Narodila se uprostřed července, jako vymodlená dcera vévodskému páru z Ardenu. Její matka, Tamarys, si přála mít holčičku od té doby, co porodila dvojčata, dva chlapce a trvalo to dlouhých devět let, než se její sen splnil. Porod to byl až děsivě rychlý a bezproblémový, ačkoliv Ysenia přišla na svět uprostřed léta, v ledovém Ardenu to nic neznamenalo. Sníh sice nebyl na zemi, sluníčko svítilo, ale kdejaký obyvatel Buckenu nebo Meliosu by zde pravděpodobně zmrznul i v tuhle roční dobu. Proto si také Arden žádal tvrdé jedince a rod Rylayad toho byl zdárným příkladem. Nebyl zde prostor na jakoukoliv slabost, jak se velmi brzy holčička naučila, jelikož slabost zabíjela. Ačkoliv byla víc než chtěnou, to neznamenalo, že bude rozmazlována a nedotkne se jí řádná výchova. Tamarys byla přísná, a i když chtěla pro svou jedinou dceru jen to nejlepší, neznamenalo to jednání v rukavičkách. Právě naopak, Ysenia dostala ty nejlepší možné učitele, ale na oplátku se od ní očekávaly ty nejlepší výsledky a když se zrovna neukázaly, následoval trest. I když byla vévodkyně úplně jiná než její manžel, ve vysokých nárocích na děti byli jako jeden. Jen Kaisen více dohlížel na chlapce a Tamarys zase na dívku. A místo tělesných trestů milovala ty psychologické, kterými dceru směřovala přesně tam, kde ji chtěla mít.

Vévodkyni vůbec nezajímalo, co Ysenia chce. Záleželo jenom na tom, co chtěla sama Tamarys a kdykoliv se objevil z dceřiny strany odpor, byl velmi rychle odstraněn. Kolikrát Ysenia snila o tom, že by trénovala spolu s bratry, když je sledovala z oken během výuky. Stačilo se o tom jednou zmínit matce a ta ji velmi rychle usadila. Vyprávěla jí o tom, jak chlapcům bylo dvanáct let a jejich otec je vyvezl do divočiny, kde je nechal na pospas divoké zvěři. Eredreth a Koeryn si museli najít cestu domů sami. A pokud chtěla být jako oni, musela by si projít tím stejným, ne-li ještě něčím horším. Ysenia si nemohla pamatovat dobu, kdy se to stalo, byly jí tehda sotva tři roky a na to její matka sázela. Dívku to vyděsilo a odradilo od podobných nápadů, na nějakou dobu. Sice ten příběh slyšela, ale nikdy ne od matky ani od bratrů, a vždy se lišilo, kam vlastně chlapci měli dojít a jestli s sebou měli nějakou výbavu. Jedna verze mluvila o tom, že stačilo, aby došli z lesa do tábora, jiná zase o tom, že měli najít cestu zpátky do Ardenu a ta nejhorší vyprávěla o tom, že chlapci museli sami skolit nějaké divoké zvíře, aby je vůbec otec pustil zpět za brány města. Ysenia netušila, které z nich věřit, proto se rozhodla věřit té matčiné, protože komu jinému by měla důvěřovat?

Výchova Temerys naučila dívku nechávat si své myšlenky a sny pro sebe. Ysenia byla už od útlého věku vnímavá a pozorná a naučila se, že nejlepší způsob, jak proplouvat životem, bude se nestavět matce do cesty a snažit se jí vyhovět kdykoliv je to možné, jelikož pokaždé, když se pokusila o odpor, skončilo to špatně. A tak udržovala matku spokojenou i na úkor sebe, věříc, že se to jednoho dne zlepší. Stala se tak vzornou dcerou, kterou si Temerys vždycky přála.

Když jí bylo pouhých třináct let, přišla o otce a její bratr se stal vévodou. Bohužel Ysenia s ním neměla tak dobrý vztah, jaký by si představovala, ani s Koerynem, jelikož si matka nepřála, aby malá dáma trávila čas se svými poněkud divočejšími bratry, a to teď ale chtěla změnit. Nevymanila se sice plně z vlivu matky, ale povedlo se jí pomocí menších manipulací a lží dostat blíž ke starším bratrům a konečně je mohla pořádně poznat a nestačila se divit nad tím, jak byli rozdílní, navzdory tomu, že přišli na svět společně.

Netrvalo dlouho, a matka jí našla manžela. Nebylo to něco, co Ysenia nečekala, byla vždy prakticky založená a v manželství z lásky nevěřila, něco takového jí přišlo směšné. Nebála se ani toho, že by skončila u nějakého zlého muže, jelikož hrozba toho, co by takovému muži udělal rod Rylayad poté, co by zjistil, že by s některým jeho členem bylo zacházeno špatně, byla až příliš velká. Měla ale svou podmínku – odmítala opustit Arden. Samozřejmě to matce nemohla jen tak sdělit, jelikož by hledala všude jinde než v jejich rodném městě, ale nenápadně jí podsouvala tu myšlenku, jak hrozné by bylo, kdyby její milovaná holčička skončila na míle daleko od domova a ona by jí nemohla tak často vídat, až se jí povedlo dosáhnout svého. Přeci jen na tom měla zájem i Temerys. Skončila tak zasnoubená s baronem Arlyngem, mužem, který byl sice o tři roky starší než Ysenia, ale stále po všech směrech dobrou partií. Urostlý, silný, z dobré rodiny, skvělý bojovník a obávaný protivník. A byl svým způsobem hodný, možná až moc hodný. Ale to nebylo vše. Velmi brzy po svatbě Ysenia zjistila, že je trošku jednodušší. Nebyl vyloženě hloupý, ale Ysenia byla zvyklá na psychologické hry, ve kterých musela přechytračit matku a už vůbec nečekala od manžela takovou upřímnost a otevřenost, jakou ji dával. Byl poněkud bezelstný a ani ho nenapadlo, že by jím vlastní manželka mohla manipulovat, a tak si na to ani nedával pozor. Velmi brzy si jej omotala kolem prstu a nedalo jí to téměř žádnou práci, zatímco on do ní byl až po uši zamilovaný. Získala tím takovou svobodu, o jaké se jí nikdy ani nesnilo, mohla si dělat co chtěla a manžel jí nechal.

Velmi brzy po svatbě také zjistila, že je těhotná a přivedla na svět malou holčičku, kterou s manželem pojmenovali Elysia. Porod pro ni byl náročný, dva dny se trápila, než dcera konečně vyšla na svět a když se tak stalo, Ysenii se neskutečně ulevilo. Dívka rostla jako z vody, až to i samotnou Ysenii překvapovalo. Z porodu se vzpamatovala rychle a velmi brzy si také zvykla na život matky. Snažila se s dcerou trávit co nejvíc času, nechápala, kde se to v ní bere, ale k tomu malému, ubrečenému uzlíčku cítila tolik něhy jako k nikomu jinému na světě, ale i přes to nezapomínala na své ostatní povinnosti. Svému manželovi pomáhala s jeho obchodními záležitostmi a nebála se se vmísit i do politiky, využívala jeho dobroty a lásky pro ni tak, jak se jí to hodilo a nechala se jím zavést do světa, který jí byl tolik let neznámý, a přesto tak blízký. Diplomacie, politika, obchody, všechno jí to zajímalo a baron Arlyng se mohl přetrhnout, aby jí vše vysvětlil.

Elysia rostla a sílila, ovšem další dítě nepřicházelo. Ysenii to zas tak moc netrápilo, ale jejího manžela ano a čím dál víc naléhal na svou manželku, aby mu porodila syna. Tady začínaly jejich první konflikty – manžel poprvé nehodlal ustoupit své ženě a šel si za svým. Ačkoliv jejich hádky nebyly zas tak časté, byly za to intenzivní. A do toho se začal tvořit další problém Ysenii přímo pod nosem a ta si ho vůbec nevšimla, dokud už nebylo pozdě. Propast mezi ní a bratry se nikdy tak pořádně nezacelila, a tak se dozvěděla o zradě mladšího z dvojčat až po jeho smrti. Zděsila se toho, nechápala, kde se to v Koerynovui vzalo, takové odporné myšlenky. Ano, Arden byl silný, silnější než všechny města dohromady, jeden Ardenský voják vydal za několik Lotharských nebo Melioských, to věděl každý, kdo měl oči a uši a aspoň špetku rozumu v hlavě. Ale odtrhnout se od království? Jenom proto, aby mohli sedět v zamrzlých, neúrodných horách sami? Vždyť byla čest sloužit Silverthornům takovým způsobem, jakým to dělali Rylayadové po generace. Hned, jak to bylo možné, vydupala si audienci u bratra, mezi čtyřma očima. Nechtěla u takové konverzace svědky a chtěla, aby Eredreth věděl, kde si ona stojí. Nemluvili spolu zas tak dlouho, ale díky tomuto rozhovoru si byli zase o něco blíž.

Ysenia se čím dál víc angažovala do politiky a zajímalo jí vedení Ardenu, ale měla dost rozumu, aby se kvůli tomu nepletla bratrovi pod ruce. Zaměřila se také na dceru a její výchovu – i když ji milovala z celého srdce, nehodlala by tolerovat nekázeň a nedostatek vědomostí, zajistila jí ty nejlepší učitele a sama se podílela na jejím vzdělání, ale ve svém volném čase si dívka mohla dělat co chtěla. A Ysenia také velmi brzy zjistila, co to bylo – Elysia se učila jezdit na koni, používat zbraně, a ačkoliv to Ysenii nejprve děsilo, vzpomínala si na sebe v dceřině věku. Proto jí to nezakazovala, ale pokud začala Elysia zaostávat ve svých povinnostech, bylo to to první, co jí matka zakázala, dokud se nepolepší.

Když bylo Elysii patnáct let, přišel k nim posel se smutnou zprávou – baron Arlyng a jeho skupinka byla přepadena drakem na cestách a nikdo z nich nepřežil. Sice nenašli baronovo tělo, ale prý to byl takový masakr, že to nemohl nikdo přežít. Pro obě to byla rána, ačkoliv Ysenia nemilovala svého manžela, měla ho svým způsobem ráda i přes jejich občasné konflikty kvůli tomu, že mu nikdy nedala syna. Dokonce prolila i několik slz, v soukromí, kde ji ani její dcera nemohla vidět. Musela vypadat silná, ačkoliv jí to neskutečně mrzelo. Po pohřbu si dala dva týdny, při kterých s dcerou truchlila a poté se opět ukázala, připravená čelit světu. Převzala záležitosti svého muže, jako by to nic nebylo, jeho obchody, politické zastání. Prakticky ho nahradila, upravila si jeho podniky tak, aby jí víc vyhovovaly, a dokonce se začala ještě víc zajímat o Arden a jeho vedení. Byla si jistá, že její zesnulý bratr nebyl jediný, kdo měl podobnou myšlenku o tom, že Arden by měl být nezávislý a rozhodla se, že musí Eredretha pojistit, aby se nestalo nic takového znovu. Postupem let si zajistila poměrně velkou síť špehů, jak ve svém rodném městě, tak i mimo něj.