Rod Berveliun měl už čtyři potomky, tři dívky a chlapce, když Rodyss přišla na svět. Ovšem první čtyři děti byli z Aergennova prvního manželství, s půvabnou a vlivnou Corriennou. První na svět přišla Chiarria, poté Tremellia, a nakonec přišly dvojčata, Arria a Daerm. A právě při porodu dvojčat Corrienna zemřela. Aergenn si nechal jen několik týdnů na truchlení, ačkoliv svou ženu miloval, jeho ambice byly velké a jej znervózňovalo, že má jen jednoho dědice, a tudíž kdyby se Daermovi něco stalo, rod Berveilun by zůstal bez dědice. To nemohl dopustit. Dva měsíce po smrti své první ženy si vzal mladou a už ne tak vlivnou Beatriss z rodu Tearnellů. Ta dlouho nebyla schopná otěhotnět a když se jí konečně povedlo počít, dítě nedonosila. O rok později se jí opět poštěstilo a tentokrát se dítě dokonce i dožilo porodu, jenže k velkému zklamání to byla holčička. Rodyss.

Její matka byla neduživá a její stav se po porodu ještě zhoršil, a tak Rodyss zůstávala výhradně v péči kojných a svou matku nevídala. To platilo nejen čerstvě po jejím narození, ale i po následujících několik let. Rodyss byla černou ovcí rodiny už jenom kvůli tomu, jak a komu se narodila. Možná, kdyby Aergenn neměl už tři dcery, vše by to vypadalo jinak, ale takhle neměl pro další dívku kdovíjaké využití. Byla pro něj víceméně zbytečná, jediná naděje byla, že jí do života najde vlivného manžela, z jehož spojenectví by mohl čerpat. Nebo spíše jeho syn, jelikož Aergenn sám už byl v pokročilejším věku, když poslední dceru počal. Když Rodyss bylo sedm let, její matka zemřela. Jelikož pro ni byla Beatriss spíše duchem než matkou, holčička ani nesmutnila.

Rodyss rostla do krásy, o své nevlastní sourozence měla pramalý zájem, místo toho si našla přátele jinde. Asi vycítila, že o ní rodina nestojí a místo toho, aby byla chudákem, který trpí a neumí si pomoct, rozhodla se hledat štěstí jinde. Samozřejmě, že z toho byly problémy, jelikož byli poddaní. Nehodilo se, aby se baronka z rodu Berveilun bratříčkovala s poddanými a malá Rodyss nechápala proč. Snažila se tak své návštěvy Hildaera a jeho party utajit jak před otcem, tak před sourozenci, ale dařilo se jí to jen tak trochu. Aergennovi došlo, že jeho dcera jen tak nevzdá, ale on to také neměl v plánu. Počkal si na tuhle partičku a jednou si je odchytil, aby jim zdůraznil, že se mají držet dál od jeho dcery a všichni až na Hildaera poslechli. Jen jejich pomyslný vůdce ne, nadále se bavil s Rodyss jako by se nic nestalo. Aergenn mohl nechat Hildaera odstranit, ale zároveň chtěl dát Rodyss lekci. Počkal si, až Rodyss bude zase chtít nenápadně propašovat svého kamaráda do sídla, tak, jak to měla ve zvyku a zaplatil jednomu sluhovi, aby chlapci nenápadně propašovat do brašny, kterou měl s sebou, drahou brož. Poté počkal, dokud chlapec neopustí jejich sídlo a poslal na něj stráže. Samozřejmě, že se u něj brož našla a Aergenn požadoval pro chlapce ten nejvyšší možný trest, už jen kvůli drzosti. Rodyss tohle zasáhlo, hlavně si byla jistá, že její kamarád by nikdy nic takového neudělal, ale nikdo jí neposlouchal. A Hildaera už nikdy poté neviděla, vyhýbal se jí jako čert kříži.

Kvůli tomu Rodyss zahořkla vůči své rodině. Začala je nesnášet všechny a otce nejvíc. Zabrala se do studia, měla velké plány, ovšem jeden byl naivnější než druhý. Viděla se, jak se osamostatní a ukáže světu, jaký je její otec kruťas a nechá ho za to potrestat. Vyšvihne se na společenském žebříčku tak vysoko, aby na ní nemohl. Aby toho dosáhla, víc a víc studovala, a tím víc jí docházelo, jak moc špatný plán to je a že jako žena toho nikdy nedosáhne, ne sama. Potřebovala po svém boku muže, který by byl silný, aby mohla být silná ona. Stupidní myšlenka, ale bohužel to tak bylo.

Bylo jí patnáct let, když potkala Roderica Maeldriena. Byl to bohatý, šarmantní muž, o kterém bylo známo, že se má dobře a on se tím rád chlubil. Byl o pár let starší než ona a byl v hledáčku Tremellie, nevlastní sestry Rodyss. Dívka si ze starší sestry mnohokrát dělala srandu, protože on o Temellii očividně ani trochu zájem neměl a během jednoho plesu si všiml Rodyss. Vyzval jí k tanci a i poté, co jí doprovodil z parketu, jí neopustil. Ba naopak, konverzovali spolu, Rodyss se nebála dokonce trochu laškovat. A padlo to na úrodnou půdu, o pár dní později jí přišla pozvánka na další bál, ve společnosti Roderica. Samozřejmě, že to Tremellii dohánělo k šílenství, byla na sestru naštvaná, že jí tak bezostyšně ukradla chlapa, a ta se jí za to jen otevřeně vysmívala. A po kratším dvoření přišla i žádost o ruku.

Rodyss se vdávala v pouhých sedmnácti letech, ale vůbec jí to nevadilo. Měla, co chtěla, Roderic byl mnohem vlivnějším mužem než její otec, a to bylo dobře. Měl sice své mouchy, ale to byla ochotná přehlédnout. Nemilovala ho, ale dokázala si k němu najít cestu skrz přátelství. Roderic byl muž velkých chutí, co se týkalo žen. Proto mu také trvalo nějakou dobu si najít manželku, nechtěl se připoutat k jedné ženě, a i když ho mladá Rodyss svým způsobem uchvátila, věřil v její mladickou naivitu, aby neodhalila jeho aférky. A taky mu to dlouho procházelo. Rodyss byla spokojená jako vdaná žena, byl to čas jejího vzkvétání. Odpustila od své pomsty otci, chtěla nechat svou starou rodinu daleko za sebou jako strašáka, na kterého už se nikdy neohlédne. Našla si ve společnosti spoustu kontaktů a i přítelkyň, se kterými trávila spoustu času. A v devatenácti letech se jí poprvé podařilo počít, jenže dítě nedonosila, jako kdysi dávno její matka své první dítě. Narodilo se předčasně a mrtvé. Nad jejich sídlem se stáhl smutek a Roderic se začal víc a víc vytrácet. Jenda z kamarádek Rodyss jí objasnila proč, viděla totiž Roderica s jinou ženou laškovat a poté spolu odejít. To Rodyss rozčílilo a i zabolelo. I když nechovala k Rodericovi hluboké city, ublížilo jí to. Měl být její, slíbili si to před bohem a místo toho jí takto zradil. Konfrontovala ho s tím, co se dozvěděla a on jí naopak argumentoval, že je to pro něj těžké a že ona je ženou, tudíž to nemůže nikdy pochopit. A ještě ke všemu příliš mladou ženou, která nezná svět. Z diskuse se brzy stala hádka, ani jeden nechtěl ustoupit, až to vygradovalo natolik, že jí Roderic vrazil facku, než nasupeně odkráčel. Rodyss to ublížilo ještě víc, celou noc brečela do polštáře a zvažovala všechny své dosavadní životní rozhodnutí. Byla to chyba, vzít si ho? Vždyť nikdy nebyl násilný typ, všechno bral s klidem, jak to bylo možné? Několik dní kolem sebe chodili po špičkách, než přišel do její komnaty s omluvou. Bylo mu neskutečně líto, co se stalo, nechtěl jí udeřit, jen byl tak naštvaný, jelikož měl své potřeby, které ona nebyla schopná uspokojit… Rodyss se to nelíbilo, ale naděje, že získá svého manžela zpátky takového, jakého ho znala byla příliš obrovská na to, aby ji nechala uplavat. A tak mu odpustila a kupodivu se jí ulevilo.

O tři roky později se jim narodil syn, silný a zdravý a dostal jméno Castelis. A o další čtyři roky později se jejich rodina opět rozrostla, tentokrát o krásnou holčičku jménem Vassinia. Byly to roky krásného klidu, ačkoliv Rodyss věděla, že za jejími zády se Roderic schází s jinými ženami, překousla to. Nebylo to jednoduché, a ačkoliv to ze začátku bolelo hlavně její pýchu, naučila se s tím žít. Po narození Vassinie musel začít Roderic víc cestovat kvůli povinnostem a Rodyss tak měla s dětmi víc volnosti. Nedlouho poté, co oslavili Castelisovi osmé narozeniny chlapec těžce onemocněl a než se Roderic stihl vrátit ze svých cest, své nemoci chlapec podlehl. V Rodyss to cosi spustilo, své děti milovala, jak by nemohla, byla jejich matkou a když se Roderic vrátil domů, vrhla svůj žal na něj. Vyčítala mu, že byl tak daleko, že se ani se svým synem nestihl rozloučit, říkala mu, jak moc po něm jeho syn volal, než zemřel a všechno to stáhla na to, že se Roderic jen tahal za jinými sukněmi. Samozřejmě, že se zase pohádali, těžce a špatně. A výsledkem bylo to, že Roderic nechal poslat Vassinii na výchovu ke svému bratrovi. Bál se toho, že Rodyss zešílela a nechtěl, aby to ovlivnilo jeho dceru a nyní jediného potomka. Jenže to, co on považoval za šílenství byl jen zármutek matky, které pochovala své dítě, a ačkoliv to bylo těžké, nakonec jej překonala. Jen aby chvíli na to, co se vzpamatovala, zemřel i Roderic, který na svých cestách natrefil na skupinku drakejů, která zmasakrovala barona i jeho doprovod. Jaká náhoda, že to bylo sotva pár měsíců předtím, než se z korunního prince stal drak.