Jak moc hloupých šest minut dokáže změnit život? Wyreus přišel na svět jako druhý z prvorozených dvojčat vévodského páru z Meliosu. A právě oněch pár minut ho předurčilo k tomu, aby byl po zbytek svého života brán pouze jako ten druhý. Porod dvojčat probíhal bez komplikací, oba dva chlapci byli zdraví a kupodivu nebyli ani tak mrňaví, jak se to u novorozených dvojčat obvykle stává. Po jejich narození celý Melios slavil několik dní, vévoda měl svého nástupce a případně i náhradníka. Oběma chlapcům se už od narození dařilo dobře, rostli jako z vody a ani v nejmenším nestrádali. Byli si neskutečně podobní, a ta podoba nemizela ani časem, právě naopak. Co se vzhledu týče, dokonce ani jejich chůvy je nebyly schopné kolikrát pořádně rozeznat. A když byli chlapci dostatečně staří na to, aby si to uvědomili, začali toho využívat. Jednou se Wyreus vydával za Windsoma, aby unikl trestu za špatné chování, jindy se Windsom naopak vydával za Wyreuse, aby mohl mít sladkost, kterou měl dostat jeho bratr. Občas se vydávali jeden za druhého už jenom, aby se mohli smát svému okolí.

Když přišel čas učení, teprve se začal projevovat ten rozdíl mezi nimi. Možná za to mohl ten rozdíl v tom, co se od chlapců očekávalo, ale povahově se začali chlapci rozcházet. Zatímco Windsom se rád učil a získával nové informace, Wyreus byl jeho pravý opak. Nejraději trávil čas venku, poznáváním všeho nového na vlastní kůži. Sezení na zadku nad knihou plnou moudrosti nebylo nic pro něj. Jenže učení se nevyhnul, neměl možnost uniknout, jejich otec chtěl, aby měl i jeho mladší syn stejné vzdělání jako jeho dvojče, už jen proto, kdyby se nedej bože mělo něco Windsomovi stát, aby jej mohl Wyreus zastoupit. Wyreuse štvalo nejen to, že ho někdo do učení nutí, ale že jej berou jen jako toho druhého. Naštěstí pro něj měl Windsom pochopení a kdykoliv mohl, pomohl bratrovi, jak to šlo. I když byli každý jiný, stále mezi sebou měli to zvláštní dvojčecí pouto a táhli za jeden provaz. Nabitý rozvrh dvojčat zahrnoval však nejen učení, ale i šerm a umění boje beze zbraně, a to bylo něco, co Wyreuse bavilo. Tehdy měl možnost zazářit a také dělal všechno pro to, aby byl lepší než bratr. Aspoň v něčem chtěl být první. Nebral Windsoma jako protivníka, kterého by se musel zbavit, jen zkrátka chtěl, aby měl aspoň něco, v čem se mu bratr nemůže rovnat. Trénoval, kdykoliv měl možnost, ať už sám nebo s učiteli, případně s kýmkoliv, kdo šel kolem a měl s mladým chlapcem aspoň trochu trpělivosti.

S pubertou přišly první pořádné problémy, při kterých se začala projevovat Wyreusova pravá povaha. Utíkal, kdykoliv měl příležitost, několikrát byl přistižen v nevěstinci a otec ho za podobné chování trestal. A jak bylo zvykem u Melioského vévody, nebyly to zrovna mírné tresty. Několikrát nechal syna zbičovat, nutil ho do podřadných prací, a přesto se zdálo, že čím tvrdší trest, tím více Wyreus poté vyváděl. Všechno se to zlomilo s jejich osmnáctými narozeninami a výpravou na lov draka, která přišla nějakou chvíli poté. Byl vychováván k nenávisti k drakům a také mu bylo od mala vštěpováno, že draci jsou zlo, které musí být zničeno, zadupáno a smeteno z povrchu země a ulovit takového netvora znamenalo uznání, po kterém Wyreus tak toužil. Na výpravu vyrazil spolu s otcem a bratrem. Sice s otcem měl komplikovaný vztah, ale s bratrem byl stále jedna ruka. Jenže lov nešel přesně podle jejich představ. Nejdřív to vypadalo nadějně, všichni tři muži spolupracovali, navzájem se kryli a zasazovali drakovi jednu ránu za druhou, ale to jen do chvíle, než Wyreus uviděl možnost, jak zasadit drakovi smrtelnou ránu. S vidinou toho, že by to byl on, kdo by ukončil život tohoto netvora se té příležitosti bez zaváhání chopil. Netušil, že je to jen léčka, kterou na ně drak nachystal, skočil mu na špek a tím se stal velmi zranitelným. Windsom to uviděl a přispěchal bratrovi na pomoc, jenže už bylo pozdě a starší z dvojčat tak schytal velkou ránu, která ho okamžitě poslala do bezvědomí, přes hrudník se mu táhl jeden obrovský rudý hluboký šrám. I přes to, že Windsom padl tak se Wyreusovi a otci povedlo draka skolit, a až poté se mohli opět věnovat Windsomovi. Dýchal, ačkoliv masivně krvácel. To byl Wyreusův nejhorší den, uvědomil si, jak málo stačilo, aby byl bez bratra, svého dvojčete a jak moc se přiblížil postu budoucího vévody. Jedno bylo horší než druhé. Otec mu samozřejmě za jeho neuvážené chování nadělil tvrdý trest, ale nic, co mu otec mohl udělat nebylo tak příšerné jako to, jak ho mučila vlastní mysl. Každý den po několik měsíců od toho dne se budil s nočními můrami, ve kterých viděl svého bratra mrtvého anebo zmrzačeného a byla to vše jenom jeho chyba. Z takových snů se budil s křikem, celý zpocený a s bušícím srdcem. Než se Windsom ze svých zranění vzpamatoval, trvalo to pořádnou chvíli a během té doby Wyreus byl opravdu vzorným synem vévody.

Jejich otec nezahálel a když začínalo být jasné, že se Windsom ze svých zranění dostane, rozhodl se, že je čas najít svým synům manželky. Anebo dost možná už měl urozené dámy dávno vyhlídnuté, zasnoubení bylo dohodnuté a jen o tom dvojčata nevěděli. Wyreus zkrátka jednoho dne dostal od otce příkaz obléct se do slavnostního oblečení, které mu nechal připravit a když se Wyreus dožadoval odpovědi, bylo mu řečeno, že jde potkat svou nastávající. Sice byl vychováván v tom, že manželství není o lásce nýbrž o politice a tím pádem věděl, že si jednoho dne vezme ženu, která se bude hodit pro dobro rodu, ale tak nějak doufal, že v tom bude mít aspoň nějaké slovo. Anaya z rodu Kleantarů z Buckenu byla stejně stará jako on, ale na rozdíl od Wyreuse zakřiknutá, bázlivá a naprosto nudná. Ani se nezdála být příliš inteligentní, zkrátka druhořadé zboží, aspoň tak ji Wyreus viděl. Jenže zásnuby byly už předem domluvené a mladý hrabě s tím nemohl nic dělat. Otce by nepřesvědčil o tom, aby zrušil dojednanou dohodu, ačkoliv se o to snažil, tak mu nakonec nezbylo nic jiného než sklopit hlavu, zatnout zuby a doufat, že se mu podaří s Anayou nějak vyjít. Svatba byla velkolepou událostí, ačkoliv tam chyběl jeden hlavní člověk a tím byl Windsom. Ten byl stále upoután na lůžko a hojil svá zranění. To bylo něco, co Wyreus otci nikdy neodpustil, že tolik naléhal na svatbu, že úplně odignoroval to, že při svém velkém dni chtěl mít Wyreus po svém boku své dvojče.

O nějakou chvíli později se konečně mohl Windsom postavit na nohy a čekala ho vlastní svatba. Wyreus se mezitím se svou nevěstou přesunul do nového sídla, které mu otec věnoval. Bylo na samém okraji Meliosu, daleko od hlavního sídla Glayderů a Wyreus tak měl pocit, že ho otec od rodiny chce co nejvíc odstrčit. Jenže velmi brzy také zjistil výhody, jaké to skýtalo. Mohl si dělat co chtěl, neměl už za zády stín věčně nespokojeného otce, jen se musel vypořádat s manželkou. Ta mu ale velké vrásku nedělala, kolikrát se jí ani neobtěžoval oznámit, že se chystá na cesty a zkrátka odešel. Trávil hodně času mimo domov, užíval si své nově nabité volnosti a zkoumal vše, co mu přišlo na mysl. Nejprve cestoval sám, ale postupně si vytvořil malou družinu mužů, které posbíral cestou. Někdy doslova. Byla to podivná banda skládající se z bývalých vojáků a žoldáků, kterým dal Wyreus možnost na lepší život v jeho službách. Udělal si z nich osobní gardu, kterou postupně nahradil muže svého otce a tím se zbavil posledních vlivů starého vévody Meliosu. Pravidelně se také stýkal se svým dvojčetem, který ale vedl úplně jiný život než Wyreus.

Anaye trvalo dobrý rok, než se pořádně sžila se svým novým domovem. A poté začaly mezi manžely problémy. Anaye se nelíbilo, že Wyreus neustále cestuje a jemu se zase vůbec nelíbilo, že se ho manželka snaží nějakým způsobem ovlivnit. Začalo se ukazovat, že Anaya nakonec není vůbec tichá a pasivní, jak si Wyreus původně myslel, ale právě naopak, dokáže být pěkně tvrdohlavá a nepříjemná. Proto netrvalo dlouho a poprvé se jejich hádka vystupňovala tak, že Wyreus Anayu praštil. To ji donutilo se na nějakou dobu stáhnout, ale ne na příliš dlouho. Wyreus tak trávil víc a víc času mimo domov a jeho žena byla mrzutější a mrzutější. To také výrazně snížilo šanci na to, aby spolu měli nějakého potomka, jelikož spolu sotva vydrželi v jedné místnosti. O to horší bylo, když se jednoho dne Wyreus vrátil domů ze svých výprav a zjistil, že je jeho žena těhotná. Samozřejmě, že s ní strávil první manželskou noc a poté s ní několikrát spal, jenže ty doby byly dávno pryč, a tak si mohl být absolutně jistý, že dítě není jeho. Ani on jí nebyl věrný, muž jako on zkrátka ženskou společnost potřeboval, ale měl štěstí, že nikdy neměl nouzi o ženy. Ztropil Anaye scénu, křičel na ni, že cizího bastarda vychovávat nebude a hrozil jí, že ji nechá popravit za cizoložství. Opět se pohádali a jak už to bylo zvykem, Wyreus vztáhl na svou ženu ruku. Nakonec svému slibu o tom, že ji popraví nedostál, ale odmítal s ní žít, byť se na ni jen podívat a velmi brzy požádal o to, aby byl jejich sňatek rozvázán a bylo my vyhověno. Anaya tak zůstala sama, s dítětem, a jelikož se jí i její vlastní rodina zřekla, naprosto se ztratila ze společnosti.

O nějakou dobu později se Windsom stal vévodou a tím se život Wyreusovi opět o něco málo ulehčil. I když se zbavil té otravy doma, stejně netrávil ve svém sídle příliš mnoho času. Srdce ho táhlo za hranice jeho rodného města, a ačkoliv už nebyl malým klukem, který touží po dobrodružství, doma nevydržel příliš dlouho. Obyčejné výpravy, při kterých zkoumal Draconis se postupně přetvořily v něco jiného, o čem zjistil, že ho poměrně dost naplňovalo. Sem tam při svých výpravách narazil na tlupy banditů, zlodějů, a dokonce si ho našel i jeden nájemný vrah. Wyreus si tak dal za cíl podobné existence vyhledávat a sprovodit ze světa.

I když mu to nikdo nahlas neřekl, očekávalo se od něj, že si najde novou manželku a s ní zplodí potomka. Přeci jen už byl starší a stále neměl syna, který by pokračoval v jeho odkazu. Avšak Wyreus se do ničeho podobného nehrnul, neměl zájem se znovu dohadovat s nějakou namyšlenou ženskou, i když viděl u svého dvojčete, že i manželství může fungovat. Nakonec se tedy podvolil, když potkal sympatickou a stejně starou Oriellu. Nebyla sice z nějak významného rodu, byla pouhou baronkou, ale jeho to nezajímalo. Rozuměli si, dokonce spolu ještě před svatbou měli utajený milenecký vztah, ze kterého vzešla žádost o ruku. Oriella byla relativně čerstvou vdovou, její manžel zemřel při lovu v Esmeraldii. Svatba se udála krátce po jejich zasnoubení a po dvou měsících byla Oriella v očekávání. Po celou dobu těhotenství bylo vše v pořádku, až dokud nepřišlo na samotný porod. Jeden jediný den, při kterém nebyl Wyreus doma, povinnosti ho odvedly pryč z Meliosu a když se vrátil, zjistil, že Oriella zemřela při porodu i spolu s jejich synem.