbit, udělal pár kroků. Život se jim s praskajícím ledem obrátil vzhůru nohama. Ledový šok, těžké mokré oblečení, máchaní rukama kolem sebe. Z ledové vody je polomrtvé vytáhl zahradník. Onemocněli oba, zápal plic přežil jen jeden. Ke vší smůle dědic zemřel, Walther osaměl a najednou se stal budoucím baronem jejich panství.

Vše se zhoršilo, otec začal více pít. Své ženě vyčítal neschopnost porodit další normální dítě, tedy loutku. Walthera zprvu sem tam uhodil, později už byly facky s modřinami na denním pořádku. V jednom obzvláště silném záchvatu se k Whalterovi přibližoval s nožem. Ve snaze zabránit své smrti sáhl po ostří. Přišel o malíček levé ruky, získal jizvu přes celou dlaň, ale prodloužil svůj život. Pak se hlava domácnosti začala uchylovat k násilí na své ženě. I to se stupňovalo.

Roky plynuly. Walther si našel jediného přítele, zahradníka. Nikdy nemluvili o věcech, které se děly a dít se neměly. Pouze spolu s láskou pečovali o květiny kolem panství, nechávali se unášet krásou zeleně. Pro Walthera to byly velmi cenné chvíle, protože mu dávaly naději v budoucí život. Měl plány, které se měly uskutečnit po smrti otce. Rozhodl se zvládnout roli dědice, dělat věci po svém. Jenže nic takového mu nebylo souzeno. 

Zhruba v jeho sedmnácti letech popadl otce neskutečný amok. Dnes už si ani nevzpomíná kvůli čemu, ale zašlo moc daleko. Všude byla hromada krve, té předcházel křik, nespočet slov, která urážela Walthera nebo jeho matku. Poprali se, ale nebyl dost rychlý, dost silný. Své ženě stihl podříznout hrdlo a Walther v náporu emocí a adrenalinu neovládal své tělo tak, jak by si později přál. Plně k sobě přišel až ve chvíli, kdy se na zemi nacházel jeho ubodaný otec a na rukou měl jeho krev. V ten den přišel definitivně o poslední zbytky chatrné rodiny, kterou měl. Manžel zabil manželku, syn zabil otce.

Když se Walther narodil podruhé, jeho matkou byla ulice, otcem se stal zločin a bratrem pro něj byl strach. A stejně jako ho opustil jeho bratr v prvním životě i v tom druhém z něj strach postupně vyprchal. Utekl ze svého domova, pobral si pár základních věcí a zmizel. Měl proč. Brzy na něj byl vydán zatykač a vypsaná odměna za vraždu svého otce a matky. Ač oznámení bylo jen polovičně pravdivé, nehodlal se o něm s kýmkoliv dohadovat. Přijal svůj osud. Začal nosit jméno Walther Waclaw Modeléz. Zapřísáhl se, že zničí vše kolem svého otce, hned co se dostane na nohy. Potuloval se krajinou. Propadl zločinu, kradl, bil se, přežíval až jednou narazil. Potkal skupinu kriminálníků. Těch, co se neštítili ničeho. Nejdříve ho chtěli zabít, ale po pár větách a vtipných obratech jim došlo, že by se jim mohl docela hodit, minimálně na vyjednávání obchodů. Ujali se ho. Hodili ho na krk mladému kriminálníkovi jménem Nedi. Jestli byl doteď Walther podruhé novorozeně, s Nedim v zádech mílovými kroky dospěl. 

Nedi ho dostal na starost, měl ho trochu vychovat, naučit lepšímu zacházení s meči, noži, lukem a případně i kuší. Za začátku si zrovna nepadli do oka. Po chuti si začali být až časem. Konkrétně po jednom z Waltherových záchvatů vzteku, vlastně první, který u něj Nedi viděl. Stalo se to během jedné z lekcí šermu, stranou od všech. Walther vypěnil. Byl poměrně k ničemu, šerm nebyl jeho silná stránka. Zároveň měl často před očima vraždu svého otce. Křičel, byl naštvaný a už měl Nediho plné zuby. Jen co se dovztekal. Zmizel a druhý den se objevil jako kdyby nic. Nedi se mu poprvé představil celým jménem a tak začalo jejich velké přátelství. Nějakou dobu spolu pobývali mezi partou bláznů. Walther zde získal své zlodějské schopnosti. Vylepšil své šermířské schopnosti. Vůbec se naučil o dost lépe prát. Zároveň pronikl do jiné společenské vrstvy. Do takové, která přiliš nehledí na dobré mravy.

Další velké sblížení této dvojice proběhlo při záchraně Nediho otce. Walther se sám dobrovolně nabídl. Nechtěl nechat jít svého přítele samotného. Oba se poměrně tajně odpojili od své skupiny. Pokusili se o osvobození muže z vězení, ale místo toho věci jen více zkomplikovali. Walther se pohádal s Nedim. Nediho otec zemřel a Walther o chlup unikl jisté smrti, neboť ho trefil jeden z lučištníků do zad. Walther si selhání akce dost bral na svá ramena. Dlouhodobě ho to trápilo. I dnes si občas připomene, jak tehdy neudržel nervy na uzdě. Nezbylo jim nic jiného, než se z toho poučit.

Aby toho nebylo málo, když se vrátili, zjistili, že jejich domov už není úplně domovem. Ostatní trochu popudilo jejich náhlé odpojení, ovšem to stále nebylo to nejhorší. Raněný Walther, který nutně potřeboval lékařskou péči, byl jen krok od smrti. Vybíral si své štěstí zpětně. Rána se zanítila, několik dní bojoval o čisté přežití, ale svůj čas si mezi živými ještě vybojoval. Nedi řešil vzniklé problémy, protože v mezičase, kdy Walther vyspával na ošetřovně, se členové dozvěděli o vypsané odměně na živého či mrtvého Walthera a rozhodli se ho prodat. Nedi se zachoval opravdu šlechetně, což bylo velmi překvapivé. Za pomoci člověka, který byl Nedimu technicky vzato druhým otcem se jim povedlo utéct. Bohužel, pomoc měla vysokou cenu, dotyčný s nimi nemohl jít, protože se jim rozhodl získat čas. Zůstat v táboře, několika křivými slovy seslat zbytek mužů a žen z cesty.

Museli se postavit na své nohy. Věděli o svých schopnostech. Přemýšleli, jak je nejlépe udat. Nejdříve se spolu toulali krajinou, přespávali pod hvězdami, jedli zvířata z lesů. Ve městech brali různé práce, občas kradli, jindy poctivě platili. Sbírali cenné zkušenosti, které se jim čím dál tím víc hodily. Během tohoto času se jim v hlavách začínal rodit plán. Vydat se do hlavního města. Uchytit se, dostát svým slibům z minulosti, očistit svá jména a vyzdvihnout je opět na výsluní. K tomu všemu jim měla pomoct poměrně nově založená organizace. Mějte uši na stopkách. V Lotharu se proslýchá, že někdo nabízí všem, kteří jsou ochotni zaplatit služby od loupeží po vraždu.