Ve své lidské podobě není moc vysoká, a i když jí nějakou tu výšku přidává velký pár rohů, které ji rostou z hlavy, většina draků ji hravě převýší. To jí ale nikdy nevadilo, jelikož ji jen málokdo přehlédne, díky zbarvení jejích rohů a šupin. Kromě dominantního páru rohů jí z hlavy vyrůstá ještě další, mnohem méně viditelný, který kopíruje tvar ucha a končí kousek za ním. Na obou každé straně nosu má shluk šupin, který se táhne až na líce a tyto shluky jsou dokonale symetrické, jak na levé, tak na pravé straně. Další ložiska šupin má na břichu a na zádech. Ve své lidské podobě má také dlouhý, štíhlý zlatý ocas, který je zakončen třemi ostrými trny.

Ve své dračí podobě je celá zlatá, až na ledově modré oči, které její nádherný vzhled dokáží poněkud ochladit. Ačkoliv není na první pohled vyloženě svalnatá, má působivou sílu, kterou se snaží si udržet pravidelným cvičením. Na nohou má dlouhé drápy, které si neobrousí ani pravidelným běháním.

Když se řekne princezna a vám se vybaví namyšlená, nafintěná kráska, která je o úroveň výše než všichni ostatní, tak přesně taková Zialla je. Až na ten malá detail, že vlastně vůbec není princeznou. Byla by jí, pokud by před tolika lety její otec vyhrál volby a titul krále draků, jenže to se nestalo. Mornax ho předběhl a tím sebral Zialle její životní roli. Zlatá dračice si velmi zakládá na tom, že by právě ona a její rodina měla být pomyslnou šlechtou dračího světa. Je marnivá, neuvědomuje si, jak moc velké štěstí má a vždy se najde něco, na co by si mohla stěžovat. Ovšem není jen tou, která by brečela v rohu nad tím, jak je k ní svět zlý a krutý, pokud jí něco opravdu vadí, zvedne se a udělá něco pro to, aby to změnila. A to samé platí o tom, že její rodina by měla být na výsluní, jenže zde nemá zdaleka takovou moc, jaká by se jí líbila. Z části proto je upnutá na myšlenku toho, že se její bratr Geras chce ucházet o trůn. Snad jen díky tomu mu toleruje jeho úchylky, jako třeba to, že necítí stejnou nenávist k Tildrianovi a respektuje jej jako svého rivala, nebo že si přeje najít s lidmi společnou řeč na téma míru. Tuší, že kdyby vyhrál, tak jeho názory budou problémem, ale věřila tomu, že na nátlak rodiny by tyto názory rychle změnit. Přeci jen, jejich otec uměl být přesvědčivý, to zaprvé, a zadruhé, z perspektivy krále všechno muselo vypadat úplně jinak, a tak by Gerasovi mohly odpadnout ty klapky z očí.

Zialla miluje obdiv a je poměrně marnivá, poměrně snadno se nechá ukolébat těmi správnými slůvky. Umí být pěkně nepříjemná, hodně často štěká, ale nekouše. Pokud se do ní někdo bude navážet, nenechá si o líbit a okamžitě přejde do útoku, avšak jenom slovního. Nikdy se neuměla prát a ani se o to nepokoušela, protože proč by to měla dělat? Ona je přece lepší a nemá zapotřebí se válet v prachu s roztrženým rtem. Nesnáší kritiku své osoby, hlavně od draků, které ona bere jako za ty méněcenné, zato velmi ráda kritizuje své okolí. I přes svou povýšenost je poměrně oblíbená mezi mladými draky. Jakmile někoho prohlásí za svého kamaráda, daný drak nemá o pozornost nouzi. O své pravé přátele se stará, umí někomu dodat opravdový pocit důležitosti a když se ty modré oči naplní starostlivostí, je většinou upřímná. Nemá ve zvyku lhát, ale stejně tak neříká plnou pravdu, hlavně když je naštvaná. Ve vzteku dokáže říct spoustu hnusných věcí, přičemž některé nejsou vůbec pravda. Sem tam si umí přikrášlit pravdu tak, aby jí to vyhovovalo víc.

S rodinou má komplikovaný vztah, ale koho opravdu nesnáší je její sestra Nieves. To, že se jí líbí Tildrian bere Zialla jako úchylku a strašně se stydí za to, že někoho takového v rodině má. Také to dává Nieves dostatečně najevo a nejednou jí řekla, že při jejich první dračí výpravě zemřela ta špatná sestra a místo Mellies měla padnout za oběť lovcům právě Nieves. Naprosto opačný vztah má s bratrem Zaltorem, se kterým sdílí většinu názorů. Sice je dělá velký věkový rozdíl, ale Zialla ví, že se na něj může spolehnout. Podobně to měla s bratrem Moriusem, na něj byla pyšná jako na nikoho jiného z rodiny, jelikož byl lovcem lidí, ale to se mu i stalo osudným. Pravidelně vyzdvihává bratrovy úspěchy a porovnává je s ostatními, nejčastěji právě s Tildrianem nebo Mornaxem.

Miluje svou dračí podobu a od té chvíle, co se poprvé proměnila, v ní tráví co nejvíc času to jde. Vysmívala se princezně Leto za to, že musela čekat o dva roky déle kvůli tomu, že nebyl dostatek strážců a doteď dokonce prohlašuje, že to byl zásah Celestie. Udržuje se neustále fit a zakládá si na tom, že je ve své dračí podobě rychlejší než její vrstevníci. Vyzná se i v módě a vždy si dává práci s tím, jak vypadá, ačkoliv je to spíše naučená vlastnost, než aby jí byla vlastní. Krásná, rychlá, okouzlující, co víc si přát? Snad už jen to, že i přes to, že si hlídá figuru, tak miluje jídlo a vaření. Proto také v jejich rodinné hospůdce vaří, baví jí to, je to něco, co ji naplňuje a ona by to za nic na světě nevyměnila. Zbožňuje, když může sledovat ty blažené výrazy její bratrů a sester nad jejím jídlem, baví ji vymýšlet nové recepty a zkoušet nové chutě.

V Kothenu by se nenašel drak, který by nezažil ztrátu svých milovaných kvůli lidem. Nenašla by se ani jedna dračí rodina, kterou lovci draků nepřipravili o nějakého člena, jen proto, že si ti nenasytní dvounožci nutně potřebují nárokovat celý svět. Některé rodiny trpěly víc a některé míň, a právě Zialla měla to štěstí, že se narodila do jedné, které se lidská ruka téměř nedotkla. Její otec, Ryphus, byl váženým drakem, jedním z nejstarších, a dokonce kdysi s Mornaxem soupeřil o pozici krále draků. Tehdy Ryphus věřil, že má většinu důležitých draků na své straně, a proto pro něj prohra byla o to horší. Zahořkl vůči Mornaxovi a celému jeho klanu a hlavně vůči princezně Nymeo. A samozřejmě svou nenávist přenášel na své potomky, nebo aspoň na většinu z nich. Zialla nebyla z prvního vrhu, dokonce ani z druhého, přišla na svět se svými čtyřmi sourozenci a vylíhla se jako poslední. Jako klenot, na který se vyplatilo čekat. Jediný zlatý drak v celé rodině. Rodiče ji kvůli tomu brali jako vzácnost, věnovali jí více pozornosti než jejím sourozencům a ona si to užívala.

Díky tomu, jak velká jejich rodina byla, se nikdy nemusela bát, že by se jí nedostávalo pozornosti. Povětšinou drželi při sobě, vytvořili tak poměrně mocnou část dračí společnosti, ačkoliv původně neměli tolik moci. A jako by jim snad sama Celestia přála, jejich rodině se tragédie nedotýkali tak moc jako jiných. Zialla rostla jako z vody a velmi brzy si získala i oblibu u svých vrstevníků. Těžko říct, jestli se s ní bavili kvůli tomu, že si s ní opravdu rozuměli, nebo jen chtěli být zadobře s někým z této rodiny. Byla taky jedna ruka se svou sestrou Mellies, vidět ty dvě jednu bez druhé bylo téměř nemožné. Zato s Nieves a Syphurem, jejich dalšími stejně starými sourozenci, nenašly děvčata společnou řeč.

Jako každé dráče se tak neskutečně těšila na svou první výpravu, že se párkrát pokusila obejít strážce a dostat se za hranice Kothenu sama, ale neúspěšně. Musela si počkat, a když konečně přišel onen den, ani dospat nemohla. Nepochybovala o tom, do které skupiny patří, v její rodině nebyl ani jeden plavec či letec, všichni byli drakejové a tak se automaticky i se svými třemi sourozenci shromáždila u mostu. Samozřejmě, že musela jít jako první, celý život jí někdo upřednostňoval, a tak přirozeně cítila, že ona má jít ostatním příkladem. Strach si nepřipouštěla, když se rozběhla, jak nejrychleji mohla a odrazila se. Proměna byla neskutečná. Cítila tu neskutečnou sílu svého pravého těla, měla pocit, že skok, který se jí v lidském těle zdál neskutečně obrovský, pro její dračí já ani nepředstavoval výzvu. Neubránila se euforii z té neskutečné moci a párkrát popoběhla tam a zpátky, načež ji musel jeden ze strážců usměrnit, jinak by asi odběhla mimo dohled skupinky.

Měla pocit, že trvalo snad věčnost, než se všichni proměnili, ale pak konečně vyrazili. Nejprve všechno probíhalo v klidu, ale jen do chvíle, než jedno z mláďat šláplo do pasti nastražené lovci. A téměř ihned se objevili lidé. Nastal zmatek, dráčata utíkala, polovina strážců vyrazila do boje s útočníky a zbytek se snažil sehnat dráčata a odvést je do bezpečí. Zialla, které celou cestu běžela po boku Mellies ztratila svou sestru z dohledu. Běžela, jak nejrychleji mohla, neohlížela se a dokud jí strážci neujistili, že jsou v bezpečí, nezastavila. Jakmile překonala nejhorší šok, rozhlédla se, aby našla své sourozence, ale viděla jen Nieves a Syphura, Mellies nikde. Museli se vrátit zpět do bezpečí Kothenu a Ziallu čím dál víc děsilo to, kde je její sestra. Nikdo jí nebyl schopný nic říct, mohla v tom zmatku utéct jinam, mohla jít s jiným strážcem, ale mohla také padnout za oběť lovcům. Až o několik hodin později, zpět za branami jejich města se od jednoho ze strážců dozvěděla, co se stalo. Mellies padla za oběť lovcům, byla mezi prvními, koho zabili. Povedlo se jim dostat ještě jednoho strážce a jedno mládě, než je ostatní draci zlikvidovali.

Zialla truchlila pro svou oblíbenou sestru a jako by toho nebylo málo, ještě se ukázalo, že Nieves má slabost pro Tildriana, syna krále Mornaxe. Zlatá dračice to brala jako zradu, nebylo možné existovat v této rodině bez toho, aby nenáviděli celý jejich klan. Sebral jejich otci jeho místo, a ona měla tu drzost obdivovat jeho syna? Bolest ze svého zármutku soustředila na vztek proti své sestře a začala jí dávat jasně najevo, co si o ní a její lásce myslí.