Rod Callaghan byl dobře známý snad všem obyvatelům nejen Lotharu, ale i celého Draconisu. Byl to jeden z nejbohatších rodů a mnohdy byl přirovnáván ke Glayderům, už jen kvůli tomu, že jedinci nesoucí jméno Callaghan snad nikdy neměli dost. Pořád potřebovali víc moci a víc peněz, nikdy nenaplnili tu pomyslnou hranici sytosti a byli schopní udělat téměř cokoliv, jen aby byli zase o něco majetnější. To se také odráželo na jménech v rodokmenu – neexistovalo, aby některý člen tohoto rodu vešel do manželského svazku s někým, kdo neměl rodu co nabídnout. Proto není divu, že přilákali také pozornost královského rodu, a dokonce se mohli pyšnit tím, že jejich prapředkem je princezna z rodu Silverthornů.

Maven přišla do tohoto rodu jako jedna z posledních potomků druhé ženy svého otce. S první ženou měl tři děti, dceru Iareinu a Chryseis a syna Castelise, jenže poté jeho manželka zemřela za záhadných okolností. Vzal si tak druhou ženu, mladičkou Nymess, která mu dala další čtyři děti, než i ona zaplatila životem za ambice svého manžela. Syna Bastiena a Arrolana, dceru Maven a Jilynn.

Výchova byla tvrdá a důkladná, Zuldrac nehodlal mít ze svých dětí nějaké polovičaté chcípáky a nebál se jim to dát najevo. Nechal například zbičovat Bastiena, když si postavil hlavu ohledně toho, že se nebude učit střílet z praku, nebo sám zmrskal rákoskou Chryseis, když otci odporovala ohledně toho, že si přeje psa, a dokonce jednoho i dotáhla domů. Netřeba říkat, že nebohé zvíře už nikdy nikdo neviděl. Prvotřídní učitelé byli samozřejmostí pro každého potomka rodu Callaghanů a dívky musely umět to samé, co chlapci. Obchod, politika, významné rody, dokonce i šerm a boj beze zbraní byly na pořadu dne. Zuldrac si za svůj život nadělal spoustu nepřátel, a tak vyžadoval, aby se jeho děti uměly ubránit a nespoléhaly jen na své strážce.

Maven nikdy nebyl vzdorovitým dítětem, snažila se držet hlavu sklopenou a nenutit otce, aby si jí všímal. Měla z něj strach a z toho, co jí říkali starší sourozenci o tom, čeho byl schopný, se jí zdály noční můry. Se sourozenci měla velmi vlažný vztah, jelikož city nebylo něco, co by bylo podporováno. Jediný, ke komu v této rodině měla blízko byla matka a mladší sestra Jilynn. I přes to jí ale zasáhla zpráva o tom, že Iareina s Castelisem byli přepadeni a bratr byl zabit. Nikdo nepočítal s tím, že by se urozená slečna mohla umět bránit, a to byl asi jediný důvod, proč přežila i Iareina. O rok později na rodinu přišla další tragédie, která si tentokrát vyžádala dva životy – Nymess, matku Maven a Arrolana, jejího staršího bratra. Maven matku dlouho oplakávala, zasáhlo ji to tak hluboce, že netušila, jak má jít dál. Ovšem opět se ukázalo, že strach z otce je silnější než cokoliv a když schytala obzvlášť tvrdý trest za to, že začala zaostávat ve svých studiích, naučila se se svým smutkem pracovat.

Když přišla do toho správného věku, samozřejmě začala navštěvovat plesy. Nemohla zahálet, přeci si měla najít manžela, nebo respektive její otec jí ho měl najít, ale jen těžko mohl prodávat zboží, které nikdy nikdo neviděl. Maven to nejprve bylo proti srsti, kdyby věděla, že si může ples užít bez toho, aby přemýšlela nad tím, kdo všechno jejímu otci složí nabídku za její ruku, možná by tomu bylo jinak, ale takhle byla neustále jak na trní. Až jednoho dne potkala Darcuse de Kestrela, budoucího vévodu Buckenu. Nezdál se být stejně povrchní jako ostatní, ba naopak, Maven brzy zjistila, že si s ním má opravdu co říct a nebyly to jen ty nudné společenské věci. Mluvili spolu dlouho, zaujetí jeden druhým, a pak ples skončil. To bylo snad poprvé, kdy jí to mrzelo, chtěla s tímhle mladíkem strávit víc času, ale nemohla, byl čas odejít zpět domů.

O dva měsíce později ho potkala znovu, na jiném plese a tentokrát neplýtvali časem, jen co jeden druhého spatřil, okamžitě se dali do řeči a mluvili spolu celý večer. To samozřejmě neuniklo jejímu otci, který to vše bedlivě sledoval a když bál skončil, aniž by si o tom, co se dělo promluvil s Maven, kontaktoval vévodu z Buckenu a zařídil zásnuby jeho syna a své dcery. Všichni Callaghanové si mysleli, že Maven de Kestrela jen tahá za nos a dělá to pro to, aby si zajistila co nejpohodlnější život dřív, než by ho klofla některá z jejích sester nebo nedej bože nějaká jiná urozená dáma, ale nebylo tomu tak. Na to, jak málo ho znala, byl Darcus náplastí na její bolístka bez toho, aby mu svěřila své trable. Líbilo se jí, jak se s ním cítila a jaká po jeho boku byla. Když jí donesl to nejkrásnější dračí oko a zeptal se jí, jestli by mu udělala tu čest a stala se jeho ženou, neváhala ani vteřinu. Nebylo o čem přemýšlet, rozuměla si s ním, rodina s ním byla spokojená, lepší nabídku už nemohla dostat ani ve snu.

Ovšem ještě dříve, než svatba vůbec stihla proběhnout, přišly další komplikace. Při cestě do jejího nového domova byla Maven napadena rivaly svého otce, kteří chtěli Zuldraca oslabit, jak jen to bylo možné a dcera, která cestovala jen s malou družinou byla příliš lákavou kořistí, než aby se jí nepokusili zmocnit. Útočníky se povedlo zahnat, ale nebylo to zadarmo – Maven schytala od jednoho z banditů ošklivou ránu, která se jí táhla přes celé levé rameno a poté také ránu do hlavy. Vzbudila se až o několik hodin později v Novii, kam ji podle všeho její gardisté dovezli. Většina jejího doprovodu útok nepřežila, ale nakonec se jim povedlo útočníky odrazit a dopravit baronku do bezpečí. Jakmile se její rána trochu zacelila, vyrazila opět na cestu do Buckenu a tentokrát tam dorazila v pořádku a bez dalších komplikací.

Při příjezdu už na ni Darcus čekal a jak se ukázalo, měl o ni opravdový strach, i když se znali jen tak povrchově. Postaral se o ni při příjezdu, neopustil ji, dokud nebyla zcela bezpečně ve svých komnatách a on se neujistil, že je opravdu v pořádku. Maven nebyla zvyklá na takové projevy citu a byla z toho z části zmatená, a z části se díky tomu do budoucího vévody ještě více zamilovala. A jakmile služebnictvo opustilo komnaty budoucí lady de Kestrel, napětí z celé situace mezi Maven a Darcusem vyeskalovalo. Milovali se, opatrně a neohrabaně, tak jako to u milenců napoprvé bývá, avšak oba dva se díky tomu cítili naživu jako nikdy.

Svatba proběhla pár týdnů poté, ačkoliv se plánovala mnohem později. A důvod? Maven byla v očekávání. Zdálo se, že jejich první a prozatím poslední společná noc byla až příliš plodná a aby se zajistila legitimita dítěte, bylo třeba přípravy svatby trochu uspíšit. To samozřejmě rozladilo rodinu Callaghanů a ačkoliv to mělo Maven rozhodit, zanechávalo jí to úplně chladnou. Měla před sebou světlou budoucnost, s mužem, kterého milovala a čím dál více se v tom utvrzovala, tak proč by se nadále měla obávat své rodiny? Jak se dalo očekávat, svatba byla velkolepá a měla obrovské množství hostů.

Museli vyčkat nějakou dobu, než světu oznámili, že čekají své první dítě. Bylo to pečlivě naplánované tak, aby se nevznesla spousta nepříjemných otázek. A kupodivu jim to prošlo. Porod byl náročný a vysilující, ale na jeho konci mohla Maven držet v náručí svého prvního syna, který dostal jméno Valalen. Netřeba říkat, že se jí neskutečně ulevilo, když svému muži byla schopná přivést na svět dědice, a ještě navíc v tak mladém věku. A tím jejich štěstí nekončilo, dva roky po Valalenovi přišla dcera Kathleen, o další tři roky později Idonia, po třech následujících letech Odelyn a jako poslední přišel na svět syn Zachary, když Maven bylo třicet let. Žili jako harmonická rodina, Maven se snažila být svému manželovi co největším přínosem nejen co se dětí týče, ale i tím, že mu pomáhala s jeho prací a on jí s radostí zasvětil do svého světa. Na děti byla striktní, ani žádnou jinou výchovu neznala, ale ani zdaleka se nepodobala svému otci a jeho zacházení. Byla pozornou matkou, nebo se jí aspoň snažila být, svým dětem naslouchala, ale nerozmazlovala je. Kdykoliv něco chtěly, musely si to zasloužit a co nikdy netolerovala, bylo lajdáctví. Chtěla, aby její děti byly co nejlepší verzí samy sebe a bez píle to nešlo.

Pět let po narození jejich nejmladšího syna se Darcusův otec rozhodl předat mu otěže ve vedení města, a to znamenalo pro pár spoustu změn, na které byli ale ovšem připraveni. S větší zodpovědností přicházelo také mnohem víc práce a méně času, který by Darcus mohl trávit s rodinou, a tak mu Maven pomáhala, jen co mohla, ale přesto byla tou, která s dětmi trávila více času.

V roce 1999 se stala snad největší tragédie, jaká ji kdy za život potkala. Ona sama zůstala doma kvůli nemoci, ale zbytek rodu de Kestrelů odcestoval do Lotharu na královský ples. Maven si přála jet s nimi, ale horečky ji upoutaly na lůžko a ona si tak mohla jen představovat, jak se její děti baví. Během jejich nepřítomnosti se jí udělalo lépe, až ji mrzelo, že nakonec nejela také. A pak přišla ta neskutečná a zdrcující zpráva. De Kestrelové cestovali všichni společně a byli napadeni draky. Netušila, jak to bylo možné, že tak obrovskou karavanu draci napadli, ale stalo se a zemřela tam spousta lidí, včetně Darcuse a Valalena, jejich nejstaršího syna. V Maven to něco zlomilo, sama nebyla schopná přijít na to, co se s ní děje. Děsilo jí, jak hrozně prázdná si uvnitř připadala poté, co se tu zprávu dozvěděla, a proto se také zavřela do svých komnat. Nemohla nechat své děti, aby ji takto viděly. Téměř nikoho nepouštěla do svých komnat, jen dvě své nejvěrnější služebné, ale nic nejedla a téměř nic také nevypila. Nejprve to byl její vlastní trest pro ni samotnou za to, že necítí žádný smutek. Jenže ten se po dvou dnech dostavil v tako zdrcující míře, že to téměř nebyla schopná unést. Emoce ji užíraly zaživa, smutek vystřídal pocit viny, měla tam být s nimi a třeba by to něco změnilo. Byla to bláhová myšlenka, ale nemohla se jí zbavit. Kdyby měla svůj život vyměnit za život syna nebo manžela, udělala by to bez váhání. A nakonec odstoupil i pocit viny ještě silnější emoci – vzteku. Ten se usadil v Maven tak hluboko, že ani poté, co se odhodlala otevřít dveře své komnaty a dát své rodině najevo, že je stále zde a neopustila je, ji stále pronásledoval jako temný milenec.

Svým zbylým dětem nedala nic najevo, nechtěla, aby věděli, jak moc vzteklá opravdu je, snažila se chovat jako normálně, jenže už jí absolutně nic normálního nepřipadalo. Kamkoliv šla, tam jí chyběl Darcus. Kdykoliv viděla některé ze svých dětí, očekávala, že se zpoza rohu vynoří Valalen, jenže to se nestalo. A pokaždé, když svého nejstaršího syna nebo manžela neviděla, bylo to, jako by do plamenů jejího vzteku někdo přilil horký olej. Nezřídka se stávalo, že mluvila o tom, že by se měli pomstít drakům za to všechno, co udělali, a dokonce to sama navrhovala Zacharymu, který jí ale rázně odmítl s tím, že už tak zažili dost velké ztráty a nepotřebují zažít další. Maven to neskutečně naštvalo, nechápala, jak něco takového mohl Zachary jenom vypustit z úst, a aniž by řekla další slovo, odešla do svých komnat. Poté, co vychladla zjistila, že má syn v něčem pravdu, a to mu také na druhý den řekla. Ovšem to neznamenalo, že se vzdá své pomsty tak jednoduše.

Zachary se stal Buckenským vévodou a ona se mu ze všech sil snažila pomáhat, ačkoliv se zdálo, že syn nemá nejmenší chuť nechat svou matku, aby se mu pletla do vlády. To ji také z části ranilo, ale jen kvůli tomu, jak příšerné období prožívala. Stát se to kdykoliv jindy, byla by na Zacharyho hrdá, že si jde za svým a podporovala by ho v tom, jenže když se snažila vyrovnat se ztrátou svých milovaných, nemohla to vidět jako něco jiného než útok.

Vztek ji neopouštěl po týdny, měsíce, až se rozhodla něco udělat. Mohli za to draci, zcela očividně takový útok nebyl jen tak něco malého, museli to plánovat. Byl to akt hodný vyhlášení války a král s tím stejně nic nedělal. V tu chvíli začala růst také její obrovská zášť ke královskému rodu, ale draci byli přednější. Někdo by řekl, že na lovce draků Yorricka narazila náhodou, ale nebyla to pravda. Pořádně si ho proklepla, než ho oslovila, tajně, tak, aby se o jejich setkání nikdo nedozvěděl. Dokonce mu ani neřekla kým je, dokud ji on sám nepoznal. Poté už nemělo cenu nic předstírat, a tak vyložila všechny své karty na stůl. Vyslovila svou nabídku – velmi ráda bude přispívat velmi štědrou částkou Yorrickovi a jeho mužům za to, že budou pracovat na lepších a účinnějších zbraních proti drakům. A co chtěla jako protislužbu? Být u toho, vidět výsledky na vlastní oči. Potřebovala to, musela vidět ty odporné tvory trpět, za to, co provedli její rodině. Zasloužili si bolest, a ještě více si zasloužili, aby byli všichni do jednoho sprovozeni ze světa.